Chat

Gwenneth Maisie Addens

Postavu lze v případě zájmu původního hráče obnovit.
Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 16
Registrován: 01 kvě 2016, 19:17

Gwenneth Maisie Addens

Příspěvek od Gwenneth Addens » 03 kvě 2016, 08:54

Obrázek

Rasa: Obyčejná a vcelku nezajímavá člověčina
Povolání: Šenkýřka a pomocník jak se dá u nich v hostinci, ale stejně nejraději tráví svůj čas ve stodole u koní
Věk: Gwen je ještě mlaďounká holčička, na světě je pouhých necelých patnáct let, ovšem je často podle své výšky označována za mnohem mladší
Víra: Nevěří v nic určitého mimo své sny. Nikdy k víře nebyla vedena jako k nutnosti, učili jí věřit v sebe a své činy, ale hlavně ve své sny a očekávání


Obrázek

Pokud se vám podaří zachytit tuto osůbku v nějakém davu, nejspíše máte buď oči zaklínače, nebo máte jen a pouze obrovské štěstí, neboť ve změti lidí různých rozměrů se toto malé děvčátko velmi snadno ztratí z dohledu. Je hubené až běda, ovšem nedívejte se zle na rodiče. Živená špatně rozhodně není, to jí jen tak příroda nadělila drobnou a malinkou postavu, na kterou si však samotná majitelka rozhodně nestěžuje, naopak.
Jestliže jste si ji nakonec ulovili nejen očima, ale stojíte před ní a můžete si jí prohlédnout z blízka, první věcí, jenž si na ní dozajista všimnete, bude její hezoučký obličej. Pár velkých světle modrých očí jako kdyby na vás nedůvěřivě civěl a prohlížel si vás s jistou mírou odstupu a ustaranosti. Ovšem její pohled není vždy takový, to jen a pouze k cizím a neznámým lidem, kterým nevěří a větří u nich cosi nebezpečného. Na přátele a rodinu se vždycky její kukadla přímo smějí, čiší láskou, kterou k daným osobám přechovává. Vidíte až téměř skrz ní. Není to hloupé děvče a má v sobě jakousi jiskru, která je kolikrát vidět v jejím počínání. Malinký a úhledný nosík má posetý pihami, ať už malinkatými těžko spatřitelnými okem, až po tmavší hnědé tečky zasazené jako perličky hluboko ve světlé kůži. Ačkoliv by se občas mohlo zdát, že na jejích rtech uvidíte úsměv málokdy, máte tak částečně pravdu. V poslední době neměla příliš příležitostí se usmívat a pokud, tak jen letmo a obyčejně, nijak výrazně. Museli byste jí hodně potěšit a rozesmát, abyste si všimli, že její zoubky jsou sice bílé, avšak i lehce křivé. Co se nakonec její hřívy týče, jsou to do půli zad dlouhé blond vlásky s nádechem do zrzava spadající v malých vlnkách a kudrlinkách na záda. Po většinu času však na ní rozpuštěné vlasy neuvidíte, většinou jsou zapletené do copů různých tvarů a velikostí či smotané do volnějšího drdolu na temeně hlavy.
I když je to zástupkyně něžného pohlaví, čili žen, naopak od svých vrstevnic těšícím se hezkému oblečení a zejména šatům, je Gwen nejspokojenější když si může obléci pohodlné kalhoty, volnější koženou vestu a košili. Samozřejmě to nebývá často, jen pokud je venku sama, ovšem mužské oblečení se stalo nedílnou součástí jejího skromného šatníku.

Obrázek

Na první pohled se může zdát jako vyplašená laň, jenž neustále utíká v lepším případě před lovci někam do bezpečí. Častokrát taková opravdu je. Vystrašená neznámou nebezpečnou situací, něčím, co nikdy v životě nepotkala a většinou je jí to vidět na očích, ovšem málokomu by opravdu řekla, že se bojí. Že se opravdu, opravdu bojí a nejraději by vzala nohy na ramena a utíkala až by jí nohy neunesly, plíce by zapomínaly dýchat a srdce by bušilo, jako kdyby jej někdo hodlal vyrvat z malého ubohého tělíčka a ono se bránilo. Jenže ona vůbec není slabá. Vůbec není, tak říkajíc, lama. Naopak.
I když by jste si mohli myslet, že musí být k ničemu, nic nevydrží a zemře na první těžší chorobu, kterou dostane, šeredně byste se zmýlili. Uvnitř toho děvčátka je toho mnohem víc než u kdejakého dospělého muže. Je statečná a odvážná jako rytíři z pohádek, o kterých slýchávala jako mladší. Rozum jí také funguje, hloupá a naivní to osoba zrovna není, náhodou oplývá inteligencí mnohem vyšší než ostatní její blízcí. Pálí jí to rychle, ovšem i u ní se občas ten mozeček zasekne a přestává na chvilku fungovat, ale to se stává jen málokdy, a když už, netrvá to příliš dlouho. I přestože jí to myslí a opravdu není hloupoučká, dala by se tak částečně přirovnat k mezkovi. Jde si za tím, co si určí jako směr a jen s těží si to nechá vymluvit, ovšem rozum tak úplně nevytěsňuje z té její chytré hlavinky. Poslouchá ho, nechává se vést, a tudíž většinou vždy ze všech malérů nějakým způsobem vyklouzla.
Jak již bylo zmíněno, k cizím lidem nemá příliš přívětivý vztah, ovšem se jim úplně nevyhýbá. Má ráda svou samotu, svou fantazii, ale lidem se z toho důvodu záměrně vyhýbat jednoduše nemůže. Pomoc otci v hostinci je důležitá, stejně tak jednání s lidmi, a proto je umění býti zdvořilá k ostatním nutností.
Je stále ještě malé dítě, ovlivňováno pubertou a okolním děním, proto se její povahové rysy ne vždy drží v normálu. Občas si ani nepřipadá jako ona sama, když zpětně přemýšlí nad věcmi, kterých se stala součástí. Může se také zdát, že ona sama ani neví kdo pořádně je. Připadá si neuvěřitelně obyčejně, kolikrát jí mrzí, že nejspíše není předurčena k něčemu důležitému. Připadá si, jako kdyby se mohla ztratit v lese a nikdo by si toho nevšiml, neboť není podstatná, není důležitá tak jako někteří vyvolení. Stále sice doufá, že jednou si jí její osud najde a i ona bude mít příležitost zúčastnit se dobrodružství, které by jí mohlo najít její pravé já.

Obrázek

Poslední červenec, kdy slunce už dávno zapadlo a jeho každodenní pouť obkresloval měsíc líně se pohupující na tmavomodré obloze zatím co tisíce a tisíce různě velikých hvězd zářily na tmavém pozadí jako stále horké uhlíky uhašeného ohně ve večerním šeru. Vedro, které panovalo přes den, už pominulo, místo toho jej nahradil vlahý přímořský vánek přinášející tiché zprávy o blížící se letní bouřce. Ten den nebyl snad pro nikoho natolik výjimečný jako pro jistý manželský pár v očekávání jejich prvního potomka. Ti dva byli spokojený pár, brali se z dětské lásky, která přetrvala dlouhá léta a z níž nakonec zplodili i dítě. Očekávali chlapce. Silného a mohutného chlapce s tuhým kořínkem, který by mohl být pokračovatelem jejich malého rodu. Kus mužského s dobrou povahou a velkým srdcem s místem pro každého. Místnost zaplnil pláč právě narozeného dítěte. Holčičky.
Jako novopečení rodiče svého potomka samozřejmě uvítali, i přestože to nebylo zrovna děťátko, které by si přáli. Její obrovské modré oči nebyly podobné ani jednomu z rodičů a velikostí také nepoukazovala na mohutného hostinského a jeho rozhodně ne maličkou ženu. Nikdo si nebyl jistý, proč byla tak mrňavá a většina lidí silně pochybovala o tom, že by se děvčátko mohlo dožít vyššího věku.
I když byl její život až neobyčejně obyčejný, od útlého věku vykazovala jisté známky odlišnosti. Nebyly to nějaké děsivé schopnosti plné nebezpečí, ani nadpřirozené nadání. Byla zkrátka jen a pouze svým způsobem jinačí než všechny ostatní děti. Možná by někdo i řekl, že v sobě měla cosi, co jí dělalo tak podivnou, ať už to mělo být zlé nebo dobré. Ale té malé copaté cácorce vůbec nevadilo. Svůj čas nejraději trávila ve stájích, kde pozorovala matku starající se o koně pocestných ubytovaných u nich v hostinci. Milovala ta ušlechtilá zvířata, snad jim rozuměla i více než lidem. Věděla, že nikdy nezradí, že zůstanou věrně stát svým pánům po boku a děkovat za každé jablíčko, které jim bude uděleno za dobrou práci. Byl to jakýsi způsob úniku před světem tam venku. Před světem plným tajemství a nebezpečí číhajícím na každém kroku, před válkami a všemi nešvary, do kterých zatahovali nevinné a chudé občany a kteří na to nejčastěji doplatili i svým vlastním životem.
Zima byl vždycky krutý čas pro všechny. Panovaly nemoci a málokdy byl žaludek úplně přeplněný k prasknutí. Venku mrzlo, sněhu byly kupy a zápal plic přímo klepal na dveře. Lina, Gwenina matka, však té proradné vražedkyni otevřela. Těžce onemocněla a na jejich rodinu padl smutek. Vědělo se, že to pravděpodobně do jara nepřežije, ale nepřestávalo se věřit. Nikdo z nich nepřestal bojovat o život milované ženy, která přivedla na svět krásnou dceru a čekala miminko další. Tolik peněz bylo utraceno za všechny lékaře a bylinkáře, ale nikdo nebyl schopen pomoci. Na světě snad nebylo duše, která by nemocnou mohla vyléčit. O tři týdny později, v objetí její nejbližší rodiny zemřela.
Hostinec měl zavřeno velmi dlouhou dobu. Žili v chudobě, neměli příliš jídla, stáje byly tiché jako nikdy. Ani jeden z pozůstalých neměl chuť s tím druhým komunikovat. Nebyli schopní si přiznat, že od toho dne jsou na vše samy. Neuměli se vypořádat se zármutkem, který se v nich hromadil jako špinavé nádobí po obrovité hostině. Nežili. Přežívali.
Jednoho letního rána se však něco změnilo. Celý den nebyl Gwenin otec k nalezení a i když si o něj dělala starosti, věděla, že se o sebe jisto jistě dokáže postarat. Byl to muž jako hora, silný a čiperný a ačkoliv si to nepřiznával, byl velmi dobrý v boji s mečem a jako syn kováře toho spoustu uměl. Celé odpoledne seděla blonďatá holčička na nejvyšším bodě v tiché zaprášené stodole a vyhlížela z malého okna na cestu k jejich hostinci a okolí, a když začalo zapadat slunce, začínala se opravdu strachovat. Ale přesně v té chvilce se na cestě objevila velká postava, za sebou táhnoucí hubené podvyživené zvíře. Netrvalo dlouho a sedmileté děvčátko okamžitě vystřelilo na uvítanou ke svému otci a tomu stvoření, které ho doprovázelo. Když se tak blížila k té podivné dvojici, zjistila, že ono podivné zvíře byl ve skutečnosti jen hubený kůň. Za poslední větší peníze, které rodina Addensových měla, koupil její otec koně. Koně přímo pro ni.
Byla to příležitost, jak začít znovu, jak najít správný konec provázku a vrátit se tam, kde už byli. Během relativně krátké chvíle se hostinec stal znovu takovým, jakým býval. Nenalévali ředěný alkohol či nepodávali místo dobrého masa kosti. Na rtech se znovu objevily úsměvy, žaludky zaplnilo výborné jídlo a okolí jejich domu a stodoly se znovu zaplnilo neznámými pocestnými. Kůň, jehož Gwen pojmenovala Dart, vyrostl ve statného a rychlého hřebce, věrnému své malé paní. Byl pro ní nejlepším kamarádem, na zádech jí nesl kamkoliv chtěla. Každou volnou chvíli s ním strávila, zdálo se, jako kdyby mluvila jeho řečí a on naslouchal. Jako kdyby hltal každé slovo, které řekla. Pokaždé když dokončila sovu výpomoc v hostinci u otce, ať už to bylo cokoliv, vždy zamířila okamžitě do stáje, kde stával právě její věrný přítel.
Černé časy jejich rodu odešly a nahradilo jej znovu štěstí a prosperita. Ačkoliv si to mladé děvče od života příliš neslibuje a snad i pochybuje o výskytu nějaké dobrodružné události v jejím životě, kdo ví, co bude zítra? Kdo ví, co se stane příští měsíc? Kdo ví, čeho se stane součástí? Osud je nevyzpytatelný. Pro každého má připraveno něco, co mu zkříží cestu a udělá ho důležitým. A přesně v to také doufá i malá Gwenneth.


Schopnosti a dovednosti:

Tělesná konstituce: 1/6
Sice je to malá holčina, ale odolná s tuhým kořínkem, kterou jen tak něco neporazí. Zřejmě tuto část jejího já zdědila po otci, neboť on je taky takový pařízek.

Obratnost 2/6
Dovednost, kterou potřebuje snad každý, který se v koňském sedle nachází už alespoň chvilinku. Důležitost rychlého zareagování na podněty při zběsilé jízdě je velmi vysoká, neboť by se také mohlo stát, že neobratný člověk se velmi rychle ocitne se svým tělem na tvrdé zemi a to určitě není příjemná zkušenost.

Zručnost: 1/6
Není úplně nešikovná, prstíky ovládat umí a jde jí to i docela rychle, když si na určitý pohyb zvykne, ovšem to by jí někdo musel dát k něčemu takovému příležitost. Třeba takové rozkládání a skládání uzdeček a sedel jí jde přímo od ruky, na to má vyloženě talent.

Smysly: 1/6
Na obyčejného člověka má smysly velmi dobře vyvinuté. Všimne si každého podivného šustnutí, černý stín pohybující se v koutku oka jí nezanechá klidnou. Občas jí přijde, jako kdyby snad viděla věci, kterých si ostatní nevšimnou. Možná je blázen, jestliže si všímá i věcí, které málokdo vidí či slyší či cítí, ale co když není? Co když byla jen od přírody obdařena něčím, co by jí v budoucnu mohlo zachránit život?

Inteligence: 1/6
Kdo by si dovolil o tomto stvoření tvrdit, že je hloupé, nejspíše by od jejího otce dostal pánví po hlavě. Chytrost jí rozhodně nechybí, ale nevyužívá jí a nechlubí se věcmi, které zná a umí. Nechává si většinu pro sebe a mlčí, možná proto si lidstvo myslí, že je to hloupé bezmozkovité děvče.

Společenskost: 1/6
I když neoplývá vynikajícími konverzačními schopnostmi, nezaostává tak úplně v rozhovorech, je-li s ní nějaký veden.
Šplhání: 1/6
Dosednutí do sedla, vydrápání se do koruny stromů nebo na jakýkoliv jiný objekt už pro ní není nemožné. Často ví kam dát ruce i nohy a rychlost jejího šplhu se jen a jen zvyšuje a je mnohem elegantnější než kdykoliv jindy. Nebojí se výšek, nebojí se vylézt na skálu či na vysoký strom. Naučila se to už jako malé děcko, kdy strávila tolik času za plotem jejich bydlení a rozhodně plánuje se ještě zlepšovat a pracovat na své oblíbené schopnosti.

Umění: 1/6
Zpívání zdědila po matce. Krásný jemný hlas velkého rozsahu sice při normální mluvě zní trochu jinak, ovšem když se rozezní hlasivky při práci, rozhodně stojí za to si jí poslechnout.

Jezdectví: 2/6
Talent od přírody, dar, který jí byl dán již ve velmi nízkém věku. Nikoho pravděpodobně ani nepřekvapí, že uměla na koni jezdit dříve než chodit na vlastních nožičkách.

Vaření: 1/6
Otec vlastní hostinec. Umění vařit je tak trochu od ní vyžadováno, i když většinou si vaří jen tak pro sebe a pro otce. Zkuste se jí někdy zeptat na bramborové placičky, neboť ty od ní jsou opravdu vynikající.

Všímavost: 2/6
Může se sice zdát, že občas nevěnuje pozornost okolnímu dění a nevšimla by si ani kdyby se kolem ní prohnal drak a sežral půlku Novigradu, ale je to opravdu jen zdání. Ve skutečnosti si dává pozor na to, co se šustne kolem a její smysl pro detail často objeví věci, kterých si obyčejný člověk nevšimne.

Gramotnost: 1/6
Čtení, psaní i základní počty jí jsou známé, neboť se často stává, že peníze od hostů bere ona a ne její dospělý otec a jak by to dopadlo, kdyby neuměla počítat a zapsat to do knihy výdajů a plateb?

Zvířata - péče a trénink: 2/6
Pro tuto dovednost má vnitřní cit, hřejivý pocit, který jí naplní pokaždé když může být ve společnosti nějakého zvířete. Nenaučila se to tak úplně jako jiné věci, tohle je stejně jako talent na ježdění od přírody. Je to schopnost, které si pravděpodobně i nejvíce váží.



Speciální inventář:
Dart – sedmiletý vysoký šimlík s koženou jezdeckou výbavou
• Věčně má po kapsách buď mrkev, nebo jablko či kus suchého pečiva. Nikdy nevíte, kdy se budou hodit
• Malá dýka, kterou dostala od otce, ovšem doufá, že jí nikdy nebude muset použít
• Kožená brašna, kterou u sebe nosí téměř neustále a přechovává v ní různé předměty všech možných stupňů důležitosti
• Jako památku na matku má maličký stříbrný přívěsek v malé dřevěné krabičce

Loajalita: Zatím k nikomu mimo vlastního otce a čtyřnohého přítele
Naposledy upravil Gwenneth Addens dne 27 zář 2017, 13:22, celkově upraveno 4
Obrázek

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 239
Registrován: 19 dub 2016, 12:40

Re: Gwenneth Maisie Addens

Příspěvek od Zenn » 03 kvě 2016, 10:36

Taky ANO, ať to nezdržujem ;)

Od 13.4. do odvolání aktivita omezena na vedení eventu a questu + administrace

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 157
Registrován: 16 úno 2016, 22:11

Re: Gwenneth Maisie Addens

Příspěvek od Admin » 03 kvě 2016, 13:16

Obrázek
SCHVÁLENO
03.05.2016
Více méně k službám


Zpět na Neaktivní postavy

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník