Chat

Aelmeryon

Herní karty všech aktivních i neaktivních postav ve hře.
Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 5
Registrován: 31 pro 2018, 09:08

Aelmeryon

Příspěvek od Aelmeryon » 31 pro 2018, 12:26

Obrázek
JMÉNO
Aelmeryon, avšak představuje se jako Mery
RASA
člověk
POVOLÁNÍ
druid, bylinkář a občasný léčitel
VĚK
narozen krátce před Imbaelkem roku 1256

Obrázek
Nebýt toho, že je tenhle mladík o nějaký ten palec vyšší, než většina průměrných chlapů, zřejmě byste o něj sami od sebe nezavadili pohledem. Co mu příroda nadělila do výšky, to mu ubrala na šířce - Mery je takový vytáhlý proutek, který působí dojmem, že se ohne pod každým prudším náporem větru, ale opak je pravdou. Ačkoliv se to vůbec nezdá, umí mladík překvapit svou silou. Hromadami vyrýsovaných svalů se však pyšnit nemůže, ani kdyby chtěl; zřejmě má geneticky dáno, že bude navždy postavy spíše šlachovité, než obalené svalstvem. Stejně tak málokdy přibere na váze, ať jí cokoliv - aby viditelně přibral, to by ho zřejmě musela držet nějaká zákeřná stařenka v chlívku a neustále do něj cpát tučná jídla a sladkosti. Jeho štíhlé postavě napomáhá i fakt, že už dlouhá léta nejí maso, avšak potřebné živiny si snadno dokáže obstarat jinde.
Ačkoliv pozornost vyloženě nepřitahuje, v jeho obličeji je něco, co vás donutí, abyste se u něj alespoň chvilku pohledem pozastavili - pokud si ho tedy navzdory jeho nevýraznosti vůbec všimnete. Možná za to může na chlapa neobvykle bujná hříva výrazně kaštanových vlasů, které mu sahají maximálně po ramena, a v nichž lze sem tam zahlédnout nějaký ten copánek, nebo vaši pozornost upoutají velké upřímné oči mající sice studenou modrou barvu, ale přesto je jejich pohled příjemně hřejivý a plný upřímnosti. Někdo by možná řekl, že se v nich dá číst jako v otevřené knize, a částečně je to zřejmě pravda, ale jsou věci, které Mery dobrovolně nikdy nenechá vyplout napovrch. Pihatou tvář (a že těch pih má po celém těle opravdu hodně!) mu porůstá maličko přerostlé strniště stejné barvy, jako jsou vlasy, a činí ho o trochu starším, než ve skutečnosti je. Jeho tvář rozhodně vypadá dokonale, spíš je správně ošlehaná větrem a většinou maličko umouněná prachem cest či hlínou, když se Mery usilovně věnuje své práci.
Šatník tohohle mladého druida je poměrně jednotvárný a dost nezajímavý. Skládá se z obyčejného šatstva neutrálních barev, zpravidla takových, aby dobře splývaly s přírodou. Oblečení pak vrství podle toho, jak moc chladno je, a pokud krajinu vyloženě nesvírá třeskutý mráz, moc rád chodívá světem zcela bos. Vlastní ale i pár nízkých kožených bot. K jeho vzhledu neodmyslitelně patří opasek, na němž se mu pohupuje nespočet váčků s bylinkami a flakónků s tinkturami, a stejně tak i plátěná brašna, v níž obvykle nosí veškerý svůj skromný majetek a potřeby bylinkáře a léčitele. Jediný šperk, který bychom u něj našli, je širší kovaný prsten po matce, který nosí na ukazováku pravé ruky.
Pokud na sebe někdy Mery bere zvířecí podobu, většinou se mění ve stříbrnou formu lišky obecné, což znamená, že má černou srst přecházející do světlejší stříbrné a ohnivě oranžová očiska. Mnozí urození páni by si z něj jistě velmi rádi udělali límec na kabát.

Obrázek
Navzdory všem těm příkořím, která během svého nepříliš dlouhého života již stihl zažít a překonat, je Mery dokonale klidná a vyrovnaná osobnost. Nebo přinejmenším můžeme říci, že tak působí - nikdo nemůže dát ruku do ohně za to, že se mu jednou něco nehne v hlavě a z klidného chlapce se srdcem na dlani se nestane mstitel a vrah. Nicméně teď se chová klidně, máloco ho dokáže viditelně rozčílit, a působí jako někdo, kdo má dokonalou kontrolu nejen nad vlastním tělem, ale především nad svým nitrem - za to nepochybně vděčí svému silnému poutu k přírodě. Projevuje se jako někdo, kdo má vždycky jen ty nejčistší úmysly, kdo nosí srdce na dlani a je ochotný a nápomocný všem bez rozdílu. Pravdou nicméně je, že není hloupý a ani nebezpečně naivní, takže sice rád pomůže, ale rozhodně nenechá nikoho, aby jeho pomocnou ruku jen tak beztrestně pokousal. Ačkoliv na to nevypadá, umí se Mery ohradit a chovat se do jisté míry sebevědomě, ale veškerým střetům se vyhýbá a když už na nějaký dojde, snaží se vše vyřešit nenásilně, neboť veškeré násilnosti se mu neskutečně příčí. Velmi citlivě vnímá veškerou negativní energii, a pokud se někdy ocitne na místě, kde se hromadí vztek a napětí, raději rychle vyklidí pole a prchne někam, kde je klid.
I z toho důvodu nemá rád města, ani malá, natož ta opravdu veliká, a mnohem raději se zdržuje někde mimo civilizaci, v náruči přírody. Právě v ní hledá klid a útěchu, jedině přírodě plně důvěřuje. Čerpá z ní energii i odhodlání, chodí si k ní pro radu i odvahu. Není vyloženě naivní ani hloupý, ale přesto nedokáže pochopit všechnu tu zlost a hamižnost, co se bere v lidech, a mnohem raději má společnost zvířat.
Ačkoliv působí jako zakřiknutý a nespolečenský trubka, dřímá v něm ohnivá dušička - jen tak umět zažehnout její jiskru. Kdyby musel, odhodlaně by se rval za to, co je mu drahé, a především za to, co je správné. Přehnanou inteligencí sice neoplývá, ale vyloženě hloupý není a netrpí ani přehnanou naivitou, spíš si pěstuje zdravou nedůvěřivost a řídí se heslem ‚důvěřuj, ale prověřuj - a prověřuj pečlivě‘. Pokud se někdy zamiluje, nepochybně bude milovat zhluboka a celým svým srdcem.

Obrázek
Aelmeryon má v sobě hluboce zakořeněnou víru v moc přírody a právě přírodu a všechno s ní spjaté chová v bezmezné úctě.

Obrázek
Bylo by milé moci o chlapcově dětství napsat, že bylo klidné a plné rodičovské lásky, ale bohužel by to byla sprostá lež.
Chlapcovi rodiče se potkali čirou náhodou, zřejmě nepěkným řízením osudu - jeho matka Aela byla dcerou hostinského v přístavním hostinci Kaer Trolde, a chlapcův otec obyčejný pirát. Jeho jméno budiž zapomenuto, matka jej před synem nikdy nezmínila a kdo ví, zda ho vůbec sama znala.
Pod záminkou, že je obchodník, vetřel se pirát drze do hospody, se svými kumpány se opil a dostal do nálady, a pod pohrůžkou smrti žádal po hostinském povyražení s jeho dcerou. Hostinský, i když se bránil zuby nehty, nezmohl nic, a tak si pirát jeho dceru, vzpouzející se a vzlykající, odvedl do pokoje. Druhého rána po pirátské kompanii nebylo ani vidu, ani slechu, a jejich loď byla daleko na moři.
Hrůzný zážitek byl o to horší, že Aela později zjistila, že je těhotná. A navzdory děsivým vzpomínkám na tu osudnou noc se rozhodla dítě si nechat.

Po pobřeží největšího z ostrovů Skellige se zrovna proháněl skučící severák, když v malém stavení v přístavu pod Kaer Trolde zazněl poprvé ostrý dětský hlásek. Chlapec se narodil zdravý a s pořádnými plícemi a v domku konečně zavládlo alespoň nějaké to veselí.
Jak rostl, dělal matce jen radost - byl klidné a poměrně tiché dítě, které nemělo potřebu namáčet se do průšvihů a utíkat za dobrodružstvím; jen občas se chlapec s hlavou v oblacích zatoulal k lesům a dále po pobřeží, lákán kouzly přírody, omámen tužbou vesele hopsat po lukách se zajíci a zjistit, kam asi zmizel ten srnec, co mu přeběhl před nosem. Rychle se učil a brzy začal chodit do učení k místnímu tkalci.
Jednou jedinkrát se jeho otec pirát ke Kaer Trolde vrátil. Býval by si na půvabnou zrzku, dceru hostinského, ani nevzpomněl, kdyby na ni nenarazil při procházce přístavem. Neřekla mu, že porodila syna, ale také mu nedokázala odporovat, když se rozhodl vzít ji k sobě na loď - široko daleko nebyl nikdo, kdo by jí pomohl.
A tak se stalo, že když se chlapec druhého dne ráno probudil, matku nemohl nikde nalézt. Propadal zoufalství, plakal, ale k ničemu mu to nebylo. Až od místních žebráků dostal informaci, že odplula na jedné z lodí a zřejmě proti své vůli. Od matčiných příbuzných a přátel získal nějaké peníze a věci na cestu a byla mu zaplacena cesta lodí na pevninu - ne proto, aby vyrazil splašeně hledat ztracenou matičku, ale ze strachu, že by se pirát mohl vrátit a syna chtít odvézt též, jakmile se o něm dozví. Na pirátské lodi by ho jistě nečekal žádný pěkný osud.
A tak se i tehdy desetiletý hoch ocitl na palubě obchodní lodi, maje namířeno vstříc pevnině. Osud, nebo nějaká vyšší moc, se proti němu však zřejmě spikl, neboť obchodní loď napadli piráti - a helemese, shodou náhod chlapcův povedený tatík! Nejen, že loď obchodníků přepadli, ale společně s bouří, která se zrovna rozprostřela nad oceánem, ji i poslali ke dnu. A protože měl kluk vštípeno, že jsou piráti zlí a nečeká ho mezi nimi nic dobrého, skočil do moře, aniž by domýšlel následky.

Když se později probudil (netušil, kolik hodin nebo dní uběhlo, zatímco byl v bezvědomí), ležel kdesi na pláži severně od velikého města, Novigradu. Po pirátech nebylo ani stopy, jen kusy obchodní lodi se válely všude možně kolem. A nad chlapcovou mrtvolnou tváří se skláněl neznámý vousatý muž.
Našli ho druidi, kteří mířili na posvátné místo nedaleko odtud. Chlapci se dostalo ošetření, jídla a pití, avšak hluboké šrámy na jeho duši nikdo zacelit nedokázal.
A co víc, hoch nemluvil. Neřekl jim svoje jméno, nahlas nepoděkoval, nevydal ani hlásku. A tak druidi jednoduše usoudili, že je to zřejmě nějaký zatoulaný němý sirotek a dali mu jméno Aelmeryon. Chlapec s nimi zůstal, protože neměl kam jít a neznal pevninu, a jak čas plynul, jeho duše se přeci jen začala alespoň trochu zacelovat. Natolik, aby se zvládl od druidů pomalu učit - učil se rozeznávat bylinky, učil se základnímu léčitelství, učil se lásce a úctě k přírodě.
Právě v náruči přírody později nalezl hojivý klid, který hledal. V lesích mezi mohutnými stromy, ztracen v divočině, obklopen jen zvěří a rostlinami, tam se cítil nejšťastnější; příroda ho naplňovala klidem a harmonií, získával zpět ztracenou sílu a chuť k životu. Čas v náruči přírody postupně hojil i ty nejhorší rány, i když bylo jasné, že je nikdy nezacelí úplně.
Aelmeryon poprvé znovu promluvil ve svých sedmnácti, kdy už skoro netušil, jak správně používat hlasivky. O své minulosti však nemluvil a druidi se nevyptávali, zůstal s nimi v jakémsi tichém souznění, přebýval s nimi na posvátných místech a byl jim nápomocen. Učil se, pomáhal a nechával čas, aby léčil jeho pochroumanou dušičku.
Až nakonec jednoho léta dospěl k názoru, že by se měl vydat po svých, hledat sám sebe. Pořádně totiž netušil, kým je, a co víc, neustále ho doháněla a trápila nepříliš příjemná minulost - především to, že vůbec nevěděl, co se stalo s jeho matkou. Za nejpravděpodobnější považoval Mery dvě možnosti - a sice tu, že byla násilím dopravena kamsi na pevninu, nebo tu, že rukou pirátů zahynula. S tou druhou se ovšem odmítal a stále odmítá smířit, naivně si drží naději, že Aela ještě stále žije, že ji ještě někdy uvidí. Aelmeryon odešel od druidů na sklonku léta s tím, že bude poznávat svět a začne se soustředit na něco dalšího, co by mu mohlo pomoci zapomenout na jeho minulost - léčení těch, kdo to potřebují. Avšak nevěnoval se pouze lidem, ale především zvířatům, divokým, ale i hospodářským, a mnohdy nějakému hospodáři vytrhl trn z paty, když mu vyléčil kravku či uzdravil tažného koně. Na oplátku nežádal nic, než střechu nad hlavou a trochu jídla. A pokud si někdy chtěl maličko přivydělat, tak to bylo prodejem bylin či léčivých tinktur a odvarů.
A tak se postupně seznamuje s těžkostmi života a neférovým osudem, snaží se pochopit lidskou hloupost a hamižnost, a snaží se nenechat se strhnout nenávistí vůči povýšeným lidem, kteří nastavili stupidní zákony týkající se čarodějů a nelidí - i těm tu a tam Mery pomůže, neboť přece pomáhá potřebným.

Obrázek
Naprosto oddaný a loajální je Mery pouze vůči přírodě; nenávidí, když ji hloupí lidé bezcílně ničí a zneužívají.

Obrázek
Talent: coming soon

Jazyky: Skelligština - rodný
Obecná řeč - 1

Primární:
Síla 1 - navzdory štíhlé postavě umí překvapit trochou síly
Inteligence 1 - pitomec to není, ale vyloženě vysokou inteligencí se též chlubit nemůže
Smysly 1 - bystrému zraku a vytříbenému sluchu se naučil v náruči přírody, stejně jako rozpoznává chutí a vůní
Vůle 2 - kdyby neměl pevnou vůli, už by se někde kroutil a fňukal nad svým osudem
Sekundární:
Víra 2 - zejména jeho víra v přírodu je nesmírně silná a pevná v základech
Gramotnost 1 - umí základní počty a s obtížemi i něco málo přečte a napíše
Léčitelství 2 - základům se naučil od druidů, ve zbytku se zdokonaluje sám
Bylinky 2 - příroda, co víc říct? A také to, že k sobě léčitelství a bylinky neodmyslitelně patří
Zvířata - péče a trénink 2 - se zvířátky je Mery zadobře, jak jinak

Obrázek
• běžná výbavička léčitele a bylinkáře
○ na cestách ho často doprovází liška korsak, kterou jako mládě zraněnou našel a zachránil, jinak by zřejmě skončila jako límec kabátu nějakého velmože

Obrázek
-

Obrázek
-

Obrázek
-
Naposledy upravil Aelmeryon dne 31 pro 2018, 16:02, celkově upraveno 1
Obrázek

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 387
Registrován: 19 dub 2016, 12:40

Re: Aelmeryon

Příspěvek od Zenn » 31 pro 2018, 15:13

SCHVÁLENO
31.12.2018

Obrázek
Zkouškové mne trhá na kousíčky T-T
PS. nemrkejte na mne ;)


Zpět na Kartotéka přijatých postav

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků

„Pes, kterého uzdravíš, tě nikdy nekousne. To je hlavní rozdíl mezi zvířetem a člověkem.“ Mark Twain