Chat

Tom

Herní karty všech aktivních i neaktivních postav ve hře.
Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 51
Registrován: 06 čer 2018, 20:25

Tom

Příspěvek od Tom » 06 čer 2018, 20:44

TOM
celým jménem Thomas Olivier de Montyliet

Rasa: člověk
Povolání: nemá
Věk: jedenáct, narodil se na jaře roku 1263
Víra: Nevěřící Tomáš.

.................................................................................................................................................................

Vzhled:
Na první i na druhý pohled typický jedenáctiletý klučina s modřinami a odřeninami od vylomenin, jaké kluci v jeho věku páchají. Svou výškou se nevymyká běžnému průměru, ale není takové to typické vyžlátko, co by se mu dalo dát hrát na žebra. Co se stavby jeho těla týče, do budoucna nahrává spíše podsaditějšímu typu, takže si chlapec bude muset dávat pozor, aby se mu neudělal pivní mozol. Už teď má ale dobrý základ pro budoucí výstavní svalstvo, takže se snad není čeho bát. I když, kdo ví, sladkosti má rád možná až moc.
V obličeji je Tom rozhodně sympaťák, rošťák, co neustále vymýšlí nějaké kulišárny, a čiší mu to z očí. Zatímco u vlasů se dá spekulovat o směsce blond a světle hnědé (jak si s tím zrovna sluníčko pohraje), lehce vlnité s délkou k uším, s očima je to ještě trochu složitější. Na první pohled se zdají nebesky modré, na ten druhý a bližší ti pozornější zjistí, že kolem panenek má Tom kroužek jantarově zlatavé barvy, na tom levém oku o něco výraznější než na pravém. Co se toho zbytku týče, je už docela obyčejný, průměrný a nezajímavý. Nos, pusa, brada, dvě uši, obočí, čelo, všechno tam, kde to má být a ve správném počtu. Možná jen ty uši mu trochu víc odstávají, pravda.

Povaha:
Tom je zvídavý, upovídaný rošťák a komediant. Do všeho strká nos, někdy si ho díky tomu i pořádně nabije, lidově řečeno - zkušenosti sbírá zásadně ze země. Doslova. Neustále je v pohybu, lozí, kam se mu zamane, takže logicky také odevšad padá. Jedna nebo dvě modřiny jsou u něj na denním pořádku, ale je chlap, takže to všechno snáší hrdě a bez pláče. Je také bystrý a všímavý, informace o světě i učené řečičky do sebe nasává jako houba. Do vínku mu z matčiny strany byla dána nějaká ta špetka inteligence navíc, z otcovy strany pak jisté nadání pro nelegální řemesla. Jestli se u něj někdy projeví i legendární otcův splávek, to těžko říci, zatím se nikdy do bezvědomí nepropil.
Komediální i herecké nadání u něj nejde zapřít ani při nejlepší vůli, určitě by z něj vyl skvělý kejklíř či akrobat, a možná by si to i byl přál, kdyby nezískal do života tak skvělý vzor, jako má v baronovi de Broch, který se v mnohém zasloužil o chlapcovo vychování i vzdělání. Tom prahne po pozornosti a je jen nerad sám, možná i proto, že byl jako malé miminko opuštěn svou rodinou. Pocit nechtěnosti a zbytečnosti v něm hlodá jako pěkně tlustý červíček křivdy, které se na něm jeho příbuzní dopustili. Kromě šaškování pro okolí je Tomovou zálibou i jízda na koni. Možná to nebude dlouho trvat a začne na koňském hřbetě metat i svá proslulá salta.

Schopnosti:
Jeho schopnosti se odvíjí od toho, čemu byl ve svém životě vystaven. Život v sirotčinci a na ulici ho zocelil v ne zrovna morálních kvalitách a tak Tom umí sem tam někomu uzmout měšec od pasunebo preclík ze šňůry u stánku. Je hbitý, vyšplhá kam se mu zamane a protože není úplný pitomec, jen málokdy se nechá přistihnout. Když se dostal do péče barona de Broch, dostalo se mu základů vzdělání, na kterém si baron přísně zakládá. Díky přítomnosti elfího služebnictva na baronově dvoře si Tom osvojil i základy Starší mluvy. Před nějakou dobou si poprvé potěžkal v ruce meč, ale aby se naučil s ním zacházet, bude nejdříve potřeba, aby trochu zesílil. A možná ještě trochu zmoudřel.

Tělesná konstituce: 1/6
Síla: 1/6
Obratnost: 2/6
Zručnost: 2/6
Smysly: 1/6
Inteligence: 1/6
Vůle: 1/6
Společenskost: 2/6

Herectví: 2/6
Jazyky - Starší mluva: 1/6
Jazyky - Skelligský dialekt: 1/6
Střelba prakem: 2/6
Boj beze zbraně: 2/6
Jezdectví: 1/6
Plavání: 2/6
Šplhání: 2/6
Akrobacie: 2/6
Lov: 1/6
Plížení: 2/6
Kapsářství, zlodějina: 2/6
Všímavost: 2/6
Gramotnost: 2/6
Přesvědčivost: 1/6
Lhaní a předstírání: 1/6
Zvířata - péče a trénink: 1/6
Etiketa: 1/6

Historie a rodina:
Tom se narodil v Toussaint do prachových peřinek v honosném domě k veliké radosti jeho (tehdy šestnáctileté) matky a k veliké nelibosti prarodičů. Tomovu narození předcházelo něco, co by jistě s klidem obstálo mezi baladami proslulých bardů, pokud už se o tom náhodou v jistých obměnách dokonce už nezpívá. Léto v Toussaint bylo toho roku obzvláště horké a noci nebyly pro jistou mladou dvojici o nic chladnější. Lady Beatrice de Montyliet to slušelo pod hvězdami snad ještě více než ve dne a Damjan tehdá ještě měl v žilách víc horké krve než alkoholu. Inu, mládí. Nepozorné, zamilované a nezodpovědné s hlavou v oblacích, to se pak není čemu divit, že to nezůstalo bez následků. A ty následky se samozřejmě nedaly dlouho skrývat, když všude okolo bylo tolik všetečných očí, co zaznamenaly každou změnu v chování mladé šlechtičny.

maminka s taťuldou
Zatímco Damjan nebyl v sídle rodiny vítán a pokud se odvážil přijít na Baetrice zeptat, bylo mu sděleno, že lady Bae není přítomna, samotná Beatrice byla rodinou opatrována jako nejvzácnější klenot. S malou vadou, ale stále klenot. Aby ne, když byla jedinou dědičkou celého majetku i rozsáhlých vinic s dlouhodobou tradicí, kterými rodina disponovala, a očekávalo se, že se jednoho dne dobře provdá a majetek rodiny bude nadále vzkvétat s dalšími generacemi. A to by s neplánovaným uzlíčkem na krku (a tedy důkazem pošpinění její panenské čistoty) nešlo. Beatrice byla odvolána na venkov s malou skupinkou sloužících a stráží s odůvodněním, že jí horké léto neudělalo dobře na chatrné zdraví a lékaři doporučili mladé lady odpočinek v ústraní. Když se Tom narodil, nedalo se říct, že by o něj Beatrice nestála. Své dítě jen zřídka dala z ruky a děsila se dne, kdy jí bude vyrváno z náruče navždy. Navzdory radám svých služebných, aby se na syna neupínala, mu dala jméno Thomas Olivier.
Když na venkovské sídlo dorazil otec, marně se ho Beatrice snažila přemluvit, aby jí dítě nechal. Uzlíček putoval do náruče vojáka, který popohnal koně ve slabinách, zatímco vzlykající a bránící se Beatrice držel otec pevně v náruči, aby se za koněm s bolavým a zlomeným srdcem nerozeběhla. Nemohla tušit, že malý Thomas měl před sebou dlouhou cestu do Oxenfurtu.
Sirotčinec, kde mu milostivě ponechali jméno Tom, nebyl místem, kde by se odložené děti a sirotci měli jako v bavlnce. Jejich vychovatelka měla zvláštní představu o projevech vlídnosti a s dětmi nezacházela v rukavičkách. Výprasky a tresty neminuly ani ty nejhodnější z nich a tak ji všichni do jednoho svorně nenáviděli. Tak moc, že se jednoho večera starší z dětí sešli potají v polorozpadlé chatce nedaleko sirotčince a bez většího zvážení následků se rozhodli, že se té proradné babizny definitivně zbaví. Tom, tehdy už šestliletý a všemi mastmi mazaný po tatínkovi, se samozřejmě vezl s nimi, protože chtěl v očích starších kamarádů něco dokázat. Moc tedy neprotestoval, když mu bylo řečeno, že vše, co potřebuje udělat, aby jim pomohl, je nakreslit na zem kruh krví a znát jméno toho, kdo by měl být potrestán za své činy. Tom kruh doopravdy nakreslil a div nenadskočil úlekem, když byla jeho němá prosba o pomoc vyslyšena. Mladý muž s tmavými vlasy a pronikavým pohledem, který si pro jméno přišel, se mu zamlouval, ale zároveň ho čímsi děsil. I tak mu ale Tom sdělil pevným hlasem jméno ženy, která jim všem tolik ublížila. Když ji za pár dní nalezli mrtvou, došlo mu, co svými činy vlastně způsobil.
Bez vychovatelky zavládl v sirotčinci chaos. Vedení celé dětské bandy se ujali ti nejstarší a z mladších si udělali své poskoky. Děti začaly krást a plížit se nocí, aby obraly opilé boháče, co usínali při čekání na své povozy před putykami, a každý den se zdál být bojem o přežití. Tom byl jedním z těch, kteří se rychle naučili, že není radno s ranou váhat, protože zaváhání mohlo znamenat smrt, a stejně tak důležité bylo umět se ráně vyhnout a utéct před strážci. Tomovým rajonem se staly střechy Oxenfurtských domů a za dne tržiště, kde si dokázal dostatečně namastit kapsy, aby mohl nějaký ten zlaťák schovat ve své tajné skrýši, a zbytek předat samozvaným pánům sirotčince. Nebylo to hezké dětství, ale nic jiného ani Tomovi nezbývalo, a i když mu šlo o krk skoro každý den, nevzdával se. Až jednou... Když toho dne ukradl bochánek chleba ze stánku, nevšiml si stráží, které se k němu prodíraly davem z obou stran. To snad trhovci konečně přesvědčili městské strážné, že je potřeba v době trhů přidat pár stráží navíc, aby nedocházelo ke krádežím v takovém měřítku, v jakém to bylo běžné. Toma chytili. Trhovec si žádal spravedlnost a aby jí bylo učiněno za dost, Tomova ruka brzy ležela na nejbližším kusu dřeva, zmítající se pod stiskem stráží v předzvěsti svého useknutí. Šťasná shoda náhod mohla za to, že tou dobou projížděl městem baron Dominic de Broch.
O baronovi toho sám Tom moc nevěděl, ale všeobecně se říkalo, že na barona je příliš vstřícný k chudině i vyvrhelům. A protože Tom v té chvíli, kdy se jejich pohledy setkaly odpovídal popisu jak chudáka tak vyvrhele, místo useknuté ruky za chvíli seděl před baronem v sedle, a děkoval všem bohům, i když v žádného nikdy nevěřil. Baron sice nebyl bezdětný, ale neměl syna, kterého by moh vychovávat k obrazu svému, a tak Tom ve svých osmi letech z pouliční krysy rázem povýšil na mladého pána, který se učil číst, psát a počítat, jezdit na koni a spoustu dalších užitečných věcí, ve kterých nijak zvlášť zatím nevynikal. Zatímco baron i jeho žena k němu přilnuli docela jako k vlastnímu, jejich dcery s tím už měly větší potíž, ta mladší ale mnohem menší než ta starší. Agneis s Tomem ale uzavřela příměří, které brzy přerostlo v sourozeneckou lásku i bez nutnosti pokrevní příbuznosti, nicméně Brieanna Toma brala pořád jako příživníka, co je přišel tam maximálně okrást o otcův majetek. Tomovi ale záleželo jen na tom, že měl střechu nad hlavou a že ho někdo měl i docela upřímně rád. Že po něm už delší dobu pátral i jeho vlastní děda, to Tom vážně netušil. A že se dokonce pokoušel vyhrožovat baronovi, to už Tomovi vůbec unikalo. Děda Morgan, zvaný kapitán, člen Dvora Divů, cechu zlodějského z Novigradu, měl však v plánu svého vnuka dostat k řemeslu za každou cenu.

Rodokmen (zatím stručný) | +
Obrázek

Speciální inventář:
Baron mu daroval poníka, kterého pojmenoval Moula. Poník je to zcela obyčejný, světle hnědý s krémově zbarvenou hřívou a ocasem. Ničím nevyniká a dost toho sežere.

Loajalita: rodina barona de Broch
Známé postavy: Elaine, Arleight, Cyrriel, Leto, Dorian, Shaelin, Odolen, Rose, Damjan, Kayla, Valdur
Editace karty: 21.8.2018 - rozdělení bodů
Odehrané questy: Řekni, kde ty kytky jsou
Naposledy upravil Tom dne 21 srp 2018, 13:14, celkově upraveno 1

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 352
Registrován: 09 kvě 2016, 22:41

Re: Tom

Příspěvek od Silas » 07 čer 2018, 12:14

:handgestures-thumbupleft:
Obrázek
zmijí amulet nosí schovaný pod košilí a zbrojí; pokud pozorně posloucháte a víte, co hledat, odhalíte slabý nilfgaardský přízvuk

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 261
Registrován: 19 dub 2016, 12:39

Re: Tom

Příspěvek od Arleight Primm » 07 čer 2018, 13:04

Obrázek
SCHVÁLENO
07/06/2018
Obrázek
I see no future for myself, nor do I see any past.
Obrázek


Zpět na Kartotéka přijatých postav

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků

„Kdo se umí smát sám sobě, má právo smát se smát všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá.“ Jan Werich