Chat

QUEST: Řekni, kde ty kytky jsou

Na celém Kontinentě se snad nenajde jediná vesnice, kde by někde u cesty nestála ošuntělá dřevěná vývěska s přibitými vzkazy a inzeráty. I začínající dobrodruh dokáže mezi výhodnou nabídkou slepičích vajec a přisprostlou milostnou poezií snadno najít zakázku, ze které by mohla koukat slušná odměna, ať už jde o pomoc s nestvůrou, ztraceným dítětem, a nebo obyčejnou sezónní pomocí na poli...
V tomto fóru probíhají hry vedené vypravěčem. Questy je možné hrát paralelně s hrou v eventu nebo volné hře.
Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 12
Registrován: 02 kvě 2016, 09:29

Re: QUEST: Řekni, kde ty kytky jsou

Příspěvek od Rose » 01 črc 2018, 22:15

Hledala vodítka, nápovědu, cestu. Ne smrtonosnou zkázu, z které nejspíš nebylo úniku. Když objevila poklop do podzemí, doufala, že vede jen do sklepení, kde by našli něco, co by se při cestě hodilo. Ne že to bude dlouhá smrdutá, zatuchlá chodba vedoucí kdo ví kam. V životě by si nestěžovala, nebo aspoň teď ne, ale z naší výpravy ona měla k tý princezničce, který to nevonní, nejblíž. V duchu si nadávala každým krokem, co se vzdalovali dál a dál od toho poklopu. Nemohla najít radši mapu s červeným X-kem? To by bylo moc jednoduché, připomínala si. Teprve na svou výpravu vyrazili. Nemůže přeci doufat, že budou mít tolik štěstí, aby květinu objevili během jednoho odpoledne. Už tak je ráda, že se nikomu nic nestalo při střetu s bandity. Ne… Ona si ráda ponechá trochu štěstí i do dalšího života a nevyplácá to všechno hned teď a tady. Nese pochodeň hnusnou podzemní chodbou a jde jako třetí, když se Shaelin rozhodla jim krýt záda. Za to jí je opravdu vděčná. Jde tiše ani nedutá. Jen poslouchá jejich čvachtavé kroky, jak se rozléhají malou uličkou. Nebýt všichni takoví zakrslíci, někoho by bolela záda.
Po neví jak dlouhé době chůze trpaslík zastaví. Byla tak zabraná do svých myšlenek, že šipky si vůbec nevšimla. Skloní pochodeň, aby ji neoslňovala do obličeje, a aby mohla něco vidět. Vidět, co je před nimi. Co je důvod toho, že trpaslík zastavil. Chvíli nechápe. No dobrá delší chvíli nechápe, až když trpaslík naznačuje, že by se měli proplížit. Až v tuto chvíli si všímá slabých stínů, které se hrbí ve tmě. Po zádech ji projede mráz. Zhasne oheň. Vůbec nepřemýšlí, jak a jestli ho znovu oživí. Ale není nejlepší nápad se plížit a u toho na sebe nechat svítit oheň. I když říká se, že pod lampou je největší tma… Našlapuje opatrně. Opravdu! Snaží se jít co nejtišeji, o nic nezakopnout, do nikoho a ničeho nenarazit. A hlavně! Nekoukat na ty příšery. Nemá ani tušení, co jsou zač, ale ví, že to zjistit nechce. Kdo ví, jestli je pobožná, ale teď věří ve všechny svaté a za celou svou čtveřici se modlí.

Mimo herně:
MOC se omlouvám, že odepisuji tak pozdě.
Hod na plížení:
Rose hodil/a 1d6 a součet kostek je 4:
4
Obrázek

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 54
Registrován: 09 kvě 2018, 18:10

Re: QUEST: Řekni, kde ty kytky jsou

Příspěvek od Damjan » 02 črc 2018, 18:26

I kdyby se naši dobrodruzi plížili sebelépe, nekkeři bohužel nebyli natolik pitomí, aby si nevšimli světla pochodní. Pravda, všimli si ho až ve chvíli, kdy se jim skupinka dostala do zorného pole, ale pak to stálo za to. Obludy zavětřily, vydaly uši rvoucí skřeky, a bez váhání se rozběhly na čtveřici, co jim narušila klid a přívětivé přítmí chodeb.
Skupince nezbývalo nic jiného, než se dát do běhu, pokud se tedy chtěli vyhnout střetu, který by pro ně zřejmě nedopadl příliš dobře. Ne že by nekkeři měli vyloženě převahu, ale v jeskyni se pohybovali obratně a nebezpečně rychle a byli opravdu naštvaní. Pokus o útěk se jevil jako nejlepší možnost, obzvlášť když se dobrodruzi dostali prakticky před nekkery a měli tím pádem aspoň maličký náskok.
Ve chvíli, kdy obludy s ohavnými skřeky přiskákaly až k nim, byla už skupinka před nimi a zpátky v úzké chodbě, kde jim nezbývalo než běžet za sebou, protože dva by se vedle sebe nevešli. Shaelin běžela poslední a v jednu chvíli měla nekkera tak blízko za zády, že cítila, jak se k ní natáhla obludná pařáta a dráp rozpáral její halenu. Dotkl se i kůže a zanechal dlouhý, ale naštěstí ne hluboký škrábanec.
Vypadalo to, že jakmile padne Shaelin, doženou nekkeři i ostatní, avšak skupina měla štěstí – nekkeří skřek totiž zřejmě narušil stabilitu prastaré chodby. Ozvalo se zapraskání, hluboké zadunění, jako by jim nad hlavami proběhlo stádo divokých koní, a po chvíli se těsně za Shaelin propadl strop. Nekkeři zařvali tak, že to trhalo uši, chodbu zaplnila oblaka prachu, který všichni do jednoho vdechli a začali se dusit nepříjemným kašlem. Ale co bylo hlavní – některé obludy uvízly pod sutinami, ten zbytek zůstal odříznutý od svých obětí.
Mnohem horší však bylo vědomí, že je chodba nenávratně zablokována, tudíž tudy cesta zpátky určitě nepovede. Nezbývalo než doufat, že chodba později opravdu někde vyústí, jinak by tu všichni uvízli a buď se udusili, nebo zkrátka časem pošli hlady jako králíci zahnaní do kouta. A navíc – při tom zběsilém útěku ztratili pochodně, takže teď mohli tápat vpřed jedině poslepu, pokud Rose nepřispěchala na pomoc s magií. Rozhodně to nebyla žádná pozitivní vyhlídka.
Jakmile se všichni vzpamatovali z otřesu, zaprášení, ale nezranění, až na pár modřin, pokud někdo upadl, mohli pokračovat dále. Chodba se svažovala prudce dolů, klouzala, ale nakonec se ukázalo, že ústí do obrovské jeskyně.
Jeskyně tak veliké, že by se do ní pravděpodobně vešla větší vesnice. Před skupinkou se rozprostřel prostor, který vypadal jako oáza uprostřed ničeho – obklopena tmavou skálou tu byla plocha porostlá travinami, nízkými keři a dokonce málo známými druhy květin. Našlo se tu i pár poměrně vysokých stromů; světlo jim poskytovala celkem veliká prasklina vysoko ve stropu jeskyně, kudy sem pronikaly přívětivé sluneční paprsky a dodávaly tomu všemu na kouzelnosti. A tou prasklinou sem prýštil potok, v několik metrů vysokém dvojitém vodopádu padal k zemi, protékal zatravněnou planinou a mizel kdesi v podzemí.
A tam vysoko, pod prasklinou a kus za vodopádem, se tyčil obrovský strom s větvemi široce rozprostřenými a obrostlými tmavě rudým listím, na které dopadaly sluneční paprsky, takže to vypadalo, jako by strom z větví krvácel. Že by se jednalo o posvátný dub? Popravdě, celé tohle místo působilo posvátně a magicky. Problém byl ten, že strom rostl vysoko na skalní plošině, kam podle všeho nevedla žádná normální cesta a bylo třeba vymyslet, jak se tam dostat. Vypadalo to, že jediná možnost, jak se nahoru dostat, je vyšplhat po mokré, kluzké skále.
Zdálo se, že naši čtyři odvážlivci jsou jediné živé duše široko daleko, ale kdo ví...

Mimo herně:
Házíte na všímavost, jinak je na vás, co vymyslíte.
Obrázek
„How do you feel?“
„I don’t.“

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 25
Registrován: 09 kvě 2018, 09:21

Re: QUEST: Řekni, kde ty kytky jsou

Příspěvek od Odolen Langebort » 07 črc 2018, 18:26

Odolen rychle pochopil, co je potřeba udělat proti útoku těch potvor. Potvory pečlivě pozoroval. Přesně postřehl okamžik, kdy potvory zpozorovaly záblesk světla, kdy se poprvé pohnuli směrem k nim, aby mohly zaútočit. Odolen se rychle ohlédl, zdali ještě někdo nezůstal v přítmí jeskyně za ním. Nerad by tam někoho z ostatních nechával boji s potvorami na pospas. Když si zkontroloval, že se nikdo z ostatních do nerovného boje nehrne a nezpůsobí tak ostatním nemalé potíže, vzal sám nohy na ramena. Jemu se v boji s potvorami předstírat zaklínač ani náhodou. Podle svého odhodlání k boji se také choval při běhu. Za sebe už se neohlížel, jen horem pádem utíkal. Běžel, co mu síly stačily, aby si zachránil holou kůži.

„Pohnime kostrů. Rychlo někam, kde nečíhajů takové potvory,“ povzbuzoval Odolen ty co běželi úzkou chodbou před ním k vyššímu tempu. Ze zvuků za sebou tušil Odolen blížící se nebezpečí pro sebe i tu dívku za ním. Jenže zastavit a ohlížet se bylo zdržením a zdržení znamenalo jít nebezpečí naproti. Odolen se zastavil a na onu se ohlédl dívku ve chvíli, kdy za sebou zaslechl praskot, následovaný rachotem padajícího kamení. Spatřil dívku uniknuvší nehodě, s kamením ze sesypaného stropu za zády. Pořád se mu nechtělo věřit, že se jim všem podařilo potvorám tak těsně uniknout. Prohlížel si zdi chodby, jako by se z některé z nich mohly nějaké potvory nečekaně vynořit, i když rozum pochopil, že po zániku chodby, to není pravděpodobné. Každopádně se z místa, kde je nebezpečí málem dostihlo, Odolen snažil odejít co nejrychleji. Jistější bylo se od tohohle místa, co nejvíc. Postupoval chodbou dál, jakkoliv bez zhašené louče nemohl pomýšlet na pokrčování běhu. Aby si pomohl s orientací v chodbě, přiložil ve výši ramen, ruky na levou stěnu chodby. Šel směrem, jež mu prozrazovala jeho levá ruka. S druhou rukou nataženou před sebou tápal chodbou, dokud nedorazil do velké jeskyně.

Středem velké jeskyně se Odolen mezi přírodními kamennými útvary, propletl až k místu, kde byl ke spatření onen úkaz v podobě stromů tyčících se nad jejich hlavami. Podle popisu to dost možná mohlo být místo, které hledali. Pohled to byl bezesporu fascinující. Příroda si totiž umí vymyslet různé divy. Zhotovit s pomocí rostlinstva a kamene takový výjev by snad svedli mahakamští trpaslíci, ale lidé rozhodně ne. Jenže tohle nebyl ani výtvor trpaslíků. Byl to úkaz čistě přírodní a k tomu vzácný. Popsat, co přesně Odolen vidí před sebou tedy nebylo tak těžké. Těžší bylo přijít na to, jak se dostat nahoru do míst, kde mezi skalními stěnami prosvítalo listí hledané červené barvy.
„Jeskyně nejsů pastě. Mívajů vícero míst, kudy sa dá vylézt," dodával Odolen odvahy k hledání sobě i ostatním.

Na opětovně polloočenou otázku, kudy sei vydat, jim musela odpovědět sama jeskyně. To příroda onu jeskyni vytvořila a příroda jim také musela napovědět, jak se odsud dostat. Odolen se po svém zvyku rozhlížel, hledajíce cokoliv, co by jim pomohlo najít cestu vedoucí dále, nejlépe k východu z jeskyně. Pokud by jeskyně měla druhý východ, Odolen věřil, že by je mohl vyvést napovrch. Pokud by na povrchu správně odhadnuli směr, jakým se umírali pod zemí, snad by dokázali výrazně červené listí znovu najít. Případně se mohli pokusit vyšplhat po skále nahoru. Odolen žádný šplhoun nebyl, i tak by se pokus o vyšplnáhí odvážil riskovat. To by však předpokládalo nutnost mít lano, nebo najít ve skále nějaké opěrné body. Povrch se zatím zdál být hladký a rovný. Kdyby ve skutečnosti někde hladný a rovný nebyl, po trčících kamenech by se dalo pomoci vyšplhat jednomu odvážlivci. Vybraný odvážlivec by pak z hora jistil další dva. Druhý odvážlivec by musel ony dva jistit zdola a šplhat sám polsední.

Mimo herně:
Hod na náhodné objevení
Smysly: 1. Všímavost: 0.
Drema hodil/a 1d6 a součet kostek je 4:
4

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 14
Registrován: 06 čer 2018, 20:25

Re: QUEST: Řekni, kde ty kytky jsou

Příspěvek od Tom » 10 črc 2018, 15:14

I Tom věděl, že plížit se s pochodní je hodně blbý nápad, ale nikomu to vymlouvat nezkoušel. I když byl Odolen jen o něco málo vyšší než on, pořád byl dospělý, a Tom byl oproti němu neopeřené kuře. Ale rychlé, takže když si jich nestvůry všimly, metal chodbou pryč, co mu síly stačily. Moc se neohlížel, aby třeba nekoukal do tváře samotné smrti, nicméně skřek nekkera, který Shae drápl, ten slyšel moc dobře. A skála taky. Nejprve se odrolilo jemné kamení, které vždy věstilo jen to, že bude následovat kamení větší. „Rychle!“ křikl na Shae, podal jí ruku a zatáhl, aby ji sutiny nezavalily, což nezavalily. „No... jsme v pěkný kaši.“ Optimismus mu vážně nechyběl, když tak koukal na zavalenou chodbu. V té tmě. Raději následoval Odolena dál, protože zpátky už to stejně nešlo.
Chodba ústila do jeskyně, která vypadala jako z pohádky. Tomíkovi spadla brada k zemi, jak se tak rozhlížel okolo, a byl rád, že na ně zatím nic nehezkého nezaútočilo. A protože Tom byl od narození šplhač, samozřejmě, že se pokusil to vzít k tomu stromu nejkratší cestou.

Mimo herně:
Všímavost 1
Tom hodil/a 1d6 a součet kostek je 2:
2


Šplhání 1
Tom hodil/a 1d6 a součet kostek je 4:
4

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 42
Registrován: 25 kvě 2018, 15:47

Re: QUEST: Řekni, kde ty kytky jsou

Příspěvek od Shaelin » 10 črc 2018, 17:40

No a pokud si někdo myslel, že se věci nepotentonujou, šeredně se zmýlil. Samozřejmě, že se po nich nekkeři vrhli a samozřejmě, že šlo Smrádě poslední. „PRYČ!“ Křikla na všechny a vyrazila vpřed za nimi. V žádném vesmíru by si totiž netroufla s nestvůrami bojovat, nebyla ani zaklínač, ani mistr šermíř a ani zaříkávač nekkerů, ačkoliv to by bylo v tuto situaci zřejmě nejlepší řešení ze všech.
Ačkoliv byla Shaelin docela dobrý sprinter a kupodivu se ani nepozdravila s podlahou, příšerky byly rychlejší a naháněly je šikovně do chodbičky. Sice to bylo to místo, kam se chtěli dostat, proti rychlým ošklivům z podzemí ale nebudou mít moc dlouho šanci i s tím drobným náskokem. Útěkem akorát oddálí nevyhnutelné. Ale i přes to a veškeré sebevražedné myšlenky, které se objevily mladé půlelfce v hlavě, se dostali do chodby všichni, Shae jako poslední. Neměla kyslík na další křičení, snažila se ze všech sil dostat se dál od pařátů nepřátel. Cítila jak je má v patách, srdce jí běželo jako o závod a nohy popoháněl obrovský strach. A pak uslyšela trhání látky na zádech, které zároveň nechalo na kůži šrám. No do prdele, já tu chcípnu.
V dalším momentě už ležela rozplácnutá na zemi mimo haldu sutin, od kterých jí zachránil ten malý kluk a dusila se oblakem prachu. Skryla si nos a ústa do košile, dokud se prach trochu neusadil. Kolena se jí klepala a bolestivě si uvědomila, že ta monstra jí zničily její nejoblíbenější košili. „Au,“ špitla tiše když si rukou ohmatala záda. Ale což, však ono se to spraví. Samozřejmě, že to tolik nebolelo, spíš jí bolela ta košile, no...
Když se dostala zpátky na nohy a oprášila si ruce o špinavé kalhoty, došlo jí, že se tak nějak topí ve tmě. „ To je teda sakra kaše. Jste všichni v pohodě?“ Optala se ostatních, protože z nějakého důvodu se cítila v té tmě být sama i přes Tomíkův hlas a šla na ní i její vlastní psychická tíseň. Zaryla nehty do dlaní a naprázdno polkla.
Nedlouho na to jejich grupa vyrazila vpřed, protože vzad už očividně jít nemohli. Cestou se snažila Shaelin uvolnit atmosféru tím, že začala ne příliš umělecky pět svoje oblíbené námořnické písně. I kdyby vepředu čekalo nějaký jiný monstrum, ta obrovská rána by ho upozornila mnohem dřív než její hlas. A navíc takovej pochod za zpívání supr čupr písniček bylo úplně jiný než pochodovat tmou v naprostém tichu.
Na konci tunelu se ale stejně objevilo světlo a celá jejich skupinka se ocitla v obrovské, ale obrovské jeskyni. Děvče se ve vchodu zaseklo a otevřelo pusu dokořán. „Beru zpět, tady určitě kytky ve sklepě rostou. Tohle je suprovej sklep teda. Jsou i v jiných velikostech?“ Zeptala se spíš sama sebe, neboť to tak nějak vypadalo, že se všichni začali rozhlížet po svém. Věřila trpaslíkovi, někde tu cesta nahoru a následně ven být musí. Očkem hodila po Tomovi, aby zkontrolovala jeho úmysly a pak se i ona sama vrhla do hledání nějaké cesty po kořenech, ale neustále kontrolovala ostatní, to jen aby věděla, že jí tu nenechají samotnou.

Mimo herně:
Lol, edit, jsem dubil a zapomněla jsem na kostku, pardon
Všímavost:
Shaelin hodil/a 1d6 a součet kostek je 2:
2

Šplh (2):
Shaelin hodil/a 2d6 a součet kostek je 6:
2, 4
Obrázek

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 54
Registrován: 09 kvě 2018, 18:10

Re: QUEST: Řekni, kde ty kytky jsou

Příspěvek od Damjan » 14 črc 2018, 14:25

Když se čtveřice dobrodruhů pustila do prozkoumávání jeskyně, na chvíli zřejmě všichni zapomněli, že jsou tu pravděpodobně odříznutí od zbytku světa - ona ta obrovská jeskyně totiž byla opravdu úchvatná a snadno přiváděla všechny na zvědavé myšlenky. Jak vůbec mohl takový kolosální přírodní úkaz vzniknout? Není to práce nějakých božstev? Co když tu narazí na magickou auru? A roste tu opravdu ta vzácná květina, za kterou se vypravili?
V jeskyni příliš nebezpečenství očividně nehrozilo, jen si naši dobrodruzi museli dávat pozor, aby jim nesjela noha po kluzkém kamení v blízkosti potůčku, nebo aby nezakopli o nenápadné křoviny a trsy travin, co tu porůznu rostly. Jinak ale mohli pozornost věnovat hledání východu, případně pátrání po cestě vzhůru za tím ohromným stromem.
Najít ve skále štěrbiny umožňující šplh nebylo nic jednoduchého a Shaelin i Tomovi nepřišel šplh jako nejlepší nápad - kámen klouzal, nebyl prakticky ničím porostlý a zdálo se, že se na něm není jak zachytit. Avšak Odolen měl na tohle jakožto trpaslík zřejmě cvičenější zrak, neboť zahlédl možnou cestu - skála byla v jednom místě rozpraskaná a prasklina se podle všeho táhla až nahoru. Kolem ní se nacházely drobné skulinky, výčnělky a prohlubně, kam by bylo možné položit nohy a zachytit se rukama. I tak ale bylo třeba hodně opatrnosti.
Tom si s tím vším ale hlavu nelámal, dal se do šplhání a brzy se nacházel několik stop nad hlavami ostatních. V jeden moment mu ale ošklivě podjela noha, takže ztratil oporu, avšak naštěstí ji brzy zase našel. Ukázal tak všem, že ano, tudy by skutečně mohla vést cesta vzhůru, ale zřejmě nebude úplně bezpečná.
Avšak nezbývalo, než šplhat.
Skála však byla vysoká, šplhat šlo jen velmi pomalu a s neskutečnou opatrností, a bylo to namáhavější, než zřejmě všichni předpokládali. Jediné, co namáhavý výstup trochu ulehčilo, byly kořeny stromu, které se plazily shora přes okraj skály a brzy se dobrodruhům objevily nadosah. S možností zachytit se kořenů už se šplhalo podstatně lépe.
Ať už hladce či s potížemi, nakonec se všichni dostali na plošinu, kde rostl dub s rudým listím na větvích. Tam zdola vypadal strom menší, teď se jevil ještě mohutněji a vzbuzoval jakousi úctu k matičce přírodě. Nic nenasvědčovalo tomu, že by byl posvátný, ale na druhou stranu... takový kolos určitě nemohl být obyčejným stromem, že? Na první pohled ale u jeho kořenů nerostlo nic jiného, než obyčejný mech.

Mimo herně:
Házíte si na šplh, případně obratnost (nebo obojí, máte-li). Nemáte-li ani jedno, házíte jednou kostkou. Platí, že pokud hodíte 1, letíte dolů a pravděpodobně si něco zlomíte, takže z následného hledání kytky jste distancovaní, pokud ostatní nevymyslí, jak vás dostat nahoru :muhaha: Hodíte-li 2 nebo 3, ztratíte během šplhu oporu a pravděpodobně zažijete pár chvil hrůzy a uženete si nějaké ty modřiny a odřeniny, rozsah nechávám na vás. Jinak platí, že čím vyšší číslo, tím snáze a rychleji jste se nahoru dostali. Výsledky šplhání si v tomhle případě shrňte sami.

A pak tu máme hledání kytičky - opět hody na všímavost/smysly, případně obojí. Tam už vám vaše snažení shrnu já. Pokud by Rose zkoušela nějakou tu magii, zjistila by, že vyhledávací kouzla prostě ne a ne fungovat.

Od Rose přišlo info, že teď nemá čas psát, máme ji přeskočit :)
Obrázek
„How do you feel?“
„I don’t.“

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 25
Registrován: 09 kvě 2018, 09:21

Re: QUEST: Řekni, kde ty kytky jsou

Příspěvek od Odolen Langebort » 14 črc 2018, 19:30

Odolen se nějakou chvíli rozhlížel, chodil po jeskyni sam a tam. Nakonec našel přesně to, co hledal. Prasklina ve skále nebyla nikdy rovná a hladká, jako sklo. Drolící se prasklá skála sice mohla být místy nestabilní, zároveň ale nabízela dostatečné množství stupů, po nichž se dalo pokusit vyšplhat nahoru. Prasklina nabízela větší šanci, než kdyby to Odolen zkoušel štěstí ve šplhání na libovolném místě.
„Možeme to zkusit tůto puklinů,“ informoval odolen ostatní o jedné možné cestě nahoru. Spolupráce určitě bala bezpečnější varianta. Jenomže ostatní se i pro tentokárt rozhodli jednat každý na svou pěst. Každý z nich už se pokoušel vyšplhat někde jinde. Pokud na Odolenovo upozornění nereagovali, nesnažil se je Odolen přemlouvat, nebo se čehokoliv doprošovat. Chytil se skály a začal nohama i rukama hnatat po vhodných oporách pro cestu nahoru. Pomalou a pokud možno opatrně, aby případné následky byly co nejmírnější se pokoušel vzdalovat ode dna jeskyně.

Mimo herně:
Hod na šplhání
Obrantost: 1. Šplhání: 0.
Odolen Langebort hodil/a 1d6 a součet kostek je 1:
1


Odolen postupoval natolik opatrně, že by se nejspíš nahoru dostal, kdyby se přeci jen náhle neprojevila zrádnost puklé skály. Odolen měl tu smůlu, že musel na kámen, který se ukázal být vratky. Vypadl ze sskály a Odolena pro jistotu strhnul s sebou, aby mu to nebylo líto. Podsaditý trpaslík již na to nestačil reagovat, takže sletěl pohlavě dolů. Na tvrdé podlaze jeskyně se Odolen pokusil posadit. Postupně zkusil zahýbat všemi svými končetinami, aby se ujistil, co se mu při pádu stalo. Jisté bylo jedno. Po pádu z výšky byl pěkně domlácený. Měl několik modřin a škrábanců. Samozřejmě by se nahoru chtěl dostat stále. Mohl by se o to pokusit znovu, akorát když se mu to už jednou nepovedlo, vyvstávala otázka, nakolik je to pro něj možné při pokusu druhém. Pokud by to bylo možné, snažil by se Odolen aspoň pohybovat po jeskyni a hledat jinou bezpečnější cestu.

Mimo herně:
Nový hod na objevení bezpečnější cesty
Smysly: 1. Všímavost: 0.
Odolen Langebort hodil/a 1d6 a součet kostek je 6:
6

Předchozí

Zpět na Questy

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků