Chat

QUEST: Gwent na pozadí války

Na celém Kontinentě se snad nenajde jediná vesnice, kde by někde u cesty nestála ošuntělá dřevěná vývěska s přibitými vzkazy a inzeráty. I začínající dobrodruh dokáže mezi výhodnou nabídkou slepičích vajec a přisprostlou milostnou poezií snadno najít zakázku, ze které by mohla koukat slušná odměna, ať už jde o pomoc s nestvůrou, ztraceným dítětem, a nebo obyčejnou sezónní pomocí na poli...
V tomto fóru probíhají hry vedené vypravěčem. Questy je možné hrát paralelně s hrou v eventu nebo volné hře.
Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 94
Registrován: 09 kvě 2018, 18:10

Re: QUEST: Gwent na pozadí války

Příspěvek od Damjan » 10 črc 2018, 08:37

Damjan sledoval mladíka ostřížím zrakem, prakticky z něj vůbec nespouštěl pohled, ale zároveň nevypadal nijak moc znepokojeně. Možná v něm byla malá dušička, možná ne - oprátkou mu konec konců už vyhrožovali několikrát a během svého života se dostal do daleko svízelnějších situací, než byla tahle. „Většinou,“ zabrblal s úšklebkem na rtech, pokrčil rameny a myslel si svoje, avšak k debatě o Veverkách už se nevracel, nemělo to smysl.
Vypadalo to, že důkazy ani vodítka nemá tahle sebranka absolutně žádné, což Damjana rozhodně nepotěšilo. Zatím to totiž vypadalo, že se bude pokoušet chytat kouř holýma rukama. A že si o téhle skupině myslel, že jsou idioti, když nevěděli opravdu vůbec nic? No, to si raději nechal pro sebe. Nebylo divu, že na svou stranu potřebovali někoho schopného, někoho, kdo jim sežene důkazy a vyčmuchá sabotéry.
„Nechci zálohu z oprátky, chci zálohu z měšce,“ opáčil jak na mladíkova slova, tak na uříznutý kus provazu, který si nevzal. Nepotřeboval připomínku toho, že pokud se něco pokazí, na té oprátce by mohl skončit on, jenže... to by cech nedovolil. Damjan měl na své straně mocné uskupení, které si rozhodně nenechávalo jen tak něco líbit nebo nařizovat.
Když pak mladík ponořil ruku do měšce s penězi, Damjanovi se zablýsklo v očích, neboť to vypadalo, že je ten muž přeci jen aspoň trochu rozumný. „Ne moc velké,“ pokrčil rameny skromně. O náklady mu vůbec nešlo, chtěl prostě mít jen pár peněz v kapse, aby mu připomínaly, že za splnění úkolu ho čeká mnohem víc. A taky pro případ, že by se něco pokazilo - pak by odešel alespoň s několika drobnými. A pár penízků bylo lepších, než vůbec nic. „Stačí mi malá záloha,“ odvětil, „sám nabídni kolik.“ Očividně v tomhle hodlal maličko ustupovat, ale bylo na něm vidět, že si rozhodně nenechá šlapat po zádech, a pokud by mladík navrhl zálohu příliš malou, Damjan by se určitě ozval. Nebyl žádný trouba, s kterým by si mohli hrát jako s nějakým idiotem, měl svoje zásady a měl svoje hodnoty, pod které nehodlal jít ani v případě, že se nad ním houpala oprátka.
Obrázek
„How do you feel?“
„I don’t.“

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 26
Registrován: 04 dub 2018, 09:39

Re: QUEST: Gwent na pozadí války

Příspěvek od Samuel » 23 črc 2018, 08:15

Počáteční nedůvěra se Samuela nijak nedotkla. Třeba se k tomu stolu ještě dostane. S podobnými nedůvěřivými minoritami to bylo trochu jako se ženskými. Postupovat opatrně, na nic nespěchat, ani příliš netlačit… vědět, co a kdy říct, aby se člověk vloudil do přízně. Většinou to zabralo, ale i tak jste mohli občas nečekaně dostat po čumáku. Takže jen založil ruce na prsou a opřel se o nejbližší stěnu nebo sloup. Však oni ho třeba ještě pozvou.
Když se ho trpaslíci zeptali, odkud podobnou informaci získal, ochotně jim poskytl jméno. Šlo o jednoho z místních lidských obchodníků, který s trpaslíky dlouhá léta spolupracoval… nebo to Samuelovi alespoň tvrdil, když s ním naposledy mluvil. Pochyboval, že by muže za to ubili sekyrkami. Na to pro ně byl moc cenný. „Ale nemusíte se bát, nerozhlašuje to takhle na potkání… já se jen… vyptával.“
„Jsem voják,“ prohlásil upřímně. Tohle byla jasná cesta k přesvědčivé lži nebo historce. Musela se alespoň částečně zakládat na pravdě, abyste se mohli soustředit na ta jednotlivá zrníčka pravdy. Museli by mezi sebou mít velice silného empata, aby vycítil, že jim tady Samuel určitá fakta zamlčuje. „Žoldnéř. Dohlížím na bezpečnost… třeba u konvojů a tak podobně… takhle už jsem párkrát doprovázel i vaše krajany, takže s nimi mám osobní zkušenosti a… nechovám k nim nic jiného než úctu.“ Nechal ve svém tónu zaznít i trochu obdivu, který byl překvapivě pravdivý a nefalšovaný. Samuel potkal už pár velice schopných trpaslíků, pár jich měli v tajných službách. A on osobně je obdivoval. Jejich houževnatost, schopnost přežít… a slovník vytříbených nadávek.
Pak si ještě poklepal na pochvu s mečem, připevněnou k opasku. Pokud budou chtít, klidně jim ukáže makahamský punc, vyražený na čepeli. Ale proč hned vytahovat zbraně. „Navíc jsem dlouholetý spokojený zákazník,“ pousmál se, „i ty pověstné čepele z Wiroledy jsou proti trpasličím mečům naprosté sračky.“ Ušklíbl se. „Ale to jsem odbočil. Už mě nebaví věčně někomu posluhovat, chtěl bych se stát vlastním pánem… jeden chlap z přízně mi odkázal nějaké prachy,“ Ach ano, strýček Vattier. „Tak jsem se rozhodl… investovat. Zaslechl jsem nějaké zvěsti…“
To ho přerušil hostinský. Samuel využil příležitosti, aby si objednal korbel místního piva, a pak hostinskému podal váček s penězi. „Příští runda tady u stolu je na mě… nebo víte co, třeba dvě.“
Nadechl se a pokračoval: „Zaslechl jsem, že se prý ztrácejí nějací obchodníci… lidé, nelidé… a napadlo mě, že… že by mohlo jít o díru na trhu. Možnost uplatnit to, co dělám nejlíp, ale za svých vlastních podmínek. Ano, obchodničit moc neumím, místo řemesla sekám mečem… ale vím, že základem každého úspěšného byznysu v jakémkoliv odvětví je sehnat ty správné… no, fachmany. A já předsudky netrpím. Koukám na výkony, ne na to, jak má kdo dlouhé fousy.“
Při zmínce o špinavcích se jen pousmál. „Ode mě se ozbrojených zástupů, ani špinavců bát nemusíte. A pokud bych už nějaké dotáhl, budou sloužit nám všem. Vy děláte a prodáváte, já bych zařídil, abyste to mohli dělat v klidu. Tak nějak bych si to představoval. Obchodní spolupráci. Rovnocenné partnerství.“
Rozhodil rukama. „Možná se pletu, možná jsem jen hloupý člověk, který tomu nerozumí… ale řekl jsem si, že bych to mohl alespoň zkusit. Poptat se kolem, zjistit, jestli to má cenu… zjistit, jestli je na to moc horko nebo nebezpečno do toho jít a o něco takového se pokoušet.“
Pokud hostinský už stačil přinést korbel, zhluboka si přihnul a pak si otřel knír. „Berte nebo nechte být. Pro mě za mě, může zůstat i jen u popovídání tady u piva. Jen bych se prostě rád dozvěděl, jak se situace má a co se děje… než začnu… podnikat.“
Pak jim ukázal zuby v trochu dravém úsměvu: „Jak by řekl jeden můj dobrý kamarád: Štěstí přeje odvážným… a kdo sa bojí, sere v síni… tak co vy na to?“

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 74
Registrován: 28 bře 2018, 11:04

Re: QUEST: Gwent na pozadí války

Příspěvek od Drema » 24 črc 2018, 11:12

Damjan:

„Nu dobrá, když jinak nedáš,“ uvolil se bezmála útrpným tónem mladík, skoro jako by se role obrátily. Pravda byla, že jestli chtěl dosáhnout svého, ani on neměl zcela na vybranou. Zálohu vyplatit musel. Mladíkova ruka vklouzla do měšce. Vylovila z něj jednu novigradskou korunu a položila ji blíže k sobě na okraj stolu, tak aby na ni Damjan nedosáhl. Poté ruka vklouzla dovnitř měšce znovu. Těsně vedle první novigradské koruny se objevila druhá. Mladík prozatím počítání peněz nedoprovázel žádnými slovy. Damjan mohl jedině sedět a čekat, až účtování skončí. Pokud by se náhodou nedokázal udržet, počítání peněz by se zastavilo na aktuálním počtu. Jestliže Damjan vydržel chvíli čekat, počet mincí ležících na stole, se nakonec zastavil na padesáti novigradských korunách. Řečená částka opravdu stačila na pokrytí jakýchkoliv běžných nákladů na nocleh a stravu během příštích několika dnů. Žádné závratné obchodní transakce se s ní ovšem provádět nedaly.
„Prozatím dostaneš k okamžité dispozici padesát novigradských korun. Jakmile splníš svůj úkol, obdržíš dalších tři sta novigradských korun,“ vyřkl mladík svůj verdikt týkající se výše zálohy. Rukama mince shrnul na hromádku a tu postrčil blíže k Damjanovi, i když ruce zatím ještě neoddálil.
„Souhlasíš?“ dožadoval se Damjova potvrzení souhlasu s obchodními podmínkami. Za předpokladu stvrzení dohody by mladík ruce uvolnil. Damjan by si mohl přesypat padesát novigradských korun do svého měšce. Zbytek peněz by mladík uschoval u sebe.
„Kdyby se z nějakého důvodu vyskytly závažnější potíže, vyhledej v Novigradu dům u stříbrného dubu, pětkrát zabouchej na vrata a vzkaž, že tě posílá Yperit,“ napadlo na poslední chvíli mladíka podat alespoň pomocnou ruku por případ nouze, když už sám mnoho informací neposkytl. Damjan se jemu samozřejmě představovat nemusel. Těmi slovy mladík jeich rozhovor završil. Další slova by byla mírně nadbytečná. Kromě toho Damjanovi nyní nic nebránilo k odchodu. Měl jedinečnou příležitost zmizet a za předpokladu, že mu byly milejší peníze nad pohrůžky, pustit se co nejdříve do pátrání.

Samuel:

Samuel dále postupoval zvoleným způsobem a konverzace s trpaslíky se mu nadále celkem dařila. Úspěšně prošel prvním kolem nejobecnějších kontrolních otázek. S každou zodpovězenou důvěrou, jako by si od trpaslíků získal špetku důvěry a náklonnosti. Trpaslíci ho za škodícího králova stoupence nepovažovali, přesto svou zvědavost ještě neukojili docela. Druhé kolo kontrolních otázek, k Samuelovým doplněným tvrzením mělo následovat. Jméno obchodníka bylo další věcí, jež trpaslíci ze začátku prostě vzali na vědomí. Podobných obchodníků spolupracujících s trpaslíky bylo několik, a pokud se někdo vyptával, skutečně neměl obtíže od lidí zjistit, kdo má nálepku podivína spolupracujícího s nelidskými rasami. Za pravdivou trpaslíci tuto informaci přijali až poději. Stejně tak o druhu jeho skutečné profese se Samuelem nepolemizovali. Když zrovna nesahají po vašem měšci, je často sedlák stejně dobrý společník, jako žoldnéř. To co trpaslíky v danou chvíli nejvíc zajímalo bylo zachování jejich nynějšího postavení a zavedeného status quo.
„V zájmu všnás eckých důfám, že to ty taky všade neroztrůbíš,“ poučili Samuela trpaslík sedící od Samuela na první místě zleva. Nebyla to výhrůžka, jen připomínka, aby měl Samuel na paměti, co komu vykládá.Pro trpaslíky to tak bylo rozhodně bezpečnější. Čím méně informací o o jejich věcech se mezi lidmi mluvilo, tím méně bylo důvodu k nenávisti a trpasličí řemeslníci měli tím spíš své jisté. Zde naopak bylo v Samuelově zájmu, aby se rozpovídal, což se také stalo.

Hovorem o výzbroji s trpasličí kvalitou, hned po upozornění na trpasličí známosti si Samuel získal nejrobustnějšího trpaslíka sedícího z jeho pohledu na třetím místě zleva.
„Já som Klein Missgeburt a živím sa mečířským řemeslom. Když budeš potřebovat novů čepel, možeme sa dohodnůt,“ představil se pro Samuela způsobem nikoliv nepříznivým. Důležitější ovšem bylo to, co v zápětí následovalo. Klein Missgeburt zpoza lavice vytáhl dva meče, blyštící se novotou a natáhl ruku s nimi směrem k Samuelovi.
„Tož sa ukaž, jeslti náš nelakuješ a poznáš pravů trpaslicků ocel. A rovnů možeš zkusit odhadnůt, jaků ty dvě čepele majů cenu,“ vyzval S. Pokuamuelad se Samuel na oba meče podíval, zjistil, že má práci ztíženou absencí jakýchkoliv značek na čepeli. Musel tak usuzovat z dobrých náznaků. Jeden meč byl z mírně tmavší oceli, druhý ze světlejší a hodně lesklé. Tmavší čepel byla kratší. Byla ostrá natolik, že bylo nebezpečné přejíždět prsty po čepeli, i když byla čepel vyrobena z tužší oceli. Meč byl hodně pádný, ale ne příliš těžký. Světlejší čepel byla o něco pružnější, lehčí a delší delší. Na pohled byla o trochu méně ostrá. Dobře vyvážené a padnoucí do ruky byly oba meče. Nebezpečné pro jakéhokoliv potenciálního soupeře rovněž.

Zatím co Samuel měl dostatečnou příležitost prohlížet si detaily obou skvělých mečů, hostinský donesl dva další džbánky piva. Jeden z nich náležel Samuelovi, majíce zatím vyrovnat to, co si objednali trpaslíci. V téhle trpasličí hospodě hostinský nedával svůj respekt k zákazníkovi podlézáním se servilním ukláněním. Pokud si ho zákazník naklonil, hostinský prostě poměrně rychle obsluhoval, neměl problém natočit poctivou míru, nebo na stůl donést pár pikantních masových kuliček, coby pozornost podniku. Navíc neměl problém s ničím, co zákazník požadoval.
„Tož sa napij a řekni jak ti šmakuje pořádné pivo,“ pozvedl svůj džbánek druhý trpaslík zleva.
„Kdo platí, ten sa u nás može posadit,“ nechal se konečně slyšet trpaslík od Samuela druhý prava, vedle něhož nikdo neseděl. Poposunul se, aby Samuelovi uvolnil místo na druhém konci pravé lavice. Lavice byla poctivě široká, vyrobená z masivního dřeva. Samuelovi se na ní sedělo docelo pohodlně. Mistra mečíře Měl nyní naproti sobě, ostatní trpaslíky poněkud víc vlevo.
„Načni novů várku a ještě nějaků rnudu napísaj na nás," křikl první trpaslík z pravé lavice na hostinského. Jak pro trpaslíky tak pro Samuela se rýsovala vidina dlouhého večera.

Dostat z trpaslíků něco o zmizelých obchodnících bylo během na delší trať. Trpaslíci v tomto ohledu měli jednu podstatnou nevýhodu. Byli zvyklí na ústrky. Zabavených majetků, poprava i obvinění bylo v jejich životech až dost. I kdyby o nějakých zmizelých obchodnících věděli, nemuseli si na to ihned vzpomenout, nebo to nemuseli považovat ze důležitou okolnost.
„Tůhle dobů sa v obchodě pořád dějů podivnosti. Královští výběrrčí si nedajů nikdy pokoj. Ale mezera na trhu sa tím nikdy nevytvoří na dlůho. Všeci obchodníci vždycky stojijů frontu na popadnutí příležitosti za pačesy.“ Vyjádřil se k obchodní situaci trpaslík sedící vedle Samuela, tady druhý zprava.
„Ale ty sa jako žoldnéř jisto z týchto komplikací nerozklepeš,“ Přisadil si trpaslík sedící naproti tomu, co mluvil před ním, tedy druhý zleva. Od žoldnéře se očekávala schopnost kdykoliv tasit meč na svou obranu. Měl by tady být statečnější než se očekávalo od obchodníka, přestože v těžkých dobách obchodníkům na obranu majetku nestačila ani celá družina žoldnéřů.
„Všechno sa staví na tom, jaků spoluprácu nám možeš nabídkůt. Řekni, co všechno možeš urobit. Nebo nám daj aspoň příklad, jak si tu tvoju nabídku máme přebrat,“ pobízel mečíř Klein Missgeburt sedící proti Samuelovi k ještě větší konkrétnosti. Nejspíš by nemusel být proti nějaké formě spolupráce, jenže když se řekne spolupráce, většina bytostí chce vědět, co doopravdy je tím myšleno. Co doopravdy stojí v pozadí za tím jediným nepříliš určitým slovem a průměrně jasnou nabídkou pomoci.

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 94
Registrován: 09 kvě 2018, 18:10

Re: QUEST: Gwent na pozadí války

Příspěvek od Damjan » 28 črc 2018, 15:20

Ne, Damjan jinak opravdu nedal – stál si za tím, že chce zálohu, protože zadarmo ani kuře nehrabe. A Damjan zadarmo nedělal nic ani v případě, že nad ním visel Damoklův meč, takový prevít to byl. Zároveň to o něm ale vypovídalo, že má určitou hodnotu, pod kterou nehodlá jít, a že je dosti zásadový, když dojde na peníze.
Stál, ruce založené na hrudi, a trpělivě vyčkával, zatímco mladík počítal peníze. Nijak mu do toho neskákal, neříkal, že chce víc, jednoduše čekal a v duchu počítal s ním, i když takhle na dálku si nemohl být stoprocentně jistý, jaké peníze mladík vlastně drží v ruce – barvu nepoznal a detaily nerozeznal. „Vypadá to, že jsme domluveni,“ přikývl na nabídku peněz, protože tři sta novigradských korun bylo pořád lepší, než mít oprátku kolem krku. Damjan si mince převzal, krátce je prohlédl, a nakonec schoval do svého měšce, který příjemně ztěžkl.
„Yperit, zajímavé jméno,“ podotkl s úšklebkem na rtech a pomyslel si, že takové jméno dozajista nezapomene. „Inu, práce čeká,“ pokrčil rameny poté, otočil se k odchodu a bez dalších zbytečných slov také zmizel. Kdyby byl Damjan jen o trochu menší profesionál, možná by zkusil zdrhnout s penězi a na svého zaměstnavatele poslat své asasínské kamarády, protože se mu ani trochu nelíbilo, do čeho se namočil, ale Damjan profesionál byl, měl bohaté zkušenosti a věděl, že by to byla kardinální kravina.
A tak si došel pro koně a vyrazil do Novigradu.

Cesta do Novigradu nebyla z těch nejkratších, avšak přestože chtěl být Damjan ve městě co nejdříve, nehnal Leroye smrtelným tempem. Však pár hodin sem, pár hodin tam, to už zase nebyl takový časový rozdíl, aby to hrálo nějakou roli. Když projížděl důvěrně známou městskou bránou, navzdory tomu, že měl starosti a cítil napětí z nově získané práce, pocítil i jakýsi příjemný pocit; pocit člověka, který se po týdnech cestování vrací zase domů.
Nechtěl však ztrácet čas, a tak se rozhodl, že případnou návštěvu kamarádů z cechu nechá na jindy - možná, že k jeho případu něco věděli, možná ne, ale Damjan to nejdřív chtěl zkusit po svém, dokázat, že nepotřebuje od nikoho pomoct, a že si zvládne poradit sám. Konec konců, nebylo by to poprvé a ani naposledy. Nechal tedy koně v městských stájích, kde zaplatil podkonímu, aby se o grošáka dobře postaral, a pak uvolněným, leč poměrně sebejistým krokem člověka, který je pánem zdejších ulic, zamířil do nejbližší hospody.
Ne proto, že měl po cestě hlad a žízeň, nýbrž proto, že nálevny různých úrovní a pověstí považoval odjakživa za jeden z nejlepších zdrojů informací vůbec. Nad pivem se probíralo ledasco, a když se pak štamgasti trochu přiopili, nebylo tak těžké získat od nich zajímavé informace - člověk se ani nemusel snažit, obvykle prostě povídali sami, protože si nedávali pozor na jazyk. A tak Damjan zvolil jednu z těch větších, rušnějších putyk nedaleko náměstí, a aniž by nějak víc přitahoval pozornost proklouzl dovnitř, k jednomu z prázdných stolů na kraji lokálu.
Rozhodl se spojit příjemné s užitečným, takže když už tu byl, objednal si u děvečky, která zřejmě vypomáhala hostinskému, korbel hutného piva, přestože měl raději víno, avšak pivo po dlouhé cestě zkrátka přišlo vhod, a k tomu si poručil pečené kuřátko. Nebude tu přece sedět nasucho, obzvlášť když se mu žaludek začínal bolestivě svírat hlady a v krku měl tak sucho, že chraptěl jako starý dědek.
Jak tak seděl a čekal, až mu děvečka donese objednané občerstvení (a zcela zasloužené), rozhlížel se zvědavě kolem - přítmí hostince mu sice dělalo maličko potíže, protože nevýrazné barvy a stíny se mu slévaly do jednoho neostrého obrazu, ale kdo ví, třeba si něčeho všimne. Respektive někoho, kdo by mohl něco vědět. A kdyby ne, hodlal se tu alespoň najíst a pak vyrazit zkusit štěstí jinam; ideálně mezi obchodníky. Tam už by mohl být úspěšnější.

Mimo herně:
Nevím, jestli to k něčemu bude, ale zkusím hodit na informovanost a všímavost...
Informovanost 3
Damjan hodil/a 3d6 a součet kostek je 15:
6, 3, 6

Všímavost
Damjan hodil/a 2d6 a součet kostek je 8:
4, 4
Obrázek
„How do you feel?“
„I don’t.“

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 26
Registrován: 04 dub 2018, 09:39

Re: QUEST: Gwent na pozadí války

Příspěvek od Samuel » 31 črc 2018, 08:50

Samuel se tvářil společensky mile. „Jak říkáte, je to v zájmu nás všech… roztrubovat nikde nic nebudu, dokud mě o to sami nepožádáte,“ ujistil je.
Když se na něj obrátil trpaslík mečíř, na rtech mu zablýskl úsměv. „S potěšením,“ odtušil vychovaně. „Samuel z Wennchesteru,“ představil se svým pseudonymem. Těžko říct, zda jim jméno malého města kdesi v Aedirnu něco řekne.
Na stůl položené meče si rozhodně získaly jeho pozornost. Promnul si bradu, až mu úhledně zastřižené vousy zapraskaly. Nebyl sice odborník na slovo vzatý, aby poznal, jaké příměsi do oceli přidali, aby získali požadované vlastnosti, ale roky praxe při používání podobných zbraní mu mnohé napověděly. Ale přesto si neodpustil, aby trpaslíkům nepředvedl trochu divadlo: zamračil se, vážně si potěžkal oba meče v rukou, a pokud tam bylo dost místa, taky je krátce protočil v ruce, jako by si rozcvičoval zápěstí. Na čepel nesahal… dobře věděl, že v kombinaci s tukem na bříšcích prstů to nedělalo dobrotu, stejně tak jakékoliv kyselé šťávy, ať už tělní či jiné. O dobrý meč jste se museli starat… no, ne úplně tak moc jako o nemluvně, ale skoro ano… čistit ho, leštit čepel, olejíčkovat ji… no, prostě životní závazek.
Položil obě zbraně zpátky a zadíval se na trpaslíky u stolu. „Tahle,“ ukázal na zbraň se světlejší, ohebnější čepelí, „se hodí tak možná na divadlo. Vypadá efektně, ale když se s ní pokusíte někoho seknout nebo přímo bodnout, ohne se… pro opravdový boj se nehodí. Zatímco tahle…“ ukázal na druhou, tmavou, kratší. „Tu bych rád použil… asi to není na moc velké přetahování, protože tužší čepele mají tendenci se lámat, pokud se na ně vyvine tlak ve správném úhlu, ale taková bytelná čepel zajede protivníkovi mezi žebra raz dva, nebo mu usekne hlavu.“ Prohlásil naprosto suverénně, ale byl připravený odpovídat na jakékoliv další otázky.
Když prohlásili, že se může posadit, vděčně nabídku přijal a pořádně si přihnul piva. „To není vůbec špatné,“ seznal spokojeně.
„Tak královští výběrčí, hm? Sdírají vás moc z kůže? Ulévají si něco do vlastní kapsy?“ prohlásil Samuel zadumaně. Taky by rád nějaké upřesnění. Co když nemizeli kvůli spojitosti s Nilfgaardem, ale kvůli obyčejnému výpalnému? Těžko říct.
Když trpaslík zmínil díru na trhu, muž se jen dravě usmál. „A proto je potřeba neváhat popadnout příležitost za pačesy, jak říkáte.“
Mečíř se Samuelovi líbil. Šel hned k věci. Takové jednání měl rád, šetřilo čas. „No, to by záleželo na tom, co přesně se tady děje…“ trval na svém, „dokud nebudu vědět, co přesně se tady děje… co obchodníky ohrožuje, těžko se mi bude vymýšlet nějaký plán, jak vám co nejlépe ulehčit život.“ Ale rozhodl se trpaslíkovi vyhovět. „Ale takhle z fleku… no, možností by bylo několik. Najmout lidi, aby hlídaly konvoje se zbožím, dohlédnout na to, aby je někdo nepřepadával. Nebo bychom mohli zkusit vymyslet nějaký plán, jak vylákat toho neznámého, co vás ohrožuje, a trochu ho postrašit, třeba ho i trochu pocuchat, aby to už nedělal. Takhle z hlavy mě ale víc nenapadá. Pokud s něčím nepřijdete vy? Jsem jedno ucho.“

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 74
Registrován: 28 bře 2018, 11:04

Re: QUEST: Gwent na pozadí války

Příspěvek od Drema » 08 srp 2018, 21:21

Damjan

Damjan souhlasil, aniž nepříjemný rozhovor jakkoliv protahoval. Využil příležitosti zmizet a rychle vycouval z přízemí strážnice. Poté nastoupil cestu do Novigradu, která sice chvíli trvala, ale zcela se obešla bez zvláštních příhod. Po cestě do Novigradu na Damjana nečíhalo nebezpečí, nepotkal nikoho podezřelého, ani nikoho známého např. z cechu. Do bran města se musel chvíli dobývat plus za vpouštění zaplatit nějaký drobný peníz za vpuštění mimo frekventovanou dobu. Vyžádaná záloha mu tedy přišla od počátku velice vhod. Damjan udělal dobře, když svého koně zanechal v městských stájích. Zaprvé nejbližší příhodné stáje byly na kraji města, poblíž brány. Zadruhé byl poplatek za ustájení koně přeci jen menší, než jaký by Damjan musel zaplatit přímo v hostinci. Při výběru hostince měl Damjan celkem šťastnou ruku. Blízko brány i městských stájí se totiž nacházel zájezdní šenk. Hostinec nesoucí tuctové nikterak nápadité jméno „ Hostinec U brány.“ Zájezdní hostince byly specifické. Pokud jste však přišli ve správný čas, mohli jsme potkat nějaké obchodníky i zde. Uvnitř hostinec vyhlížel jako slušný podnik. Rozhodně zde nebylo riskantní zůstat na jídlo. Stačilo se smířit s přiměřeně vysokými cenami. Než byl Damjanovi donesen objednaný pokrm, měl dost a dost času rozhlížet se po lokále. V lokále naštěstí sedělo několik otrlých jedinců uvyklých nočnímu životu. Nikdo z přítomných nebyl oblečený ve špinavých cárech. U dvou z přítomných se dokonce dalo přemýšlet, zda to opravdu nejsou obchodníci. Ti ostatní museli být lidé měšťanského stavu, cestující přes noc, stejně jako Damjan. O mnoho více se v příšeří hostince pozorovat nedalo. Damjanův problém spočíval v tom, jak si zde každý hleděl svého. Každý z přítomných mužů seděl sám u jiného stolu, všímajíce si na prvním místě svého jídla, na druhém místě hostinského. Čeleď se ve skupinkách trousila po dvoře šenku. Dajan musel jednoho z přítomných mužů zvolit, přistoupit k němu a přímo se na něj obrátit. Náhodnými incidenty by si Damjan rozhodně nepolepšil. Bylo otázkou, zda takto pochodí. Bez toho, aby to zkusil ovšem tak jako tak pochodit nemohl. Čekání na vyřízení objednávky se protahovalo za dobu, kdy Damjan satačil zběžně prohlédnout lokál.

Mimo herně:
Pokud chce Damjan radu, stanov nějaké kritérium podle něhož pozná správné lidi. Pak si hoď ještě jednou na všímavost.
Hod vyšší než 3 automaticky znamená úspěšné splnění kritéria. Hod rovný třem bude znamenat slušnou pravděpodobnost.


Samuel
Ostatním trpaslíkům nemohla ochota Samuela a Kleina k vzájemné komunikaci uniknout. Přestali tedy mluvit jeden přes druhého a udělali z Kleina svého mluvčího. Od Chvíle mluvil buď Klein, nebo trpaslík na něhož kývnul, že má mluvit. Samuel zase mohl na Kleina snadněji zaměřit svoji pozornost. Samuelův výklad o přednostech jednotlivých čepelí sledoval klein s nepohnutou tváři. Několikrát dal průchod svému názoru gesty, ale trpaslíkova tvář zůstávala většinu času nehybná. Kleinova gesta byla veskrze kladná. Obecnému popisu vlastností jednotlivých čepelí Klain zlehka přikyvoval. Pouze když Samuel mluvil o lámání druhé tužší čepele, Klein znervózněl. Na tváři se mu objevila zamračená grimasa, poposedl na lavici. Připomínka o lámání mu nejspíš nešla pod jeho dlouhé vousy. Pozorovatelné náznaky Samuelovi samy napověděly vysvětlení. Tužší čepel musela pocházet z Kleinovi dílny, i když do ní z nějakého důvodu, snad kvůli podobným zkouškám nevyryl svoji značku. To se ví, každý mistr je na své dílo náležitě pyšný, přičemž nejraději poslouchá jen samou chválu.
„Čuch na dobrů ocel ti upřít nemožu,“ odbyl si Klein špetku zdvořilé chvály Samuelově odhadu.
„Jen v jednom sa pleteš, moje čepele sů vyrobené pokrokovů trpaslicků metodů a nikdá sa nelámů,“ vyvážil předešlou chválu důrazným upozorněním na omyl s lámáním čepelí. Žádné další otázky na podrobnosti Samuelových znalostí výzbroje neměl. Akorát se ho snažil trochu poškádlit, či hecovat.
„Vsadím bych sa s tebů o dvacet novigradských, že tbych ťa rchlo přesvědčil jak těžko sa moje čepele lámů,“ prohlásil s neoblomnou jistotou. Očividně si za svými slovy stál, i když s tou sázku to nemyslel smrtelně vážně, neboť na svá slova okamžitě navázal hovorem na jiné téma. Přijetí či nepřijetí sázky bylo na Samuelově vůli. Tak jako tak by byl proti sobě, kdyby Kleina přerušoval. Lépe by udělal pokud by se k předmětu vyjádřil až v pozdější příhodné fázi rozhovu. Důkladným omíláním toho samého dotazu se trpaslíky podařilo přesvědčit o řeči na další jejich neoblíbené téma. Totiž k řeči o činnosti nohsledů krále Radovida. Jako by najednou zmizela neviditelná bariéra, bránící trpaslíkům mluvit. Chuť na pivo žádný z trpaslíků neztratil. Naopak velmi rychle se propracovávali doneseným džbánky, dávajíce hostinskému posunky najevo, aby už donesl další. Nedokázali však zabránit narůstajícímu pocitu spravedlivého rozhořčení. A rozhořčený trpaslík je nebezpečný trpaslík.
„Sů to zloději. Ti sa nikdy nespokojijů s braním jednů hrsťů. Imrvére berů do obů, kolik sa do nich enem vleze,“ ulevil si trpaslík sedící vedle Kleina. Nutno dodat, nejvíce vypovídala hořká pachuť prosakující jeho slova. V použitých výrazech se trpaslík dost mírnil. Zloděj byla asi nejmírnější z trpaslíky běžně používaných nadávek. Z úst trpaslíků často létala mnohem šťavnatější slova.
„Tady Fent Bontreg má recht.“ Zareagoval Klein an slova svého souseda u stolu, potvrzujíce odůvodněnost jeho hromování. Poté se rozhovořil opět přímo k Samuelovi. Na srdci měl minimálně ještě jednu důležitou věc.
„Ale poslední dobů si jakosi nechců dat pokoj. Pořád něco prohlížijů, obracijů vzhůru nohama. Ti nejdů po zlaťákách ve strožoku. Chovajů sa jako když něco, nebo někeho hledajů," vysoukal ze sebe Klein, to co se týkalo problému, na něhož Samuel přinášel hovor. Řečeného hned využil za odrazový můstek k přednesení své části nabídky. Kováři vždycky rádi kují železo, dokud je žhavé.
„Před jejich dlůhými prsty nás sotva ochráníš nějaků eskortů. Ty tvoje plány ťa spíš postavijů proti armádě, i když by s ňů měli štymovat. Ale ty konvoje se možná dajů využít, abys našel pár zájemců o našu malů zásobu." Takový byl tedy plán Kleina Missgeburta. Ne že by nechtěl pomoci, zahrnout Samuela do jejichplánů. Navzdory tomu nepřemýšlel nijak dobrodružně, celou věc hodnotil z ryze obchodního hlediska. Počítal s nebezpečím hrozícím každému, kdo by strkal nos do věcí místních vlivnějších lidí i Redanie vůbec. Snažil se naznačit směr k takovému návrhu, který by rozšířil jeho odbyt, přičemž by nezaváněl zradou anipolitikou.. Na nepoctivou nabídku to taky nevypadalo. Samuel rozhlížející se na cestách po potenciálních kupcích by mohl počítat se slušnou provizí a později možností založit vlastní bussines. Samozřejmě se musel mít na pozoru, před kvapným přistoupeními jna akékoliv závazky. Jeho nynější souhlas by trpaslíci jako jakousi formu závazku určitě vnímali.

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 94
Registrován: 09 kvě 2018, 18:10

Re: QUEST: Gwent na pozadí války

Příspěvek od Damjan » 13 srp 2018, 12:52

Damjan znal novigradské hostince jako svoje boty (a hostince dost možná znaly jeho), takže nebylo divu, že jako první hospůdku, kde se hodlal zastavit, zvolil tu u brány. Zvolil ji hned z několika důvodů – vzhledem k tomu, že byla nejblíže, bylo nejpraktičtější zamířit rovnou tam, a pak tu taky byl fakt, že právě v zájezdních hostincích se obvykle nacházelo hodně lidí cestujících za obchodem a jim podobných osob. A navíc byl tohle celkem slušný podnik, kde snad nebude muset z nikoho dostávat informace násilím; stačilo na to jít maličko lišácky. Zatímco čekal na jídlo, rozhlížel se Damjan nenápadně kolem sebe, víceméně jenom získával povědomí o tom, kdo se tu nachází, přičemž si ale všechny přítomné důkladně prohlédl. Nikdo z nich nevypadal jako nějaký pobuda, co by snad třeba mohl vyvolat nějakou rvačku, a Damjan byl za to upřímně rád. Jenže podle čeho poznat, zda mu někdo z přítomných bude schopen trochu pomoci s jeho úkolem? Damjan se zaměřil především na styl oblékání – i když neviděl barvy, byl navyklý rozeznávat zase jiné detaily, které mu pomohly s určením postavení přítomných. Pak tu byla gesta, ba dokonce držení těla, které měli lidé, jež byli rození šlechtici, nebo byli zvyklí pohybovat se mezi výše postavenými lidmi, zkrátka jiné, než obyčejní smrtelníci. A nakonec Damjan zhodnotil i to, čím se přítomní muži nacpávali a co pili. Ovesnou kaši by si totiž obchodník, který nebyl zas tolik navyklý na nedostatek peněz, zřejmě jen tak nedal. U těch byly oblíbenější pečínky a víno namísto hustého piva.Ze všech přítomných si Damjan nakonec vybral jediného muže, u nějž mu přišlo nejpravděpodobnější, že by mohl mít co do činění s obchodníky, načež sebejistě a zamířil rovnou k jeho stolu a choval se, jako by byl přesvědčený, že dotyčného zná. „Drahý Ignáci, nečekal jsem, že tu na tebe narazím tak pozdě!“ zahalekal zvesela, posadil se i se svým pivem k jeho stolu, a teprve poté, co mu ži pohlédl zpříma do tváře, se zatvářil upřímně překvapeně. „Vy asi nebudete Ignác,“ vypadlo z něj zaraženě, „omlouvám se, s někým jsem si vás spletl. Měl jsem se tu sejít se svým přítelem, víte. On je obchodník, mám pro něj nějaké nabídky z Toussaint,“ rozpovídal se okamžitě, doufaje, že to povede k tomu, aby se do hovoru pustil i jeho společník. Doufal, že ho zaujme, že se třeba zeptá na obchody, a pak už nebude těžké zabrousit k tématu zásobování armády. Damjan byl dobrý herec, improvizoval celkem obstojně a věřil, že když si bude hlídat, co říká, třeba z tohohle chlapíka něco vymáčkne. Pokud ovšem nešlápl úplně vedle a nesnaží se tu mámit informace z nějakého měšťana, co o obchodech nemá ani ponětí...

Mimo herně:
Všímavost
Damjan hodil/a 2d6 a součet kostek je 8:
4, 4
Obrázek
„How do you feel?“
„I don’t.“

Předchozí

Zpět na Questy

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků