Chat

QUEST: Rychle a zběsile

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 218
Registrován: 08 bře 2018, 11:20

Re: QUEST: Rychle a zběsile

Příspěvek od Reginald » 06 kvě 2018, 11:05

Chlapec opravdu všechny dovedl na místo, získal nový idol ve formě opáskovaného drsňáka, který ho vzal na poníky, a pocítil neskonalou vděčnost k čarodějce, co mu spravovala nos. Nehrozilo tedy, že by si šel po svých, když se všichni sešli ve stájích, kde na ně čekala ta růžová pohroma, kterou nikdo z ostatních baronových sloužících neměl rád. Zato on měl rád všechny a některé až moc. Což ostatně poznal Cyrriel na vlastní kůži a byl by možná byl zahnán elfovou náklonností až do kouta, kdyby nepromluvil hlas rozumu, tedy Leto. Ilrahel si nespokojeně mlaskl, ještě na Cyrriho laškovně mrkl a zapředl jako kočka, než se jim všem začal věnovat. A opět propadl hysterické panice, na kterou v Cyrriho přítomnosti tak nějak zapomněl. „Strašné neštěstí, všichni umřeme, jestli se to nevyřeší dřív, než na to přijde pan baron. Pan baron má totiž velmi výbušnou povahu, to prostě nechcete zažít.“ Ujistil je, našpulil ústa a dramaticky zamával rukama jako dáma těsně před mdlobami. „Jacqueline se ztratila! Je s náma ámen. Kaput.“ naznačil podříznutí krku, přičemž klučina zakoulel očima a s pohledem na ty shromážděné chudáky několikrát obkroužil prstem svůj spánek, aby jim naznačil, že Ilrahelovi hrabe. „Musíte nám ji pomoc najít! Já bych ji vystopoval, ale já to vlastně vůbec neumím,“ rozhodil rukama a pak si se zamračením oprášil pár smítek z kabátce. „Ale Agneis to umí!“ zaprotestoval kluk, načež k němu Ilrahel přiskočil a dal mu ruku na pusu. „Ticho, ty neřáde jeden, o tom se nemluví!“ vyhuboval mu a na hosty se zase zazubil. „Lady Agneis nic takového neumí. Je to lady.“ Klučina ho ve vteřině hryzl do ruky a vysmekl se mu zpod rukou. „Navíc ji má Jacqueline ráda, vždyť na ní jezdí, určitě by pomohla.“
Ilrahelovi se to zjevně moc nelíbilo, co klučina prozrazuje, takže se před zraky shromážděných odehrála honička, která vyústila v to, že klučina vyšplhal na trámoví a odtamtud shlížel na ostatní. „Tenhle trotl totiž místo hlídání baronova oblíbeného koně poskakoval kolem lady Brieanny jen proto, že mu vychvalovala oblečení, a mezitím Jacqueline zmizela!“ napráskal elfa klučina celkem bez zaváhání. O Ilrahela se pokoušely mdloby. „Kdyby Jacqueline zmizela v tu dobu, lady Brieanna by to musela vidět, vždyť se dívala přímo do stájí!“ zanaříkal. Pak už mlel jen cosi o tom, že ho baron zabije, protože na tom strašně prodělá, když zerrikánská klisna nebude závodit, a že o odměnu se nikdo bát nemusí, že pomoc by ocenil.

Mimo herně:
Můžete dělat prakticky cokoliv, promluvit si s kýmkoliv, vzít to na vlastní pěst nebo si sehnat pomoc.
Reginald Hawke
Aktivita: převážně večer, dopoledne k nezastihnutí, pondělky až do prosince bez větší odezvy
někdy možná odpovím o den později, předem se omlouvám
| +
Obrázek

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 64
Registrován: 08 dub 2018, 21:06

Re: QUEST: Rychle a zběsile

Příspěvek od Cyrriel » 06 kvě 2018, 17:47

Cyrriel měl pocit, že má z mozku pudink, a poněkud poplašeně sebou škubnul, když promluvil Leto a narušil tak tu hororovou hrůzu, co se odehrávala mezi ním a Ilrahelem - půlelf sice na slova správce stájí prakticky nijak nereagoval, ale stejně se tak nějak... cítil nepříjemně pod jeho vlivem. Chtělo se mu utéct, ale nohy ho neposlouchaly. Začaly, až když Ilrahelovu pozornost získal Leto, a Cyrri okamžitě využil příležitosti k tomu, aby se od teplého elfa prosmýkl co nejdále.
Pozoroval ho z povzdálí jako zbitý a do kouta zahnaný pes - nedůvěřivě, připravený utéct nebo kousnout. Spíš to první, protože to kousnutí by se tomu trotlovi ještě mohlo zamlouvat. Otřel si ze spánků kapičky potu, které mu tam předtím vyrašily, a vyslechl si, co má ten elfí nebožák na srdci. A že toho bylo celkem dost...
Zatímco Ilrahel mluvil, sledoval Cyrri jeho pošťuchování s malým klukem, ale ani o píď se k němu nepřibližoval. „No fajn, a když pomůžeme, co nám z toho kápne?“ ozval se nakonec s povytaženým obočím, protože zadarmo ani kuře nehrabe. A tuplem ne Cyrriel. Vzápětí si ovšem uvědomil, že tou otázkou dost možná udělal strašlivou chybu - bůhví, co mu elf začne nabízet jako odměnu.
Cyrri ale nakonec usoudil, že nechce mít toho nebožáka na svědomí, a tak se rozhodl podat pomocnou ruku. Jen obrazně řečeno, fyzicky to provádět opravdu nehodlal. „Zajdu za lady Brieannou,“ nabídl se okamžitě. Kdo ví, třeba se mu podaří podívat se na to její rudé krajkové prádélko z blízka, hm? Sice slyšel, že už si vybrala ženicha, ale to nemuselo nutně znamenat, že by si před svatbou nechtěla ještě trochu svobodně zašpásovat. „Jak ta klisna vypadá?“ položil pak celkem zásadní otázku - koní tu bylo habaděj, oni potřebovali vědět, jakého vlastně hledají.
Bylo mu jedno, co mají v plánu ostatní a jak se tváří na jeho prohlášení, že jde za lady Brieannou, a prostě vyšuměl ze stájí tak rychle, jak dokázal - u toho podivného růžového individua už se nechtěl zdržovat ani chvilku. Raději se k němu už ani neohlédl a vrhl se zpátky mezi všechny ty lidi.

Neměl tušení, kde by měl lady Brieannu hledat, takže hodil očkem a laškovným úsměvem po první hezké děvečce, kterou potkal, a rovnou se zeptal: „Krásná slečno, nevíte, kde bych našel lady Brieannu? Na tribunách, nebo někde poblíž? Musím s ní jednat v neodkladné záležitosti,“ vysvětlil zcela vážně a tvářil se přitom jako kdejaký šlechtic. Takové výrazy měl dokonale natrénované.
Ať už ho případně dívka poslala kamkoliv (i kdyby ho poslala vy-víte-kam), Cyrri se cestou pokusil vypůjčit si zdobený plášť, který si na tribunách někdo odložil přes zábradlí, a též klobouk s bažantím pérem, aby vypadal dostatečně urozeně. Ne že by se tu pohyboval v nějakých hadrech, ale navlečený do drahých rób také nebyl. Pláštěm to hodlal aspoň trochu zamaskovat a klobouk se mu hodil k zakrytí špičatých ušisek.

Mimo herně:
Zlodějina
Cyrriel hodil/a 1d6 a součet kostek je 6:
6

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 244
Registrován: 11 bře 2018, 12:45

Re: QUEST: Rychle a zběsile

Příspěvek od Elaine » 06 kvě 2018, 20:50

Jako poslední do stájí dorazil do stájí jakýsi muž, který byl předtím přítomen i na tribuně… i když si ho všimla asi jen proto, že ty zrzavé vlasy svítily ve slunečních paprscích do daleka… jinak se ovšem držel stranou a moc se nezapojoval do všeobecného dění.
Vsadila by ruku do ohně za to, že se jedná o dalšího čaroděje… protože předváděl něco podobného jako ona, jen v mužské verzi. Obléknout se, aby udělal dojem. Kombinace černé se stříbrným prošíváním a žlutého pláště… bůhvíproč jí v mysli vytanula představa sršně. Sršně s dvorským vychováním a miniaturní ocelovou rukavičkou na chmýřím opatřené hmyzí nožičce.
Když se na ni mile usmál, vychovaně mu úsměv téměř automaticky vrátila. Ale nepronikl jí tak úplně do očí, protože nešel od srdce… což nemohl tak úplně zahlédnout, protože se velmi brzy obrátila k Ilrahelovi, který si je nechal zavolat.
Při poznámce mladíka s páskou přes oko se neovládla, aby jí lehce nezacukaly koutky a věnovala mu krátký pobavený pohled.
To však bylo všechno, co stihla, protože elfí sluha spustil tirádu, před kterou by zbledly i některé afektované dámské postavy v brakové literatuře romantičtější povahy.
Elaine došla poměrně rychle k názoru, že vyšňořený sluha rozhodně nebude nejspolehlivější zdroj informací. Malý kluk byl zjevně ten bystřejší ze dvojice komediantů, která před nimi předváděla něco, co se dalo popsat jako divadlo, a to včetně akrobatických kousků.
Takže jen přihlížela, jak se ten půlelf drze přihlásil, že půjde za Brieanou, a raději se vytratil z dosahu růžovoučkého elfa, než se ozvala sama. V duchu půlelfovi trochu kysele popřála hodně štěstí… podle jiskry v oku nejspíš bude pokoušet své štěstí ve více ohledech… Ten netušil, co ho čeká. Lady Brie se s ním jistě s chladnou elegancí vypořádá tak, že ani nebude vědět, která bije.
„Myslím, že je na čase, abych se blíž seznámila s lady Agneis…“ prohlásila uhlazeným tónem. „S lady Aveline a lady Brieanou jsme měly tu čest už při několika příležitostech, ale mladší barončina dcera byla většinou zaneprázdněna.“ Ani netušila, proč to takhle říká nahlas. Asi že se to tak nějak očekávalo. „Myslím, že by se mi hodil někdo, kdo se tady vyzná… Někdo, jako váš… asistent… jistě ho můžete na nějakou chvíli postrádat, bylo by to od vás velice milé.“ Zadívala se na sluhu s hezkým úsměvem a neústupným pohledem. Pokud by se cukal, byla připravená zacinkat pár mincemi, které jistě změní jeho názor.
Zadívala se nahoru na trám. „Jak se vlastně jmenuješ?“ zeptala se vlídně a usmála se na něj a tentokrát to bylo upřímně. „Byl bys tak hodný a zavedl mě za Agneis?“

A pokud jí vyhověl, když se dostali z doslechu Ilrahela, kluka zastavila... a namísto toho, aby zamířili hned někde na tribunu, vzala ho procházkou kolem stánků, kde by se ho s vlídným úsměvem zeptala, jestli by jí nepověděl víc o Agneis a o tom koni, a případně ho uplatila nějakou dobrotou dle jeho výběru.

Pokud se za nimi vydal někdo z ostatních, samozřejmě jim nemohla bránit.

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 261
Registrován: 19 dub 2016, 12:39

Re: QUEST: Rychle a zběsile

Příspěvek od Arleight Primm » 07 kvě 2018, 07:40

Jasně, takže když teplej elf něco podělá, nejlépe zburcuje všechny co za to nemůžou, pohrozí výpraskem a galantně se usměje, když mu má někdo pomoct. Jo, to by bylo tak příjemné, kdyby jen tak mohl natáhnout šíp a proklát ho tou teplou elfí hlavou, Arleight si tedy povzdechl, protočil okem ke stropu a podíval se na elfa.
"Takže nám vlastně říkáš, že jsi ztatil poměrně velice důležitého koně když ti cukrovala nějaká čůza, hmm?" optal se ho Arleight a začal vytahovat luk zpoza zad a třímat ho v ruce s jistým nutkáním natáhnout tětivu a někam si vystřelit, elfova hlava vypadala jako přímo ten správný terč. Kdyby neměl dobrou náladu, kterou mu mimochodem zařídil taky pan elf tím, jak cukroval tady tomuhle elfskému floutkovi. Bylo to poměrně konické na to koukat, to musel přiznat.
"Chceš mi navíc říct, že tenhlensten kluk" poukázal na kloučka, který vlastně udělal všechnu práci tady za pana růžového," by ty stáje ohlídal tak desetkrát líp než ty, můžeš mi vysvětlit, proč vedeš stáje, když se tu producíruješ v úchylně růžové a ještě na ty koně nedáváš pořádný pozor? Víš, že se tomu baronovi vůbec nedivím, že je krapet náladový? Kdo by v tvé společnosti nebyl." odflusl si kousek od něj, samozřejmě zatím ne na róbu a tětiku vážně natáhl, ovšem šíp byl mířen ke klukovi, zapíchl se totiž do trámu na kterém si lebedil klučina, kterého dříve vzal na poníky. Podíval se na něj s lišáckým úsměvem. No co, prostě měl chuť si vystřelit a když už nemohl použít růžovku Katku jako terč, mohl alespoň okouzlit toho milého klučinu.
"Pojď, půjdeme zamést svinčík za někoho, kdo si ho natropil vlastní blbostí, doufám, že lady Agneis nenosí ráda růžovou," vybídl chlapce s povzdechem nad onou barvou a když seznal, že měla čarodějka stejný nápad, jen se na ni potutelně usmál, luk opět přehodil přes rameno. Pokud měl hledat koně a takhle krasotinka mu měla dělat společnost, vlastně to nebylo až tak smutné. Takhle společnost se mu rozhodně líbila mnohem víc, než společnost teplého elfa.
Obrázek
I see no future for myself, nor do I see any past.
Obrázek

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 15
Registrován: 17 úno 2017, 15:30

Re: QUEST: Rychle a zběsile

Příspěvek od Leto » 13 kvě 2018, 01:26

Takže... tolik povyku proto..... protože ten trouba ztratil koně? Leto pozvedl obočí a zakroutil očima. Na jednu stranu... hnát se za koněm bylo pod jeho úroveň... na druhou... mohli si takhle u zdejšího panstva šplhnout, až doporučí vyměnit tohohle slouhu. To ale předbíháme, prvně je potřeba toho koně najít.

Lady Brieana se hádá s otcem kvůli sňatku. Ono, jít najít mladší dceru kvůli tomu, aby ona našla koně bylo možná lákavé. Ale najít starší kvůli tomu, že má možná prsty v tom, že kůň zmizel bylo daleko zajímavější. A rozhodně se mohlo ukázat, jako více profitující, ať už by s informacemi naložil jakkoli. Ale... zatím ještě neví, kdo za tím je. Rozhodně bylo ale nejvhodnější se podívat po prvním podezřelém.
Leto neuměl stopovat a co se týče prohledání místa, odkud se kůň ztratil by také moc nepochodil, bylo tedy zbytečné, aby se o to vůbec snažil. Místo toho šel za jedinou osobou, která mohla sehrát okolnosti tak, aby se koně zbavila.

Vyrazil směrem k tribunám a přemýšlel, zda-li Lady Brieanu neviděl někde kolem. Mohla se pohybovat mezi důležitějšími hosty, ale nemusela. Musel pátrat v paměti. Při nejhorším se optá její ne méně pohledné lady Aveline, ale tomu by se chtěl vyhnout. Byla dobrý zdroj informací, ale skrz ni by se to mohl dozvědět Baron a ten mu mohl utrhnout ruce jen za to, že se naštval a že je Leto Nilfgaarďan. Plán byl tedy pokusit se vzpomenout, při nejhorším zjistit kde je, ideálně od služebných, ty by měly vědět, kde se zdržují baronovy dcery.
Toho elfa, poloelfa, nebo co to bylo si nevšímal. Bylo to o tom, kdo se k Lady dostane dřív a nechtěl mít co společného s odpadem, jakým on pravděpodobně byl. Navíc... odměna se bude dělit počtem... popřípadě ji dostane jen ten, kdo to vyřeší a soutěžících zde bylo momentálně moc.

Nakonec vyrazím do výběhu kousek od startovní plochy, kde by se měla Lady nacházet. Přece jen... nikdo nakonec neodolá Nilfgaarrskému důvtipu a chci tam být dříve, než kdokoli jiný.

Mimo herně:
Nevím :D mám chuť si něco hodit...
Inteligence 1 (asi... jestli si vzpomene zda-li ji viděl/neviděl)
Silas hodil/a 1d6 a součet kostek je 6:
6

Informovanost 1 (jestli náhodou ví, kde je)
Silas hodil/a 1d6 a součet kostek je 5:
5
Obrázek

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 218
Registrován: 08 bře 2018, 11:20

Re: QUEST: Rychle a zběsile

Příspěvek od Reginald » 13 kvě 2018, 17:19

Ilrahel všem slíbil tučnou odměnu, i když těžko říct, jestli ji vůbec měl z čeho vyplatit - když byl tak neschopný, že ztratil koně, jak asi mohl vypadat jeho plat? Nicméně odměnu slíbil. Jen se trochu naštval (rozumějte, špulil nepříčetně rty a mračil se jako někdo, komu právě vyfoukli poslední kus nejnovějších rukaviček od Bersaceho - ten elf to s látkou prostě uměl), když Arleight prohlásil o lady Brieanně, že je čůza. A zpochybnil jeho schopnosti. „To není úchylně růžová, to je starorůžová nebo také popelavě růžová,“ opravil jeho zásadní nedostatek ve vzdělání. Že ho trochu znepokojil tím, že vystřelil po prckovi na trámu ani nemluvě.
Prcek naopak začal Arleighta za jeho střelecký um obdivovat a nespouštěl z čarostřelce oči. Přesto však dokázal odpovědět na poměrně zásadní otázku. „Je hnědá s bílýma nohama, má tmavou hřívu i ocas,“ popsal jim koně co nejpřesněji, protože lépe už to nešlo. Jacqueline byla opravdu hnědá, skoro čokoládová, a její nohy zdobily bílé ponožky.

Elaine + Arleight

Půlelfák zmizel hledat lady Brieannu, ten drsný patron zmizel taky po svých, aniž by promluvil, a malý všudybýlek se zakřenil na čarodějku a drsňáka s páskou a dobrou muškou. „Jmenuju se Tom,“ prozradil jim, když seskočil z trámu, jakmile se mu povedlo vykroutit ze dřeva ten fajnový šíp. „A za Agneis vás dovedu, je to tudy!“ ukázal směrem ke stanům, kde se připravovali jezdci na závody. Ilrahel sice cosi mlel o tom, že nesmí, že všechno pokazí a baron je pak zabije pomaleji a bolestivěji, ale Tom elfa neposlouchal. Naopak to vypadalo, že je až příliš zabrán do konverzace s oběma cizinci. „Kdepak, Agneis růžovou nenosí skoro vůbec, i když jí móc sluší, fakt! Jenže modrá jí taky sluší. Modrou má nejradši.“ poinformoval svého idola o oblíbené barvě lady Agneis a pak se otočil k čarodějce. „Když toho řeknu víc, koupíte mi cuc na špejli?“ chytil se své příležitosti a protože nebylo moc možností, jak jeho pohledu odporovat, určitě brzy ten zázrak z medu měl ve své moci. A povídal dál. „Jacqueline je zerrikánská klisna a děsně rychlá! Nenechá na sebe skoro nikoho sáhnout, jen pana barona a Agneis, lady Brieannu dokonce kousla.“ Zatvářil se důležitě, že toho tolik ví. „Dřív na ní závodil pan baron, ale když ty závody pořádá, tak nemůže. Takže na ní jezdí...“ zasekl se a pak sklapl. „Když to já vám nemůžu říct, víte? To je děsně moc tajný a já bych byl zamordýrovanej. Můžu si i tak ten cuc nechat?“ zaprosil očima a pak ukázal na temně modrý stan mezi ostatními. Tam nenašli zrovna lady v pomněnkových šatech s umně vyčesanými vlasy, ale holku s copem, co se právě soukala do mužských šatů. „Agní, tihle dva by s tebou chtěli mluvit!“ houkl na ni Tom a děvče zvedlo své modrošedé oči od právě zavazované kazajky, aby se na Arleeho s Elain zadívalo. „Co potřebujete?“

Leto

Leto věděl, kam zamířit, aniž by musel dlouho přemýšlet, a opravdu brzy našel, co hledal. Mnohem dřív než Cyrri, kterého zdrželo zjišťování, kde se lady Brieanna nachází, a nelegální obstarávání kousků ošacení na tribunách. Leto měl tedy možnost zastihnout lady Brieannu v hádce s podkoním u ohrady s poměrně neklidným hřebcem, černým jako sama noc. Skoro to vypadalo, jakoby do sebe vpíjel samotnou temnotu. Ržál a vzpínal se na zadní, jakoby ho ohrada příliš svazovala. A hlasitá hádka mu na klidu zřejmě nepřidávala.
K lady Brieanně se ale takový kůň dokonale hodil. Stejně jako lady Aveline, její matka, měla starší z baronových dcer tmavé vlasy, i když do černě nilfgaardského hřebce měly velmi daleko. Povahu ale měla očividně stejně vzpurnou jako on. Na sobě měla rudé šaty se zlatým zdobením a výstřihem, který rozhodně více odhaloval, než zakrýval. „Jakto, že na tom koni nikdo nechce jet?! To nedokážeš sehnat nikoho, kdo by ho zkrotil? K čemu mi takový kůň je, když ani nemůže závodit!“ Rozčilovala se šlechtična a její krásnou tvář zahalovala mračna vzteku. I její ušlechtilé čelo pokrývaly vrásky hněvu, který byl mířený na nervózního podkoního. „Ale, slečno, já vám přeci říkal, že to s ním nebude jednoduché, že je příliš divoký,“ mumlal omluvně, ale svými slovy lady Brieannu ještě víc popouzel. Zadívala se na něj jako saň na nebohého králíčka a prstem s pěstěným nehtíkem na něj ukázala. „Najdeš někoho, kohokoliv, kdo na tom koni odjede závod a vyhraje, jinak...“ přimhouřila oči a bylo jasné, že podkoní z toho živý nevyjde, pokud se nestane zázrak. Pak z jejího obličeje odplula všechny mračna a svou pozornost obrátila k příchozímu. „A vy jste?“ sjela ho pohledem od hlavy až po paty a mírně naklonila spanilou hlavinku. Když se zrovna nevztekala, byla opravdu krásná.

Cyrriel

Půlelfovi se povedlo uzmout svou kořist bez povšimnutí majitelů a tak se mohl bezpečně přesunout k té hezké slečince, kterou se jal oslovit. Ta se hned při prvních slovech stydlivě začervenala ve tvářích a sklopila oči k zemi. „A copak jí potřebujete? Třeba bych to mohla zařídit za vás,“ broukla a nejistě si přešlápla z nožky na nožku. „Ona teď asi nebude zrovna v dobré náladě, nikdo nechce být jejím šampionem a zkusit vyhrát závod v jejím jménu. Mladého pana du Maase málem praštila bičíkem, když jí oznámil, že na tom pekelníkovi závod nepojede.“ zamrkala svůdně.

Mimo herně:
Doplňuji, že můžete opravdu zkoušet, co se vám zazdá potřebné, házet si taky můžete na co chcete, pokud vám to přijde adekvátní tomu, co chcete udělat. S výsledky se poperu :)
Reginald Hawke
Aktivita: převážně večer, dopoledne k nezastihnutí, pondělky až do prosince bez větší odezvy
někdy možná odpovím o den později, předem se omlouvám
| +
Obrázek

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 64
Registrován: 08 dub 2018, 21:06

Re: QUEST: Rychle a zběsile

Příspěvek od Cyrriel » 13 kvě 2018, 18:14

Popis koně se dozvěděli, bylo tedy načase zmizet a zachránit si zadek před tím růžovým úchylákem. Doslova.
Půlelf se tedy přesunul do o něco příjemnější společnosti, i když ještě nedosáhl své vysněné mety - tedy lady Brieanny. Ale tam se snad propracuje.
Cyrriel se nemohl ubránit krátkému cuknutí koutků úst, když si povšiml, jak se dívka červená. Pochopitelně, že se pak začal chovat jako šarmantní gentleman, a to tak nejlépe, jak to jen dokázal. Chtěl přece, aby mu slečinka zobala z ruky, což znamenalo, že se nemůže chovat jako hulvát. „Obávám se, že je to záležitost poněkud citlivá - má slova jsou určena pouze pro uši lady Brieanne,“ vysvětlil a blýsknul po slečně omluvným, leč věru oslnivým úsměvem.
Když se vzápětí dozvěděl, že lady zřejmě nebude v dobré náladě, div zvědavostí nezastříhal ušima. „Ale ale, takže lady Brieanna přišla o svého šampiona?“ Nemilé! „To mě věru mrzí... Říkáte, že má temperamentního koně? Inu, to asi bude chtít zkušeného jezdce,“ pokrčil rameny. Škoda, že on na koních jezdit neuměl, jinak by se dost možná dobrovolně přihlásil. „Povězte mi, drahá dámo, co získá ten, kdo závod vyhraje? Samozřejmě kromě slávy,“ mrknul na slečinku s úsměvem na rtech. „To víte, já bych se přihlásil, ale s jezdectvím mám bohužel minimální zkušenosti - vlastně prakticky žádné,“ vysvětlil. „Obávám se, že bych lady Brieannu rozzuřil ještě více. Avšak navzdory tomu, že nemá dobrou náladu, s ní stejně potřebuji mluvit,“ trval si neodbytně na svém a znovu se pokusil oblouznit slečnu tím oslnivým úsměvem. Třeba mu pak ukáže cestu k spodnímu prádlu lady Brieanny.

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 261
Registrován: 19 dub 2016, 12:39

Re: QUEST: Rychle a zběsile

Příspěvek od Arleight Primm » 13 kvě 2018, 20:31

"Vypadá to stejně růžově, jako prdel slípky," řekl se slaďoučkým, sarkastickým úsměvem elfovi, než se opravdu odpoutal od téhle úchylné stáje a šel hledat holky. To znělo skoro jako každý jeho večer v kostce. Ale většinou ani nemusel hledat, většinou šly za ním jako za Emhyrem šlechtičny. Netušil, co že se jim to na něm líbí, když se mu téměř celý Novigrad vyhýbal, ale jiný kraj jiný mrav, že ano? Taky podle toho elfíko spratka, který tu chodil v slepičí-zadek-růžové od Bersaceho. Skoro ce divil, že díky tomu neprděl růžové obláčky smíchu.
Poté protočil očima a po všech událostech se vydal s Elaine a klukem hledat to děvče co mělo prý rádo toho koníka. Jestli bude pěkná, bude debatovat, jestli si nemá vsadit na ni. Samozřejmě mluvil o Agneis, koně ho nikdy příliš nepřitahovali. S těmi měl vztah asi jako - nové vozidlo, hmm, fajn. Pokud navíc závodili, občas v nich viděl tu bujarou krásu nespoutaného zvířete. Nikdy však více, než to nespoutané zvíře viděl v ženách, to bylo jisté.
Modrou nejradši, už tehdy věděl, že to je jeho žena. Modrá byla vždycky skvělá barva. "Dostaneš jich celou krabici, jestli je chceš, ale my drsní chlapi jíme pořádný stejky," zazubil se Arleight na kluka, který toliko prahnul po cucu na špejli a dodal. "Abys pak nevypadal tak teple jako ten floutek ze stájí, oblečenej do slepičího zadku," poznamenal jen Arleight a zamyslel se, jestli mu náhodou nedonese do stáje mrtvou srnu, jen kvůli tomu, aby viděl to čisté zděšení, u Irhablabla podobné povodním za horkých letních dnů, které by se rozlilo na jeho tváři. Jo, došlo mu že to by udělal dokonce i s potěšením. Lepší než jakékoliv cukrkandle, které by tomu klukovi mohl přinést. Byl si skoro jistý, že by se o to kuchtičky zvládly postarat a nakrmit tak alespoň celé služebnictvo z kuchyně a Toma s nimi. Z nějakého důvodu se mu líbila představa toho, že udělá něco dobrého pro toho kluka. Možná mu připomínal jeho samotného, když byl malý.
"Nech mě hádat, bude to slečna Agneis?" uchechtl se Arleight pobaveně. Nemůže baron, tak by měl koně vést závodem někdo, koho má Jackie, kterou by už jen díky povídání nazval kometou, vést někdo, kdo jí rozumí a má ji rád, ne? "Můžem si vsadit na holku místo koně?" potutelně se na Toma usmál - pokud byla lady Agneis hezké děvče, o čemž ani nepochyboval, rád by si na ni vsadil. Konec konců - jak už říkal, raději by vsadil na něco s čím by si v té posteli hrát mohl.
A když se Lady Agneis vyjevila, cop přes rameno, zavazujíce tuniko, musel s hvězdičkami v očích pomyslet No, kvůli nám se přeci nemusela oblékat, já bych jí zvládl i nahou. Ale přeci jen by nedával dobrý vzor tady Tomovi, což úplně nechtěl. Zkoušet to na ženský už takhle malý by mu na pověsti nepřispělo a Arleight už jistou pověst měl. A ne úplně špatnou, víme. Tedy, pokud se jednalo o to co má v kalhotách, zase tak dalekosáhlou pověst sukničkáře neměl. Ale když si tělo žádalo, tak se nehodlal držet zpátky a hrát si na stydlína, že?
"Jak se těšíte do sedla, slečno?" optal se Agneis a tajemně se usmál, poté jen krapet zvážněl a poznamenal "Tedy, pokud najdeme, kam se ztratila drahá Jacqueline," poznamenal s otázkou v té větě, ten stejný úsměv se objevil na jeho tváři znovu. Možná taky, když si prohlížel Agneis od hlavy k patě, aby zhodnotil, co to před ním stojí. A nebylo to špatné, ani blonďaté.
Obrázek
I see no future for myself, nor do I see any past.
Obrázek

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 244
Registrován: 11 bře 2018, 12:45

Re: QUEST: Rychle a zběsile

Příspěvek od Elaine » 16 kvě 2018, 16:18

Když na ni šprček upřel prosebný pohled, neubránila se úsměvu. Sice na ni neměl vyloženě účinek, ale musela uznat, že ho má skvěle nacvičený. Ještě tak deset, patnáct let, aby ho pořádně vybrousil, a pak bude mít určitě devastující účinky. Tak nebo tak mu nějaký úplatek slíbila, takže mu jen s úsměvem pokynula rukou, ať si vybere… hlavně, když bude mluvit dál.
„Jen si ho nechej,“ poznamenala a neodpustila si nevážně míněnou poznámku, když Tomovi ten klučina s páskou přes oko valil takové hlouposti do hlavy. „Tady toho pána neposlouchej, sladkosti na tyhle věci nemají vliv.“
Malý rozumbrada jim sice neřekl, kdo na zerrikánském koni jezdí, ale i tak jim poskytl poměrně užitečné informace.
Takže nejsnadněji by koně ze stáje odvedli Agneis nebo samotný pan baron, pokud si ten tajemný zloděj nenajal zaříkávače koní. Ale proč? Nedávalo to smysl.
V duchu si pobaveně představila bandu lapků, jak našlapují po špičkách a snaží se tiše odnést na vlastních hřbetech koně se svázanýma nohama, roubíkem v tlamě a zavázanýma očima. No, to by asi nešlo… Navíc by tak riskovali, že vzácného a jistě drahého koně zraní.
Snažila se namáhat si hlavu, vybavit si střípky konverzací, které s Aveline a Brieannou vedly, jestli ji něco netrkne.

Mimo herně:
Inteligence
Elaine hodil/a 2d6 a součet kostek je 5:
3, 2


Když došli do stanu, ztratila pár vteřin tím, že se rozhlížela vevnitř, takže se ten drzý ostrostřelec dostal ke slovu jako první. Sjela ho trochu vyčítavým pohledem. Toho na škole asi diplomacii neučili.

Mimo herně:
Všímavost
Elaine hodil/a 2d6 a součet kostek je 2:
1, 1


„Tady Tom tvrdil, že potřebuje pomoc…“ ozvala se nakonec také. „Jak tady…“ podívala se na mladíka s páskou přes oko v očekávání, že doplní své jméno. Pokud tak neučinil, použila nějaké neutrální označení. „řekl… prý se vám ze stájí ztratila klisna. Jestli by vám to nevadilo, vyptali bychom se vás na nějaké informace… ať víme, odkud začít… a jak usilovně toho koně třeba hledat.“ Zadívala se na ni mnohoznačně. „Cokoliv bude pro rodinu nejlepší.“

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 15
Registrován: 17 úno 2017, 15:30

Re: QUEST: Rychle a zběsile

Příspěvek od Leto » 20 kvě 2018, 15:17

Byla to divoká bestie, která sršela síru a plivala oheň. Zasévala strach do srdcí všech kolem. Tmavá hříva vlála, jak to stvoření před ním supělo. A že byla Baronova dcera opravdu krásná, když se hněvala na toho očividně neschopného slouhu. Sehnat někoho, kdo zkrotí koně... to snad není tak těžké.
Seveřani byli možná barbaři, ale na druhou stranu mladá šlechtična měla půvab i ohnivou jiskru, která by stála za prozkoumání. Na druhou stranu, čaroděj měl práci. Pracoval pro podkoního... a ještě k tomu elfa.
"Leto Aurelius Levian Benauring, syn hraběte var Arvy, zástupce akademie Loc Grim a Kupeckého cechu." Leto se představil, rukavicí se dotkl hrudi a hluboce se uklonil. Buďto je jen naivní husa, nebo ji to vůbec neosloví. Těžko říct.
"Jen bych se chtěl na něco zeptat a na oplátku bych se mohl podívat na toho koně." Někajé malé kouzlo by mohlo stačit, ale i tak bych na něm nejel... spíše ne, záleželo by na odměně.
"Prý jste byla u stájí s tím otravným elfem v době, kdy se klisna vašeho otce ztratila. Neviděla jste něco, či někoho?" Vyklopil svou otázku rovnou a zjednodušeně. Mohla to zařídit ona, nebo ten kretén elf. Obojí bylo možné, ale ona měla větší motiv.
Obrázek

PředchozíDalší

Zpět na Archiv

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků

„Kdyby se mužům dostávalo manželek, jakých si zasluhují, měli by zatraceně těžký život.“ Oscar Wilde