Chat

Quest: V naší ruině straší

Na celém Kontinentě se snad nenajde jediná vesnice, kde by někde u cesty nestála ošuntělá dřevěná vývěska s přibitými vzkazy a inzeráty. I začínající dobrodruh dokáže mezi výhodnou nabídkou slepičích vajec a přisprostlou milostnou poezií snadno najít zakázku, ze které by mohla koukat slušná odměna, ať už jde o pomoc s nestvůrou, ztraceným dítětem, a nebo obyčejnou sezónní pomocí na poli...
V tomto fóru probíhají hry vedené vypravěčem. Questy je možné hrát paralelně s hrou v eventu nebo volné hře.
Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 292
Registrován: 19 dub 2016, 12:40

Re: Quest: V naší ruině straší

Příspěvek od Zenn » 25 črc 2018, 09:19

Drema a Angus
Stařenka se zdála být ve svém živlu a veškerá nervozita, kterou sebou přinesla večeře, byla očividně ta tam. Oběma pochválila jejich vkus při výběru nástroje a zaposlouchala se do jejich snah, které také rozhodně nekritizovala a když na to došlo uvolila se dvojičce alespoň trochu zazpívat. Inu techniku měla rozhodně dobrou, ale hlas byl přece jen poznamenán zubem času a jen co skončila vypadala tak unaveně, jako by odzpívala celý muzikál. Zpravilo to ale pár doušků čaje a srdečný úsměv. "Moc Vám děkuji za vystoupení, bylo to příjemné zpestření dne. Vždycky když odjedou vnoučata, připadáme si tu hrozně smutně," broukala, zatímco se pohupovala do rytmu hudbu. "Ale nemůžu vás tu držet kvůli své zábavě celou noc, také byste se měli vyspat," poznamenala. "Nástroje si nechte, líbí se jim u Vás," instruovala je nekompromisně a pak je také stejně nekompromisně vyslala v Innině doprovodu do tmavých chodeb druhého křídla. I když jim rozhodně nezakazovala napakovat si před cestou kapsy. Sušenek měla víc než dost.

A služebná, držíc v rukou zdobený svícen je s úsměvem vedla. Nicméně ten úsměv postupně vadl a pak se náhle uprostřed kroku zastavila a prudce k dvojici otočila. "Víte, ty divný věci se tu dějou už pár dní. Škubala jsem slepici, co měla být k obědu, a najednou začalo to peří lítat po celý kuchyni. Říkám vám, že takovým způsobem, že to obyčejnej vítr nebyl a přísámbůh, že zatímco jsem řvala, slyšela jsem odevšad škodolibej smích," špitala, zatímco její oči nervozně bloubaly po okolních zdech. "Pan a paní o tom neví, jim se tyhle věci nedějou a nikdo z nás jim to ani nechce vyprávět, protože máme strach o jejich srdce, ale..." než to stihla dopovědět přiděl další z těch prapodivných poryvů a stejně jako v koupelně zhasl všechny svíce v Innině svícnu. Bylo jasně slyšet jak se zajíkla.

U Vivianne
V pokojíku panoval naprostý klid, jen zrcadlo v místnosti se tak podivně zavlnilo, čehož si nikdo z přítomných nemusel všimnout. "Uspi je pro jistotu," ozval se tichý hlásek, zatímco druhý mu to odsouhlasil tichým zamručením, a jestli snad v místnosti ještě někdo bděl, tak se to záhy změnilo. A kdo spal, tomu se jeho spánek prohloubil. A pak ze zrcadla vyšlo několik stínů, co se zastavily u Vivinnčiny hlavy.
"Ta je tak hezká," povzdechl si první hlas zasněně, čemuž následovalo sborové okouzlené povzdechnutí. "Ale vypadá nemocně," poznamenal další hlas, který se od ostatních velice lišil a to v tom, že byl dívčí. "Měli bychom ji nechat být, aby se jí nepřitížilo," navrhl záhy a celá společnost shromážděná kolem postele to zase synchronně odkývala.
Pak sebou ale jeden z přítomných nespokojeně škubl a obrátil svou pozornost ke dveřím. "Ta blbá čarodějka všechno zkazí," zavrčel a tentokrát se dav kolem něj nespokojeně rozhlučel. "Šeredná je jak noc a ještě nám bude kazit zábavu," stěžoval si jeden. "A viděli ste, jak se chovala ke staříkům? Za to by zasloužila!" Rozohnil se druhý, což ale částečně zaniklo v tom šumu "překřikujících" se hlásků. "Buďte přece ticho, vzbudíte je," ozval se zase ten, co tu tomu asi velel. "Prostě se jí zbavíme," prohlásil hrozivě. "Berte křeslo! A někdo hlídejte!" A pak celá skupinka zmizela.

U Quit a Reggieho
Qutanino magické pátrání sebou přineslo své plody. To co cítila, ale mohlo být svým způsobem docela děsivé, protože maličké magické zdroje cítila snad úplně odevšad. A několik takových přímo za dveřmi od svého pokoje. Než však stihla něco udělat, v zámku cvaklo a klika poskočila, zatímco na druhé straně něco zaskřípalo. Bylo celkem jasné, že krom otočení klíčkem někdo ještě zatarasil dveře i kliku a pak se ozvalo přesně to hihňání, které Quit znala už z koupelny.
"A máš to krávo," zahlásil ten z magických zdrojů, který byl nejsilnější a zbytek mu zase přizvukoval jako ozvěna. "Krávo, krávo! Ježibabo šeredná!" A nad hlavou se jí najednou zjevil malý portál, ze kterého na ní začala padat přezrálá a nahnilá jablka, což na chodbě rozproudilo další vlnu veselí, kterou ale zase utnul ten chlapecký hlas. "Sakra, oni jsou tam dva," a zase to pikle kující šeptání. "Jaktože si to nevěděl?" a "Já přece nemůžu dělat všechno!" a "Neni to jedno? Tomu chlapovi bychom stejně ani nemohli nakreslit knír, protože už jeden má,..." to se zase všichni poťouchle zahihňali.
"Ale proč za ní lez?"
"Asi s ní chtěl dělat t..."
To se ozvalo něco, co připomínalo plesknutí facky a pár zmatených krůčků, jako by někdo do někoho strčil.
"Zbláznili ste se? Nemluvte o těhle věcech před Inés nebo z vás udělám komáry!"
"Pardon šéfe. Ale. Co teď? Však nemáme koho strašit!"
"Ti tři, co je hlídá Gabriel, úplně stačej."

"Jo to je pravda! Inna stejně ječí ze všech nejlíp!" Nezdálo se, že by si dělali zvláštní péči o to, že na ně někdo pravděpodobně dost nadává a dobíjí se z pokoje ven...
Princ Pruďas
Aktivita jen mezi 9 a 11h
PS. nemrkejte na mne ;)

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 142
Registrován: 08 bře 2018, 11:20

Re: Quest: V naší ruině straší

Příspěvek od Reginald » 26 črc 2018, 09:15

Reginalda sice nic lepšího nenapadalo, ale taky nebyl znalec nadpřirozena, aby ho hned zavrhoval. „A jak si tím můžeš být jak jistá?“ Zadíval se na ni tázavě a raději nekomentoval, že se nenechá vodit za nos, protože to sám už moc dobře poznal. Quitana se nenechala vodit za nic, natož za nos. V každé situaci měla svůj vlastní, neměnný názor, který dokázal nakrknout většinu přítomných. Takt na nule.
Že by ho nechala stát na chodbě jen se vzdušným polibkem jako odpovědí, to se Reginaldovi nepozdávalo. Chtěl to s ní vyřešit a teď na to měl čas, když jeho myšlenky nezaměstnávalo Vivinčino zdraví. „No, počkej!“ zareagoval o něco později a ještě stačil strčit do zavírajících se dveří nohu, aby se drze vetřel za čarodějkou. „Já uznávám, že jsem se nezachoval jako správná přátelská podpora, ale to... co to provádíš?“ zadíval se na ni, když zavřel dveře, a Quit už se pokoušela vlastními prostředky zjistit, co se tu v té ruině vlastně děje. A že se začaly dít věci!
Tak prvně se vrhl ke dveřím, které někdo zvenku zatarasil, takže Reginald dost sprostě zanadával, což se k jeho fasádě skromného a ochotného džentlmena moc nehodilo, načež si jeho pozornost získalo padající ovoce. „A za tohle taky můžou ti staříci, hm?!“ Neodpustil si sarkastickou poznámku, zatímco lomcoval klikou a bil pěstí do dveří. Hajzlíci uchechtaní! Ještě chvilku lomcoval klikou, než se znovu ohlédl po Quitaně a z hloubi své nakrknuté duše vytáhl starostlivou otázku: „Jsi v pohodě?“

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 203
Registrován: 09 bře 2018, 23:45

Re: Quest: V naší ruině straší

Příspěvek od Quitana » 26 črc 2018, 09:37

Jak si tím může být jistá? Má snad jiné vysvětlení. Jiné tu nevidí. Nechá to ale být. Už je unavená, nechce se hádat ještě s Reginaldem, ve svém pokoji, kde má brzy ještě strašit. Ne, chce si odpočinout. Má toho plné kecky. A taky trochu zapátrat.
Jenže to by se nesměl do pokoje vetřít ještě ten Reginald - díky tomu si povzdechne - a... ani chvilka klidu... a hromada nevychovaný potvor. Víc nevychovaných, než je ona sama. A to už je co říct. "Kdybys mě nevyrušil, mohla jsem na to přijít," prohlásí s nakrabatěným obočím. Ohlédne se po zdroji hluku. Dveře. No, halekající a nadávající Reginald zabírá celou její pozornost. Neunikne ní ale, že to není on, kdo se tady tak tlemí. "Pořád o tom můžou vědět!" zachrčí zase naštvaně a stále pouští Moc okolo sebe. Je jasné, že tohle ti staříci nejsou, ale jak se blíží ke dveřím, cítí přítomnost... "Tohle není přirozené," zajíkne se. Otočí se na Reginalda, ve tváři trochu zesinalá. Její původní řeči ztrácí na významu. Ať už o tomhle staříci vědí či ne, oni to rozhodně nejsou. A nezdá se, že by to byl kdokoliv jiný ze služebnictva. Ti totiž nevyzařují Mocí. "Tak v pohodě, až se mi zvedají chloupky na těle." Polkne. Zaklínače na zahnání potvor a prokletí tu nemají. A tohle rozhodně nějaká magická potvora je. A ne jen jedna. Nemá strach, to ne, neberte to špatně, ale je nepříjemné zjistit, že jste se celou tu dobu fakt mýlili. Šeredně mýlili. Omluva ji asi nemine. Nebo už se sem nikdy nepodívá. Ale to by nebyla žádná škoda, co? Horší by bylo, že by se na ní nepodíval Reginald a ta cháska, co je tady s nimi. A to přece nemůže dopustit, aby se na ní dívali jako na trotla. "Zajímalo by mě, kdo je Inés a Gabriel," mrkne po Reginaldovi a řekne to dost nahlas, aby to slyšeli i ty mrchy, co je tady zavřeli. Třeba se prokecnou. Pak počkají do rána, někdo je vysvobodí, oni odeberou prokletí z tohohle místa a všechno bude ok, ni? No, nekažme jí iluze.
A nebo se teď a tady pěkně nasere, zapátrá po moci a ty dveře vyrazí. Taky možnost. "Uhni," prohlásí směrem k Reginaldovi a rukama se napřahuje, že nabere vzdušnou energii, aby jimi prolomila dveře. V jedný místnosti tedy zavřená nebudu. Ne, když mi tady nadávají takový sviňuchy.


Mimo herně:
Quitana hodil/a 4d6 a součet kostek je 15:
2, 2, 6, 5
Kraxs
Pískově zbarvený tvor velmi podobný malé lišce, s namodralými až tyrkysovými nádechy mezi pískovými chloupky, bledě modré blesky z dřívějších dob na čele a každé noze zepředu, tmavě modrá až lehce našedivělá očiska, pocitová komunikace.

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 60
Registrován: 30 bře 2018, 05:53

Re: Quest: V naší ruině straší

Příspěvek od Angus Willtommen » 29 črc 2018, 08:58

Angus byl ve svém živlu, v jeho očích skutečně šlo o jeden z nejlepších možných vývojů situace. Moc rád si zabrnkal a zároveň byl samozřejmě shovívavý ke stáří Amarene či začátkům Dremy u hry na housle. Ve výsledku z toho stejně vzešlo něco krásného, co pohladí na duši. A fakt, že je jeho hostitelka, bývalá hvězda, se rozhodla ještě trochu zazářit, dodal Kuliškovi pocit, že zažil něco výjimečného. "Také děkuji," přívětivě se na dámu usmál. "Jsem poctěn, že jsem si Vás mohl poslechnout," dodal a myslel to naprosto upřímně. "I tebe, Dremo," nehodlal ani tuhle dívku nechat bez zasloužené pozornosti. Když je však Amarene vyzvala k odpočinku, nijak se nebránil - přeci jen byl už celkem unavený, po tom dešti a po té výtečné večeři. "Ale," chystal se zaprotestovat, že se přeci nesluší, aby si jen tak nechali tak krásné a jistě velmi drahé nástroje z jejich sbírky, ale když viděl obličej stařenky, povolil. "Já už ani nevím, jak vám poděkovat," vysoukal ze sebe, podíval se na Dremu a pokrčil rameny. Vzal si pár sušenek s tím, že Kikimora dneska moc nejedl, a pak se jak s papouškem, tak nástrojem vydal za Innou.

Pak se však stalo něco neočekávaného, Inna je z ničeho nic zastavila uprostřed chodby a začala vyprávět o věcech, které se jí dějí. "No, my jsme si to nevymysleli," přitakal, když s úlevou zjistil, že se tu všichni přeci jen hromadně nezbláznili. "Nebojte se slečno, je nás tu dost a určitě tomu nějak přijdeme na kloub," kousl si do jedné ze sušenek a zbytek, kousek tak akorát do papouškovy nožičky, věnoval Kikimu. A přemýšlel, jak daleko ti "duchové" hodlají zajít, když jsou tady takhle pohromadě. Angus kýval hlavou, že chápe, proč o tom neřekla staříkům, když v tom z ničeho nic zafučelo a zhasl svícen. "No bezva," okomentoval to Angus, za každou cenu se snažící zachovat chladnou hlavu. Ale i v něm to trochu zamrazilo. Ne že by bylo tolik strašidelné se najednou ocitnout ve tmě, ale spíš se začal obávat toho, co příjde potom. A tak kolem sebe opatrně začal pátrat volnou rukou, neboť v druhé držel loutnu, jako by snad měla narazit na něco co se je každou chvíli chystá vyděsit.

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 74
Registrován: 28 bře 2018, 11:04

Re: Quest: V naší ruině straší

Příspěvek od Drema » 31 črc 2018, 15:22

Stejně jako při tanci si Drema vypomáhala svým citem všude tam, kde dokonale nezvládala techniku. Vzala si za úkol podbarvovat linku zpěvu, ať už zpíval bard Angus, nebo stará pěvkyně. Rozdíl byl jedině v tom, že pro ženský hlas zahrála vždy o něco vyšší polohu. Stařenčin hlas musela obdivovat, protože cvičený hlas a správně zvolená melodie písně často poví o dojmech a pocitech z hudby víc, než pouhá slova. To pomáhalo usnadnit hru doprovázejících nástrojů. Z Dreminých houslí splýval jeden táhlý plný tón za druhým a tento tón vysel ve vzduchu, dokud sám nedozněl, nebo Drema nepřejela smyčcem po hmatníku, aby ho nahradila jiným tónem. S každým tónem se Drema nořila hlouběji do světa harmonie. Hudba ji ovšem nebyla nepříjemná a tak jejich malá hudební seance uběhla na její vkus až příliš rychle. Do všedního nehudebního světa vrátila Dremu stařenčina slova.

Drema zvolna spustila dolů ruku se smyčcem i tu druhou s houslemi. To co bylo následovně řečeno Dremu přivedlo do rozpaků, neboť nebyla zvyklá často přijímat chválu, ani poděkování od lidí ze všech stran.
„Chtěla bych umět zpívat jako vy,“ vyslovila nahlas pochvalu stařenčině hlasovému fondu. K vlastnímu zpěvu měla zrovna tolik respektu co k hudbě s tancem. Věnovala se jim pouze příležitostně, když byla chuť, aby se jí neomrzeli. Její hlas snad nebyl tolik falešný, ale školený hlas se od prostého, neškoleného pozná na první poslech.
„Tím spíš já tebe Angusi,“ napodobila z nedostatku nápadů na jinou vhodnou odpověď Angusovu děkovnou poznámku. Možnost projít kolem potulného barda v ulicích Oxenfurtu se občas naskytne. S Možností, že v ústraní soukromě vystoupí jen pro dvě osoby, nebo si s ním zahrajete, už do té míry jistá není.
Ani Drema stařenčině rozhodnému pohledu neodolala. Darovaný nástroj z takové sbírky považovala za velkou vzácnost. Měl pro ni stejnou cenu, jako pořádný luk. Oba artefakty dohromady pak tvořily zajímavou kombinaci. Drema nástroj opatrně zabalila do ochranného cestovního obalu, zabraňujícího poškození. Obal k sobě pevně přitiskla. Rozpačitě přešlápla z nohy na nohu, hledajíce jak svůj vděk skutečně projevit. Myslela to vážně. Vedle slov chtěla nejít něco, co by pro hodnou stařenku udělala.
„Pomohlo by, kdybych vám opatřila nějaké zásoby?“ vyhrkla. Zásoby byly praktickou věcí, věcí, navíc upotřebitelnou kdykoliv a jakkoliv. Drema by buď něco ulovila, nebo pokud by to stařence přišlo více vhod, koupila za své vydělané peníze. Kvalitní housle musely mít ve skutečnosti cenu hromady peněz. Vyčkala, jestli jí stařenka odpoví a pak se rozběhla za Innou a abusem.

Zmínka od Inny vrátila Dremyny myšlenky zpět k průzkumu méně používaného křídla. Po vyslechnutí těch slov se jí paradoxně ulevilo. Pokud to tvrdilo ví lidí včetně služebné, nebyly to jen něčí soukromé halucinace, jak se jim snažila namluvit ta rudovlasá žena, co ani neměla dost slušnosti představit se. Ne nebyly to žádné obrazy vyvolené nevědomým požitím fistechu a tím spíš to pro Drmeu zůstávalo nevyjasněnou záhadou.
[b]„Tak přeci, přeci jen si toho někdo z místních všiml,“[/b] zamumlala sama pro sebe, opravujíce svůj závěr učiněný během večere. Rychle následovala Innu s Angusem. Nyní se musela zbavit přinejmenším přítomnosti služebné. Terpve potom mohla zjistit, které místnosti v jejich křídle zůstaly prázdné. Angusova přítomnost by jí tolik nevadila. V prázdných místnostech by se pořádně porozhlédla, Dost možná by se vrátila i do koupelny, kde se s oním podivným děním setkali. Oťukávala by dlaždice a vůbec by dělala všechno co je možné dělat, když se snažíte objevit, kde je zakopané jádro pudla.

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 292
Registrován: 19 dub 2016, 12:40

Re: Quest: V naší ruině straší

Příspěvek od Zenn » 02 srp 2018, 14:30

Angus a Drema
Inna byla očividně dost vyděšená, protože na nic neodpovídala, jen se zoufale snažila opět zažehnout svíčky na svém svícnu. Což se jí nakonec i povedlo, ale... Zatímco jeden plamínek už vesele poskakoval, další dvě ramena svícnu, se jí v ruce začala děsivě kroutit. Už tehdy zděšeně zesinala a celá se rozklepala, přičemž funěla jako doga.
Když pak jeden z konců kroutícího se kovu nabral podobu zubaté hadí hlavy a začal se jí ovíjet kolem ruky, už vřeštěla jako deset paviánů, divokým máváním rukou kolem sebe ze sebe nakonec hado-svícen setřásla, ten už ve své původní podobě jen zacinkal o podlahu, opětovně zhasl a služka s jekotem zmizela někde za rohem, zanechávajíc své hosty jejich osudu a temným chodbám na pospas. S jejím jekotem jako kulisou.

Reggie a Quit

Ve dveřích to dost nepříjemně zapraštělo, což na druhé straně vyvolalo překvapený křik.
"Oni se dobejvaj ven!"
"To je divný, co?" Zamudroval ten, který to tu měl asi na starost.
"Taky jsi je měl uspat, jako ty v tom druhym pokoji." Postěžoval si jeden z mnoha tenkých hlásků, který připomínal hlas někoho, kdo si přihnul trošky helia.
"Si myslíš, že uspat čarodějku je sranda?" Pan vedoucí asi ztrácel trpělivost, nutno však dodat, že jeho hlas byl docela normální, až na to, že rozhodně nepatřil dospělému muži.
"Nojo, ale co s nima budeme dělat?" Zase ten héliový hlásek. Jestli ten samí nebo jinačí, to se moc rozpoznat nedalo.
"Prostě držte!"
"Ale já jsem chtěla pomáhat se strašením, bráško,..." zakničel do toho náhle zase ten dívčí hlas, ze kterého byla cítit příchuť hořkých slziček deroucích se do očí. No toho zase vůdce bandy několikrát a ehmoval, zajíkl se a nakonec povolil.
"Tak... dobře. Jdi za Gábou, utí,..." než však stihl doříct svoje, událo se hned několik věcí. Nadšené zatleskání a dívčí smích s dupotem zmizel v dáli, a to ani nepoděkovala a zbytek skupinky začal velice vehementně protestovat.
"Cože! to neni fér! Já chci jít taky,"
"Jo, co to má bejt! Taky jdu!"
to se samozřejmě nemohl líbit zase jemu.
"Počkejte! Zbláznili ste se? Já je přece neudržim sám!" Ale pak se ozval další dupot řady maličkatých nožiček, který velice rychle umlkl tak, jako ten předchozí. Na chodbě pak zavládlo nepřirozené ticho, které nakonec prořízlo jen velice naštvané zakletí. "Kreténi!"
Princ Pruďas
Aktivita jen mezi 9 a 11h
PS. nemrkejte na mne ;)

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 59
Registrován: 05 dub 2018, 07:14

Re: Quest: V naší ruině straší

Příspěvek od Vivianne » 05 srp 2018, 19:21

Vivinka a osazenstvo spinká. :romance-inlove:
Vivianne
The North shall tuck tail and beg for mercy. That is its destiny.

Obrázek

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 142
Registrován: 08 bře 2018, 11:20

Re: Quest: V naší ruině straší

Příspěvek od Reginald » 07 srp 2018, 08:13

Za dveřmi to mlelo pantem, Quitana taky mlela pantem, ale ty důležitější panty ne a ne povolit, když se pokoušel lomcovat dveřmi. „Jak jsem asi mohl vědět, co tu hodláš dělat...“ zabrblal, když ho začala obviňovat, že ji vyrušil. Že jejich věznitelé nejsou zrovna banda zlomyslných dětí, to se Reginald dovtípil i bez magie, ale co je tu vlastně drželo, a co si dělalo šprťouchlata z lidí v domě, to netušil. Na to by tu potřeboval Fíreana. „Jestli tě to uklidní, nemám v plánu tě tu nechat samotnou,“ kontroval prohlášení, že se jí zvedají chloupky na těle, ale víc moc nic nestihl, protože Quit se do dveří opřela magickou silou. Dveře zapraštěly, ale nápor vydržely. Banda venku ztropila povyk a vypadalo to, že je překvapilo, že se chtějí dostat z pokoje ven, nicméně ti šmoulové poskytli Reginaldovi poměrně důležitou informaci o tom, že Vivianne ve vedlejším pokoji spokojeně spí a tak jí víceméně nic nehrozí. „Banda mizerná,“ ušklíbl se, zatímco venku probíhala hádka a cupitání nožiček pryč. Reginald nebyl zrovna hora svalů, co by dokázala prorazit dveře, ale zůstat tu vážně nechtěl, a když to začalo vypadat, že dveře skoro nikdo nedrží, pokusil se dveře alespoň vykopnout.

Mimo herně:
Síla? 2
Reginald hodil/a 2d6 a součet kostek je 4:
2, 2

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 203
Registrován: 09 bře 2018, 23:45

Re: Quest: V naší ruině straší

Příspěvek od Quitana » 07 srp 2018, 18:55

Ne, nebaví ji to neustále komentovat. Proč jsem obklopena trotlama? povzdechne si ale aspoň pro sebe, protože do její hlavy nikdo nemůže. Snad. Ale tu věc s chloupky si prostě nemůže odpustit. "Víc by mě to těšilo, kdyby tu nebyl ten rušivý element. Postel je tu totiž docela velká." No, beze srandy by to nebylo ono. možná to Reginaldovi i dojde. A co, že vedle je jedna nachlazená osůbka, která je Reginaldovi blíž, než ona. Však věrnost si neslíbili.
Dveře ne a ne povolit. "My vás kurňa slyšíme, jestli vám to nevadí!" Hele, ale to by mohlo být ono. I Reginaldovi to jistě došlo a proto se hned snaží silou udělat to, co nezvládla magie. No, ne že by mu nevěřila, ale magie je prostě magie. A nemůže být přece taková svině, aby ho v tom nechala, že jo. Možná dost riskuje - i když v tomhle zapadákově asi ne - že ji tady najdou posluhovačky Aretuzy, ale zavřená tu nehodlá být. Stejně pomůže Reginaldovi se do toho taky opřít.

Mimo herně:
Znovu pokus o magii + Reginaldova síla
Quitana hodil/a 4d6 a součet kostek je 14:
6, 4, 2, 2
Kraxs
Pískově zbarvený tvor velmi podobný malé lišce, s namodralými až tyrkysovými nádechy mezi pískovými chloupky, bledě modré blesky z dřívějších dob na čele a každé noze zepředu, tmavě modrá až lehce našedivělá očiska, pocitová komunikace.

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 60
Registrován: 30 bře 2018, 05:53

Re: Quest: V naší ruině straší

Příspěvek od Angus Willtommen » 08 srp 2018, 16:28

Ač si Angus snažil vysvětlit událost, která se právě stala se svícnem, nedokázal zastavit zrychlený tep, který mu pulzoval v uších. "Viděla jsi to taky?" zeptal se Dremy a zamrkal ve tmě. Kikimora ani nedutal, koneckonců většinou nedělal nic když nic neviděl. Že byl vyděšený bylo Angusovi jasné z jeho sípání. "I ty chudinko moje," snažil se ho konejšit svým hlasem, aby papoušek ve strachu nevyletěl a nezačal se plácat o stěny a o strop. I přes reakci Inny zatím vypadalo, že to zabírá. Ta chuděra odběhla někam pryč - copak nevěděla, že bude lepší, když se budou držet spolu? Angus byl alespoň rád za chladný a racionální přístup Dremy. Její přítomnost mu pomáhala se uklidnit. Opatrně vzal do rukou loutnu a jako zkušený bard dokázal nahmatat pár akordů i naslepo. Polkl a párkrát se zhluboka nadechl, než spustil svou novou vymítací písničku.

"Ó vy děsní duchové,
proč jen Innu strašíte?
Její srdce strachem bije,
zatímco vy se bavíte!

Taky tu mám svého ptáčka,
nerad do tmy nahlíží,
a jesli ho vylekáte,
chudinka si ublíží.

Ve tmě spíš než vystraším se,
pořádně si nabiju,
třeste se, já loutnu mám
a loutnu taky použiju!"

PředchozíDalší

Zpět na Questy

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků