Chat

Arleight Primm

Herní karty všech aktivních i neaktivních postav ve hře.
Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 261
Registrován: 19 dub 2016, 12:39

Arleight Primm

Příspěvek od Arleight Primm » 20 dub 2016, 23:17

Obrázek

| +
Obrázek

Jméno: Arleight Primm
Rasa: Sám se pokládá za člověka, neboť se vizuálně přesně této rase podobá, ale kořeny má smíšené s elfy.
Povolání: Čaroděj (Oficiálně žádné, je potulným lupičem a podpůrcem “nelidských komand".)
Věk: Žije již pokročilým 20tým rokem.
Loajalita: Nehlásí se ani k jihu, ani k severu, pro něj jsou snad jen krapet důležitými Scoia´tael a to i přes to, že k nim nepatří. Výhradně se upíná na svou vlastní smečku vyvrhelů.

Obrázek

Před proměnou:
Vidíte to? Támhle v koruně stromů se něco pohnulo, stín toho tvora napověděl, že to nejspíš bude něco většího. Po chvíli už to vypadá, že se vám to zdálo, ale právě v tom okamžiku dohledáte mezi listy stromů pronikavé temně modré oko. Jakoby se v něm slévaly oceány celého světa v tu nepřekonatelnou, až skoro nepřirozenou, indigovou modř. Vidíte jedno oko, kde je druhé? Schované pod rouškou stínu jeho vlasů a koženou klapkou na které je šit jediný poměrně jednoduchý symbol. Možná jednoduchý, někdo však těžko pozná, co tento symbol znamená. Všimnete si, že tento mladistvý obličej samozřejmě netvoří pouze oči, leč také bledá kůže na které se nyní nachází neurčitý výraz. Z nějakého důvodu to vypadá jako by vám viděl do duše, zatímco vy se koukáte na výraz podoben neproniknutelným hradbám hradu. Tento zajímavý, vcelku hezký obličej obhání kadeře temně černé barvy.
Ačkoli to vypadá až skoro strašidelně, tato chvíle nepřetrvá nikterak dlouho, vlastně jen dokud neseskočí z větve na větev a nestane před vámi. Zjistíte, že před vámi stojí chlapík vysoké, urostlé postavy, který po vás kouká se sebejistým, pevným úsměvem. A právě tohle je Arleight. Možná ještě balancuje na hraně mezi neurvalým, nedozrálým pískletem a dospělým sebejistým mužem, avšak dorostl do docela slušné výšky, takže se nemusíte strachovat si vzít v jeho společnosti podpatky. Buďte proto bez obav, že ho převýšíte, dámy, spíš se bojte ať vás nikam nevezme s sebou.
Obrázek

Arlee má spíš útlou, mrštnou postavu a ačkoli nějaké svaly má, rozhodně se neřadí mezi svalovce, jakými jsou, jak se mu doslechlo, zaklínači. Jeho tělo ovšem prozrazuje, že nikdy nežil jako v peřince a to jizvami a sem tam i nějakou tou modřinou. Z toho důvodu většinou chodí zahalen do kazajky barvy černé, pruské modři, nebo pařížské modři (odstíny velmi tmavé modré), na jejíž vnitřní stranu límce je také našit bělostnou látkou ten znak, který má i na pásce přes oko. Kromě pásky přes oko, jsou celkem nepřehlédnuté tři zlaté náušnice, které jsou z vašeho pohledu na jeho levém uchu, dvě na samotné špičce a jedna v ušním lalůčku. Po čase si možná všimnete i fialového krystalu na kožené šňůrce, který visí na jeho krku. Ten je ale většinou pod kazajkou nebo pod košilí, takže bez delšího pozorování nepoznáte, že ho má. Arleight tak působí svým vzhledem krapet jako pirát, a zdání v tomto případě příliš neklame.

A pak přišel náš oblíbený pyroman:
Arleight musel po jistých událostech změnit svůj vzhled. A to do té míry, aby ho jen málokdo poznal. Tedy, transformoval svoji tvář, stále má pásku přes oko, té se přeci jen nemohl hned tak zbavit. Nyní má krapet ostřejší, mužnější a někdo by možná řekl také líbivější rysy. Jeho samotnému se to nijak nezamlouvá, raději by zůstal u své původní podoby, ale situace si to vyžaduje. Mimo rysů, které jsou bezpochyby mužnější, možná ho dělají krapet staršího, se i vlasy změnily v ohnivou červeň. Možná to je vzpomínka na to, jak podpálil novigradské lázně, nebo spíše rebélie proti věčnému ohni, takový malý výsměšek. Jeho očko je nyní krapet víc do zelenkava, takové tyrkysové, ale jinak se na jeho očích nic nezměnilo. Stále jsou hluboké, barevně krásné a je v nich něco, co nemůžete popsat jinak než chladného.
| +
Obrázek


Obrázek
: Určitě doma tak jako běžně uchováváte v nějaké komůrce schovaný luk a šíp, že? Tohle je středověk, ne? Tak tedy, pro Arleighta platí tohle: Když mi budete lukem, budu váš šíp, ale nikdy nedoletím do cíle, který jste mi určili.
Nejspíš to mluví za vše, Arleight si totiž velmi nerad nechá poroučet a když už, najde ve vaší řeči nějakou skulinku díky které úkol splní po svém. To může vést k nemilým situacím, či různým nedorozuměním všelijakého typu. Má svoji hlavu, jak jistě vidíte a tvrdě si stojí za svým rebelstvím. Na druhou stranu není až tak těžké ho obměkčit dobře mířeným přívětivým slůvkem a roztomilým úsměvem. On sice stojí za svým nespoutaným vedením života, ale jsou věci, které ho dokáží jaksi obměkčit. Dívkám a ženám moc nevěří, možná se některých i krapet bojí, jenže potom jsou tu některé, za které by se i popral. Osobám ženského pohlaví nevěří nejspíše proto, že jsou pro něj jako labyrint bez možného východu, jedna kolem vás omotá pavučiny a vy budete sežrán za živa (Eh, nebo to byla jen ta upírka?). Jo, nespíš proto si dává majzla.
No, doufejme, že jste z toho nedostali dojem, že je nějak zvlášť gantlemanský. Musí vás setsakramentsky dobře znát, aby opravdu byl a poznat ho mnohdy není jednoduché. Když má špatnou náladu, je to jako byste potkali sopku plyvající tuny magmatu, naopak když má moc dobrou náladu, stane se z něj jednou za čas dobrota sama. Sám o sobě je Arlee přívětivý a docela milý, jenže na okolí působí úplně jinak. Zcela jistě můžete vypozorovat v jeho pohledu vážnost hráčů pokeru, jakousi důstojnost a díky té vší odtažitosti také nebezpečí, které vás táhne o pár kroků dál. Ti, co ho znají, se ho buď obávají, nebo se s ním přátelí, polovičky jsou celkem nerovnovážně rozestavěné proti jeho prospěchu, protože se fámy celkem rychle táhnou dál. Možná by se ještě šiklo říct pár věcí ohledně té klapky. Když byl ještě hodně malý, děti si ho kvůli tomu dobíraly, neměly ho kvůli tomu rády a tak je na odhalování klapky velice důtklivý, nedoporučuje se být tvrdohlavec a snažit se zjistit do pod ní je, dokud vám to sám neukáže a ani v to moc nedoufejte. Ač se to nezdá, už z onoho dětství v sobě chová Arleiht jakýsi palčivý hněv, který si nebojí vylít, pokud mu k tomu někdo dá příčinu.

Víra: Arleight nepatří mezi horlivé vyznavače božstev a kultů.

Schopnosti a dovednosti:

Střelba lukem: 4
Střelba lukem u něj byla rozvíjena už od útlého věku, neboť žil u samotářského lovce. Ten ho naučil s lukem zacházet, ovšem po tolika letech se musel rozpomínat na tyto schopnosti a stále je piluje.
Obratnost:2
Jak tomu napovídá i tělesná konstituce tohoto mladíka, vždycky byl uzpůsoben spíše na mrštné zdolávání překážek, než na souboje v síle.
Magie: 5
Základy se naučil v průběhu pobytu u své čarodějné dobrodinkyně, ovšem zatím nebyly rozvíjeny a jsou zřídkakdy využívány.
Vůdčí schopnosti: 3
Arleightovi jistě nechybí vůdčí schopnosti. Nejednou se mu stávalo, že vedl menší skupinku svých přátel na pořádný lup v podobě přepadení kupce. Zatím větším davům nevelil, ovšem jeho ambice jsou veliké, stejně jako u každého dospívajícícho muže.
Vůle: 2
Lov: 1
Ze střípků historie posbíral schopnost lovit některá zvířata. Rozhodně se tato schopnost nedá označit za mistrovskou, ale sem tam se vrátí i s kořistí.
Příprava jedů: 1
Tuto schopnost si osvojíl teprve u svých nelidských přátel, neboť mu to přišlo po ruce. Shledal , že to může být jednodušší a spolehlivější než některé ozbrojené konflikty.
čtení psaní: 1
Vědomost za kterou děkuje čarodějce, u které přebýval. Ačkoli se čtení zabýval mnohem více než psaní, nějaký podpis by možná vykouzlil.
všímavost: 1
Došel na to, že právě všímavost je docela důležitá při lovu, takže si začal dávat většího majzla na některé smyslové vjemy, takže se neřítí jen tak bezhlavě do lesa.
konstituce: 1
inteligence: 1
elfština: 1

Obrázek
Obrázek

Obrázek
Jeho historie se nejspíš nebude považovat za jednu z těch poklidných, šťastných začátků do tohoto světa. Aby bylo jasno, Arleight se zpočátku vůbec nejmenoval Arleight. Člověku, který se ho ujal totiž přišlo k popukání mu dát jméno Vraník i přes fakt, že již jméno měl. No považte, dal mu jméno jako kdyby byl nějakým koněm! Možná to bylo z důvodu, že už od doby co se záhadně objevil co by nemluvně ve vesnici, ho lidé, kteří jej potkali, označovali za prokletého. To vše bylo kvůli tomu, jak vypadal. Jistě se našli i takoví, kteří dítě litovali a byli vlídní, ovšem těch nebylo mnoho. A bylo jich ještě méně, když nějaká pofiderní věštkyně rozhodla předpovědět, že díky němu lehne vesnice popelem. Jako malý sice ještě netušil, kam až by mohla slepá lidská víra malého kloučka dostat, ovšem pocit nepatřičnosti a nechtěnosti ho z vesnice vyhnal dřív, než to zvládli vesničané, či než byl upálen na nějaké hranici. To už nebyl nemluvnětem, leč zhruba desetileté dítě s hlavou pěkně tvrdohlavou. Nevěděl, kam půjde a co bude dělat. Přes oko převázal bílý šátek a rozhodl se ten šátek již nestáhnout z hlavy a neukazovat své druhé oko světu. Měl k tomu vcelku pádný důvod a to při nejmenším vzpomínku na odmítavost a nepochopení lidí z vesnice. Když už moc dobře věděl, co taková odlišnost s lidmi dělá, začal říkat, že o oko přišel, protože to bylo mnohem jednodušší, než ukazovat pravdu. A tak ač to bylo zpočátku pro něj celkem nepohodlné a vadilo mu to, po čase si na to zvykl a už šátek ani nesundával.
Potom co odešel z vesnice, chvíli se potloukal po lesích, ale brzo zjistil, že to vede akorát tak k několika klíšťatům týdně. Ovšem nejen to ho vyhnalo z lesů, ono se totiž ani zabití nějakého zvířetem, i přes výchovu lovce, není bez luku až taková hračka. A luk byl drahý a on na něj peníze neměl a vyrobit ho neuměl. Proto se rozhodl prosit o práci rybáře z nedaleké vesnice. K jeho štěstí rybář potřeboval pomocnou ruku a tak se ho za nocleh a něco k jídlu ujal. Když se ho ujal, byl Arleight ještě malé pískle, ovšem ani tehdy si nemohl nevšimnout přehezké dcerunky, kterou měl. Rybář sice byl přísný a chtěl toho po něm hodně, ovšem Arleight na nic jiného ani nebyl zvyklý. Jemu stačilo pouze jediné, lidé se k němu nyní chovali krapet vlídněji a rybářova dcerunka Nealla byla velmi milá, takže byl spokojený. Zpočátku samo sebou nevnímal její přítomnost jako něco divného, byla prostě jeho kamarádka. Roky se mu však nasčítaly a začala pro něj být mnohem víc. Nemohl za to, asi tak jako žádný chlap nemůže za to, že byl uhranut krásou žen. Tahle dcerka však nikdy nebyla ovocem, které měl sklidit nějaký přivandrovalec bez oka. Sice si toho Arleight vytrpěl možná až dost, ovšem krást rybáři jeho dcerušku, jeho jediné štěstí, rozhodně neměl. Jakmile se o nich dozvěděl, hnal ho z domu tak rychle, jako ho k sobě přijal. Nutno dodat, že ani nadávkami a kletbami rozhodně nešetřil. Takže v tom klidu a blahobytu taktéž nezůstal na dlouho. Arleight se toho ovšem nezalekl.. Poněvadž to pro něj byla jeho první láska, hodlal s dívenkou utéct ať už byla rybářova vůle jakákoli. Jistě, nadějí měl sice plno, ale přiznejme si, že když je při útěku chytil rybář, neměl moc šancí na to neujít výprasku. No a ten se také stal. Arleight dostal takový výprask jako ještě nikdy, vzbudil se až druhého rána někde u říčky v bahně.
A tak na tom byl Arleight opět tak, jako když do vesnice přišel. Totálně bez peněz, špinavý, pomlácený a cítil se stejně, jako by se cítil snad každý vrstevník v jeho kůži - Zhrzeně, zmoženě tou krutostí světa. Ve vesnici se už znova ukázat nemohl a další výprask riskovat nechtěl. Putoval tedy dál v naději, že najde nějakou další vesnici, jenomže ta byla až příliš daleko na jeho bolavé nohy. Nicméně, měl vcelku štěstí, v okamžiku jeho slabosti, zlitý trpkým vínem, které našel otevřené po cestě, se objevil zachránce. Nicméně, měl vcelku štěstí, v okamžiku jeho slabosti, zlitý trpkým vínem, které našel otevřené po cestě, se objevil zachránce. Čarodějka, která byla kdysi zavázána jeho rodičům našla právě v tomto okamžiku způsob, kterým svůj dluh mohla splatit. A protože si ve vesnici povšimla jeho magické aury, rozhodla se, že mu poskytne přístřeší, takže jej nechala u sebe na vyškolení. Jak se říká, v tu chvíli měl zkrátka víc štěstí než rozumu. Doslova. Zlitej mozek moc rozumu nepobírá.
Arleight v tu dobu pohlížel na čarodějnictví s jistým odstupem, ale nechal se lehce zlákat, když vlastně vůbec nic neměl. Čarodějka ho proto vzala pod svá křídla a tehdy začala doposud nejlepší doba jeho života. Arleight samo sebou neuměl číst ani psát, na to totiž nebyl v jeho životě zrovna času. Čarodějka ho naučila číst, psaní ovšem k učení zatím nepotřeboval, takže bylo zaneseno do pozadí a odloženo na někdy jindy. U čarodějky dostal snad své první slušné oblečení, šátek vyměnil za koženou pásku přes oko a poprvé začal vypadat, jako slušný člověk. Nějaký ten čas (skoro rok) u ní sice pobyl, ovšem celá ta slavná etapa skončila po úkladné vraždě na jeho učitelku, takže ho ve světě opět všechno opustilo a zbyl mu pouze docela zdravý rozum, šrámy z přepadení a posledních pár mincí. Těžké do jsou doby, kdy nevinné čarodějky upalují na hranicích, což?
V tu chvíli učinil to rozhodnutí, které nemohl udělat dříve. Za poslední peníze koupil luk i šípy a začal získávat peníze pro něj jediným možným způsobem. Začal loupit. Byl moc zahořklý ze všech těch lidí, kteří jím vesměs stejně opovrhovali. Rozhodl se lidí zříct. Jeho společníky se stali elfové, trpaslíci, ale ani společností lidských lapků občas nepohrdl. Svět s ním hrál neférovou hru a on se mu to rozhodl oplácet stejnou mincí. Byl hnán tvrdohlavýmm posláním, které si sám určil. V jeho životě byl vždy mnohem oblíbenější u nelidí, zažil tak obšas dost nelibé situace. Přátelství s nimi tak skončilo tak, že už nepřepadal sám, nýbrž u jeho přátel se stali kumpáni ve zločinu, kteří se z každého lovu na svrchované bohaté pány těšili. Svůj zločin plánují přemístit na moře, ovšem to jsou jen plány do daleké budoucnosti, která na ně čeká s otevřenou náručí (pokud to ovšem nebudou želízka).
Rodina: Arleight neví a nikdy nevěděl, jakéžto existence ho zplodily, nutno pak ještě říct, že se na to ani nepokoušel přijít. Arleight se tedy objevil jako batole v jedné menší vesnici, ve které se o něj ujal samotářský lovec. Ten ho vychovával sice tvrdě, avšak spravedlivě. Nyní mu dělají rodinu jeho společníci ve zločinu a má za to, že o nic víc, či o nic méně nepotřebuje.
Speciální inventář:
- Skládaný luk
- Zhruba desítka šípů
Obrázek

- tučný obnos novigradských korun
- Příslušné oblečení
- Dýka
- Fialový krystal na kožené šňůrce
Obrázek
I see no future for myself, nor do I see any past.
Obrázek

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 106
Registrován: 16 úno 2016, 22:48

Re: Arleight Primm

Příspěvek od Sygnia » 21 dub 2016, 23:03

První odvážlivec! Vítej :)

Postava je hezky napsaná, zapadá do světa, dovednosti sedí do počtu a jsou dobře zdůvodněny.

Za sebe tedy dávám zelenou!

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 156
Registrován: 16 úno 2016, 22:11

Re: Arleight Primm

Příspěvek od Admin » 21 dub 2016, 23:05

Obrázek
SCHVÁLENO
22.04.2016
Více méně k službám


Zpět na Kartotéka přijatých postav

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

„Rozdávat rady je zbytečné. Moudrý si poradí sám a hlupák stejně neposlechne.“ Mark Twain