Chat

Shaelin

Herní karty všech aktivních i neaktivních postav ve hře.
Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 75
Registrován: 25 kvě 2018, 15:47

Shaelin

Příspěvek od Shaelin » 25 kvě 2018, 21:59

Obrázek

Také známá jako Lin, Zrzavá krysa a chlapec jménem Leo

Rasa: Půlelfka
Povolání: Taková malá zlodějka, vykrádačka kapes, kdesi ponechaných penízků a jiných cenností a jiných a jiných nekalostí strůjce...

Zloděj není ten, kdo krade. Je to ten, co se nechá chytit a když jsi slavný, znamená to, že něco děláš sakramentsky špatně. - Oxenfurt, Shaelí&Regí&Damí squad
Věk: Narodila se někdy na jaře před patnácti léty
Víra: Shae se snaží věřit hlavně sama sobě, nemá důvod věřit v něco vyššího, ačkoliv nepopírá existenci božstev, nestvůr z pohádek a dalších podivností a už vůbec se nesnaží to lidem vyvracet


Obrázek

Obrázek
Shae je dosti drobné děvče řadící se mezi prcky a hubeňoury a ačkoliv je z celé poloviny elfka, je podobná spíše té člověčí straně rodiny - mamince. Je sice pravda, že pokud se budete dívat pozorně, elfská podobnost vám neujde, na první pohled je to ale vcelku normální dívenka.
Její tvář je moc hezká, mnozí by řekli, že snad i krásná. Drobnému obličeji dominují zejména dvě veliká blankytně modrá očka, která by toho zřejmě řekla mnohem více, než by ústa stačily cokoliv nahlas povědět a to i přes to, že je Shae občas tak nesnesitelně upovídaná. Drobná ústa jí zdobí jakýsi tvrdohlavý, troufalý úšklebek, který je pro mladou půlelfku tak neuvěřitelně typický. Tváří se tak prakticky neustále, pokud zrovna nemá nějaký zásek. To se pak její výraz zcela změní, jiskřičky v očích pohasnou a nahradí je strach a smutek.
Jedinou „vadou“ na tom hebkém a perfektním dívčím obličeji je zřejmě jen sprška miniaturních pih zdobící nos a tvářičky. Pihy pak můžete najít v malém množství i na jejích ramenou a zádech. Maminka si jí dřív dobírala a tvrdila, že když byla ještě Shaelin miminko, omylem na sebe vylila inkoust, který se smyl až na ty maličké tečky a jsou tak pozůstalostí na ty dávné časy.
Snad největším důkazem o přítomnosti elfského rodiče jsou ale její uši. Malé, zašpičatělé a věčně schované v moři nazrzlých kudrlin neposedně tančících kolem dívčiny hlavy. Skoro nikdy neuvidíte, že by se pokoušela své háro zkrotit, naopak je za své krátké kudrlinky moc ráda – nemusí nosit žádný klobouk ani čepici, aby na ní na ulici neplivali a nevykřikovali nadávky. Stříhá si je pravidelně sama, proto se občas mohou zdát jako trochu podivně tvarované koště, které chvilku předtím prolétlo roštím tam a zpátky.
Co se jejích dámských křivek týče, do hrudníku jí toho zatím moc dáno nebylo, ale na to má přeci ještě moře času. Zřejmě je to tím, jak je hubená, ale vlastně ani její maminka nebyla nějaká statná žena, nemůže proto čekat bujné poprsí pomalu vypadávající z halenky a boky hodné správné rodičky. Samozřejmě to ale té malé vůbec nevadí. Naopak. Víte jak je jednoduché se tak skrýt za identitu obyčejného chlapce?
Její šatník opravdu není rozlehlý a skládá se vlastně jen z věcí, které nacpe do sedlových brašen a které má na sobě. Pro maximální pohodlí a pohyblivost jí slouží několik tunik a pánských halen většinou v tmavých barvách, pár kalhot a jezdecké holínky. Často pak nosívá hnědou koženou vestu, v případě zimy a chladného počasí pak pod ní má ještě vlněnou tuniku případně teplý vlněný plášť s dírami pro ruce, to aby se mohla pohodlně zachumlat a zároveň dělat cokoliv, co zrovna potřebovala. Šaty jsou pro ni sice neuvěřitelně nepraktické a neměla je na sobě tři roky, tu a tam zatouží si ale nějaké zase obléci a přijmout tu ženu spící hluboko v ní.
I když se obléká jako chlapec a pak i vypadá jako chlapec, voní jako děvčátko. Většinou. V cestovní brašně má vždy minimálně kousek mýdla a svazeček levandule a heřmánku, jejích dvou neoblíbenějších rostlin, které si utrhne pokaždé, když dostane možnost.


Obrázek

Neuvěřitelně drzá. To je zaručeně první věc, se kterou se v její přítomnosti setkáte. Ať už se děje cokoliv, řeší se cokoliv, vždycky si s radostí dloubne do ostatních, dovoluje si říkat věci, které se jí třeba jen mihnou v hlavě a vůbec, ale vůbec jí to nevadí. Je to pro ní tak běžné, že už to ani nevnímá. Sice by se mohlo zdát, že na veškerou slušnost zapomněla, není to tak. Když to situace vyžaduje, umí být i slušná i milá. Takové okamžiky ale většinou nemají dlouhé trvání a její malá osůbka se zase zařadí do starých kolejí lusknutím prsty. Je také asi tak tvrdohlavá jako mezek. Vždycky si stojí za svým názorem a nikdo jí to nevymluví. Tvrdohlavost ale s sebou přináší spoustu špatných stránek. Dlouho trvá, než si sama uvědomí nějakou chybu, avšak ani poté se nestává, že by ji otevřeně přijala. Málokdy totiž vidí důsledky svých rozhodnutí dopředu, řídí se svou horkou hlavou každým dnem. Také je někdy až otravně statečná a vrhá se po hlavě do věcí s dobrým úmyslem, ne vždy však dobrým koncem. Její matka často tvrdila, že někdo z jejich rodiny musel mít co dočinění se kmeny ze Skellige, jinak si tu tvrdošíjnost nedokázala vysvětlit.
Musíme ale podotknout, že ať dělá či říká Shae cokoliv, nikdy to nemyslí zle. Vždy se snaží konat ve jménu dobra. Není to tak, že by v sobě neměla ani špetku zla, to nikoliv. I ona má své démony, kteří tíží mysl mladého děvčátka, ale nemluví o nich. Nikdy. Drží je pod zámkem pohřbené hluboko ve svém těle a jen výjimečně je pustí na povrch. A to většinou, když se ocitne někde úplně sama nebo když jednoduše příliš přemýšlí. S tím souvisí jakési záseky, které se tu a tam objeví a donutí Lin ponořit se do své hlavy až příliš hluboko a není schopná se na nějakou vrátit zpátky do reality. Není to ale limitováno jen na myšlení, občas se tak stane i třeba jen při něčem, co je třeba i jen vzdáleně podobné některé ze situací, kterým byla za svůj krátký život vystavena. Její mozek v těch momentech přehrává události, na které není hrdá, kterých lituje a které zanechaly obrovskou ránu na její duši. Snaží se zapomenout, snaží se je odehnat smíchem a děláním zcela odlišných věcí, ale prostě ne a ne to zmizet. Ani ve snech není zcela v bezpečí, neboť i tam si její myšlení najde cestu k těm nejtemnějším pocitům a myšlenkám.
Je chytrá. Vlastně poměrně dosti chytrá a velmi rychle se učí novým věcem, tedy pokud ji dostatečně zajímají a nebojí se jich. Ano, i to se může stát, pokud do své hlavy vpustí prsty skryté Temnoty. Obecně se ale bojí málokdy, nenechává strach, aby jí pohltil, snaží se s ním bojovat a čelit mu. I když má na práci důležitější věci než je učení, neodmítá ho a kdykoliv má možnost se naučit něco nového, prostě si to zapamatuje. Má totiž velmi dobrou paměť.
Je schopná více méně s kýmkoliv mluvit prakticky o čemkoliv, pokud její jakýsi „vnitřní radar“ nebliká rudě. Málokdy ale mluví o sobě. Vybírá si komu co poví, aby to náhodou nemohlo být použito proti ní. Nikomu se jen tak okrajově nezmíní, že je vlastně poloviční elfka, to se může stát opravdu jen pokud druhému člověku zcela důvěřuje a pokud na to vlastně vůbec dojde řeč či se objeví v průběhu mluvení přímá otázka na toto téma. Raději si to ale stejně nechává pro sebe a celkově má svůj verbální filtr nastaven pouze na osobní záležitosti, jinak jí z pusinky padá absolutně všechno.


Obrázek

Obrázek
Kdysi dávno před šestnácti lety žili, byli dva mladí milenci. Velmi pohledný elf svedl velmi pohlednou a velmi mladou ženu a v předvečer dívčiny svatby spolu utekli a ulehli na lože. Věděli, že jejich svazek by nikdy nebyl povolen ani jednou z rodin, nikdy by spolu nemohli žít navždy a zplodit krásné potomstvo a tak jen jednou, jedinkrát a naposledy spolu usnuli v objetí. Druhého rána, když se ta žena, křestním jménem Mary, probudila, její milý byl pryč. Věděla, že nenáviděl loučení a tak raději zmizel dříve, než by jeho nejmilejší viděl plakat. Nelitovala rozhodnutí darovat tomu muži ten nejcennější dárek, jaký žena může dát. Naopak.
Její manželství nebylo takové, jaké si ho představovala. Její manžel neplnil svou povinnost a nechával děvče většinou samotné a sám chodíval za jinými. Povšiml si však, když jeho žena začala vykazovat typické znaky těhotenství. Jen hloupému by nedošlo, že je v očekávání. On se jí ale na nic neptal, vlastně s ní zcela přestal mluvit, pokud to situace nevyžadovala.
O půl roku později se narodila holčička. Od matky dostala jméno Shaelin a byla předurčena k tomu být nenáviděna ode dne, kdy se vydrala z matčina lůna a oznámila hlasitým křikem svůj příchod. Pravá skutečnost se držela ale přísně v tajnosti a ani Maruščin manžel zpočátku nevěděl, co je vlastně jeho nevlastní dcera zač. Bral ji jako zcela obyčejnou. Shaelin nosila bavlněnou čepičku zakrývající její špičatá ušiska tak dlouho, dokud jí nenarostla dostatečně dlouhá a bohatá hřívá, která by tu drobnost zakryla.
Dívenka žila v podstatě zcela perfektní dětství. Byla naivně slepá vůči veškerým podivnostem s její identitou a také ten napjatý vztah mezi oběma jejími rodiči nebrala špatně a měla je ráda, i když maminku samozřejmě o moc víc. Byla její kamarádkou a učila jí spoustě novým věcem, zatímco s tatínkem se viděla jen málokdy a to se na ni snad nikdy neusmál. Ona sama vlastně netuší, kdy její nevlastní otec zjistil, že je vlastně půlelfka a tím, kdo je její pravý otec. Shaelin teď už ale ví, že svého otce nikdy nepoznala a on ani nepoznal ji. Ani neví, jestli je vůbec naživu, neví o něm prakticky vůbec nic. Jen to, že se s maminkou vroucně milovali a také to, že je elf. Překvapivě.
Shae milovala přírodu odjakživa. Většinu času vlastně trávila na loukách a v lese, sbírala květiny a zpívala veselé písničky a známé melodie. V zimě stavěla sněhuláky a koulovala se s ostatními dětmi z vesnice. Přes léto pak zachraňovala poraněná zvířátka, ráchala si nožičky v čistém potoce, pozorovala život kolem sebe dětskýma očima. Neviděla tu nenávist, neviděla ty rozdíly mezi rasami. Byla zaslepena, ale neuvěřitelně šťastná. Maminku milovala a maminka milovala jí a to bylo všechno, co potřebovala ke spokojenému životu.
Čím více rostla, tím delší a dobrodružnější její výlety byly. Často zůstávala na vyhřáté louce do setmění a pozorovala první hvězdičky, než pelášila domů a povídala o zážitcích mamince v kuchyni. Jednou zůstala venku ale ještě déle, pozorovala roztomilou zaječí rodinku, zajíčky totiž zbožňovala. Bylo jí jedenáct. Slunce už zapadlo a všechno se zahalilo do tmy. Pomalu se trousila domů, sbírala odhozené botičky a drobnými prstíky si upravila dlouhé kudrliny trčící na všechny strany a snažila se vytahat všechny větvičky nasbírané jejími vlasy za celý den. Naposledy ten večer zavřela oči a zhluboka vdechla voňavý večerní vzduch. Necítila ale tu známou nasládlou vůni borovic a mokré trávy, ale i štiplavý kouř, který zcela narušil její večerní rozjímání. Vyběhla na úpatí kopce, za kterým začínala její vesnice a podívala se dolů. V oknech se svítilo a na okamžik to vypadalo, jako kdyby se snad ani nic nedělo. Po ulicích nikdo neběhal, vítr nenesl k jejím uším křik. Jen ze střechy, oken a ze dveří jejího domova šlehaly plameny vysoko k nebi. Shae se rozběhla z kopce, letěla jako vítr a přísahala by, že tehdy opravdu letěla. Necítila nohy dopadat na zem, ani to, jak jí vlasy vlály okolo hlavy.
„Ty svině! Ty děvko!“ slyšela otce křičet, zatímco v ruce držel napůl vypitou láhev nesilnějšího alkoholu, který se mu podařilo sehnat, nedaleko od něj stáli chechtající se muži a házeli do ohně další láhve s alkoholem, „Jseš spinavá stejně jako ten tvůj posranej elf! Hoř, krávo, hoř! Zasloužíš si to!“
Shae neměla nejmenší tušení, co ta slova znamenala, to až později se dozvěděla jejich pravý význam. Zmateně se rozhlížela kolem a hledala mámu, než jí došla do mozku pravá skutečnost. Stála tam, bosá, malá, bezbranná a strach s ní cloumal tak, že zapomínala dýchat. Po tvářích jí stékaly slzy. Chtěla se rozběhnout pro maminku do plamenů, když jí čísi silná ruka zadržela a táhla pryč. Prala se, vzpírala se, ale jakou šanci má malé děvčátko oproti dospělému člověku?
Toho večera se jí ujala žena, která byla u jejího narození, porodní bába z vesnice. Zatímco Lin seděla na lavici a nepřítomně zírala rudýma očima před sebe, ta žena jí ostříhala dlouhé kadeře na krátko tak, aby ale stále zakrývaly její uši, navlékla jí do chlapeckých šatů po jejích dospělých synech, do cestovní brašny nacpala co nejvíce jídla, co se jen dovnitř vešlo, a přes ramena dívence přehodila tlustý vlněný plášť. Jiné ruce jí zvedly a odnesly ven, kde jí vysadily vysoko do sedla. Někdy v tom momentě začala znovu vnímat okolí, i když jen velmi omezeně, a neohrabaně se chytila otěží a sedla zároveň.
„Zapomeň na své jméno, děvče,“ pověděl jí naléhavě mužský hlas, „zapomeň na to, kdo jsi. Jmenuješ se Leo, jsi chlapec a cestuješ do Novigradu, aby ses naučil řemeslu u nejlepšího ševce ve městě, dobře? Jeď. Neohlížej se. Jeď!“ Pleskl koně přes zadek a ten se cvalem rozběhl na opačnou stranu od hořícího domu. Toho večera Shaelin ztratila všechno. Matku, minulost i sama sebe.
Cestovala dlouho. Moc nejedla a tak jí jídlo vydrželo několik týdnů, než zjistila, že dříve plný batoh teď zel prázdnotou. Věděla, že si bude muset brzy sehnat něco k snědku a tak zamířila na cestu, která by jí dříve či později měla dovést do nějaké vesnice.
Nedlouho na to poprvé okusila ten sladký, hřejivý pocit vydařené krádeže. Sice zatím získala jen půlku bochníku chleba a kus sýra, ale pro ni to byl obrovský úlovek. Učila se za pochodu, trénovala jízdu na koni a jak se nepozorovaně vkrást do různých míst a zase zmizet rychle a tiše. S její velikostí to šlo snadno.
Do Novigradu nedorazila. Bála se lidí a toho, co by se stalo, kdyby jí přistihli a navíc jí ticho a přívětivost lesů těšila. Vesele proto dál vlčela a jela sem a tam, navštívila jí nic neříkající města i vesnice, viděla zdálky poprvé moře i brány hlavního města Redanie. Neodvážila se k nim ale přiblížit a raději se otočila čelem vzad.
Jednou v noci nechala Corima, jak pojmenovala vysokého valacha, který jí dělal společnost, na louce a šla se vyčůrat. Seděla už na bobečku, když si povšimla nedalekého světla a zaslechla smích a nadšené povídání. Rozhodla se zjistit, oč kráčí, případně nenápadně ukrást něco z jejich vybavení a zase se rychle vytratit. Na toaletu už nepotřebovala. Plížila se tiše trávou a jehličím, až se zastavila pod keřem a tiše naslouchala.
Byla to parta dětí, čerstvých puberťáků, nejstaršímu mohlo být tak okolo šestnácti, a vesele si mezi sebou půjčovali neoznačenou láhev. Shae se chtěla raději vrátit zpátky ke koni, když se ale zvedla a otočila se, stál před ní o dvě hlavy vyšší chlapec s rukama založenýma na prsou. Její pozdější nejlepší kamarád a jeden z dvojčat – Gareth.
Tahle parta, Volavky, se brzy stala její druhou rodinou. Tvořil jí mladý čaroděj, jednovaječná dvojčata a dva další sourozenci. Jejich název napovídal, že loupili vždycky s pomocí jednoho vyvoleného – volavky. Vyrostla s nimi, naučila se jak vyháčkovat zámky a spoustu dalších důležitých znalostí. Naučila se používat nůž k sebeobraně a pár základních chvatů pro případ nutnosti. Věděli o ní, že je holka a půlelfka zároveň. Byla z nich nejmladší a stejně se o ni starali a vychovávali jí tak, jak ten nový, ještě neobjevený, svět plný nástrah a zlých lidí vyžadoval.
Jak to ale bývá, štěstí došlo i Volavkám. Když zrovna Shae dělala návnadu, něco se pokazilo a zbytek skupiny pochytali, a i když se je dívka snažila dostat ven, podplatila spoustu lidí, přemlouvala a vymýšlela si, někdo si přál jejich smrt. Lin byla odhodlaná udělat cokoliv za záchranu její rodiny, nechtěla je ztratit, ale zklamala. Na počátku druhého měsíce, kdy se ze zoufalství rozhodla použít své ženské atributy k dosáhnutí svého, jí bylo sděleno, že zloději známí pod přezdívkou Volavky byli téhož dne ráno popraveni.
Shaelin se znovu ocitla sama na hřbetě jediného tvora, který jí zůstal, a přemýšlela, zdali má obrovské štěstí nebo obrovskou smůlu.
O trošku starší, snad moudřejší a schopnější se vydala znovu na cestu do Novigradu. Tentokrát ale neočekávala po cestě dobrodružství. Hluboko v nitru totiž toužila po vraždě toho, kdo měl na svědomí smrt jejích nejbližších. Toužila pomstít své bratry a sestry a hlavně, najít a bolestivě ukončit život muži, který tohle všechno začal – nevlastnímu otci.

(Ne)schopnosti a dovednosti:
Počet nasyslených bodíků: 0
Tělesná konstituce: 1/6
Síla: 1/6
Obratnost: 2/6
Zručnost: 2/6
Smysly: 2/6
Inteligence: 2/6
Vůle: 2/6
Společenskost: 1/6
Boj se zbraní: Dýka 2/6
Boj beze zbraně: 2/6
Jezdectví: 2/6
Šplhání: 2/6
Páčení, odemykání zámků: 2/6
Plížení: 2/6
Kapsářství, zlodějina: 2/6
Všímavost: 2/6
Lhaní a předstírání: 2/6


Důležitý obsah kapes, zavazadel apod:
Corim, čtyřnohý kamarád a dopravní prostředek s nutným vybavením na sedle
Dýka s pouzdrem
• Malý, ale ostrý nůž schovaný v holínce
Brašna se vším potřebným i nepotřebným
• Zavazadlo s oblečením a jinými nutnostmi
• Slamák ve stylu Niella
• Zbrusu nová padnoucí kožená zbroj zakrývající hrudník a záda, nosí společně s tmavě modrou prošívanicí ušitou přesně na ní pod onu zbroj. Jen tak mimochodem, na té prošívce jsou vyšité malé kytičky...
• Peníze, vlastně velká spousta peněz
Zajímavosti
• Pozná čuránky a vodu v pivu
• Její vlasy bývají v létě více blonďaté než zrzavé, v zimě to je naopak
• Nikdy nekrade vícekrát na jednom místě v krátkém časovém úseku
• Jejím tajným snem je cestovat a objevit ještě neobjevené
• Zná spoustu hospodských a námořnických písniček
• Občas usne při řízení, ale její koník je na to tak zvyklý, že zastaví a frkáním a ožíráním holínky jí probudí. Většinou.
• Má ráda divný lidi


Loajalita: Cožeto? Takový pojem nám zatím není znám...

Odehraná dobrodružství:
Řekni kde ty kytky jsou - škrábanec přes záda, roztržená košile, odřeniny, modřiny, dostala facku od stromu... samá sranda!

Známé postavy:
Heřmánkomil Damjan - má ho ráda
Levandulomil Reginald - má ho ráda
Divný brácha Niell - má ho ráda
Mladší brácha Tomík - má ho ráda


Editace karty:
01.06.2018 - Komplet překopávka karty (Nakonec se ukázalo, že je trochu jiná když jí hraji :think:), změněn věk (neodpovídalo to) a přidány zajímavosti
20.08.2018 - Přidány body za Kytky, Tomík přidán do "má je ráda", přidáno dobrodružství
Naposledy upravil Shaelin dne 18 říj 2018, 20:33, celkově upraveno 21
Obrázek

Aktivita nic moc, píše mi to pomalu a škola je humus, promiňte za zdržování

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 112
Registrován: 16 úno 2016, 22:48

Re: Shaelin

Příspěvek od Sygnia » 26 kvě 2018, 21:43

Já jsem PRO :)

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 269
Registrován: 19 dub 2016, 12:39

Re: Shaelin

Příspěvek od Arleight Primm » 26 kvě 2018, 22:09

Obrázek
SCHVÁLENO
26/5/2018
Obrázek
I see no future for myself, nor do I see any past.
Obrázek


Zpět na Kartotéka přijatých postav

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

„Čas si vymysleli lidé, aby věděli, od kdy do kdy a co za to.“ Jan Werich