Chat

Damjan

Herní karty všech aktivních i neaktivních postav ve hře.
Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 117
Registrován: 09 kvě 2018, 18:10

Damjan

Příspěvek od Damjan » 09 kvě 2018, 19:06

Obrázek
JMÉNO: Damjan an Iasgair, hrabě de Foix
RASA: Člověk
POVOLÁNÍ: profesionální zvěd (dříve i nájemný vrah), navenek hrabě z Toussaint
VĚK: narozen v létě 1246

~ VZHLED ~
Obrázek
Damjana bychom mohli označit za charismatického prevíta, který sice není vyloženě fešákem k pohledání, avšak má v sobě něco, co vás donutí, abyste se za ním otočili. Minimálně dámy tohle nutkání pociťují prakticky ve všech případech, kdy se s ním střetnou, a to i navzdory tomu, že kolem sebe rozprostírá jakousi chladnou, odrazující auru. Možná právě to jim přijde tak přitažlivé, kdo ví.
Nebýt těch chladných a dokonale nezaujatých výrazů, které mu víceméně neustále sídlí ve tváři, možná by se o něm dalo říci, že v obličeji je to celkem sympaťák. Jenže Damjan obvykle všechny ve svém okolí probodává ledovým pohledem, tváří se, jako by vás ve svých představách zrovna natahoval na skřipec, a úsměv u něj opravdu neuvidíte, maximálně tak úsměv silně říznutý pohrdavým úšklebem. Ale ne že by se neuměl usmívat vůbec - pokud se náhodou ocitne ve společnosti těch, které má docela rád (a kterých bohužel moc není), umí se uvolnit a sem tam se něčemu zasmát. Nebo když je zpitý pod obraz - v takovém případě ale nemůžeme hovořit o úplně upřímném úsměvu, že. Ale zpátky k obličeji - ten lemují zhruba palec až dva dlouhé vlasy barvy hořké čokolády, pod přísným obočím se nachází pár velkých očí mandlovitého tvaru, jež mají barvu oceánských hlubin, nos má maličko širší, rty plné a zubiska překvapivě bílá. Horní ret má nicméně maličko křivý, protože mu špatně srostl po jedné z drsnějších hospodských rvaček, do nichž se Damjan přimotal. Jeho tváře porůstá krátký upravovaný vous. Pokud se nějakou chvíli pohybuje na slunci, kolem nosu mu vyskakuje nespočet pih.
Co se postavy týče, Damjan spadá do zlatého průměru. Není ani přehnaně vysoký, ani se nemusí stavět na špičky, když se chce někomu podívat do očí. Ramena má celkem široká a pas úzký a kromě toho se může pyšnit slušnou sbírkou hezky tvarovaných svalů, což vzbuzuje dojem, že proti vám stojí člověk, od nějž prostě nechcete dostat ránu. Zato mnohé dámy určitě chtějí vidět, co se skrývá pod oblečením. Celkem je na co se dívat.
Ani šatníkem nevybočuje z davu běžných obyvatel Novigradu - neobléká se podle poslední módy, ale na druhou stranu byste si jej rozhodně nespletli s nějakým žebrákem. Ne že by neměl rád luxus, ale nechce příliš přitahovat pozornost. Pokud se pohybuje mezi vyšší společností, samozřejmě tomu odpovídá i jeho oblečení, které je obvykle vkusně zdobené a v mírných, nekřiklavých barvách, jenž mu ale pomáhají kombinovat ostatní, protože Damjan je nevidí. Běžné oblečení má proto v barvách ryze neutrálních, aby bylo jedno, jak je zkombinuje.

~ POVAHA ~
Co může být horšího, než flegmatická cynická zrůda? Flegmatická cynická zrůda, která o sobě ví, že je flegmatická cynická zrůda. A přesně takový je Damjan. Po většinu času se na svět dívá s dokonale netečným a poněkud chladným výrazem ve tváři, protože ho svět kolem něj prostě nezajímá a nemá ho rád, a dává tak všem najevo, že bude nejlepší, když ho nechají na pokoji. Pokud nenechají, s velkou pravděpodobností je zasáhne sprška sarkasmu tak chladného a pichlavého, že zalitují, že se k Damjanovi vůbec přibližovali, natož že na něj promlouvali.
Ačkoliv se k lidem většinou chová dost chladně, vyloženě zlý není. Kdesi hluboko v nitru je to čestný a celkem hodný muž s citem pro spravedlnost, avšak je velmi, velmi obtížné dostat se pod všechny ty cynické slupky a povede se to většinou tak jednomu šťastlivci v rozmezí dekády. Damjan je totiž dost uzavřený a nepouští si nikoho příliš blízko k tělu - udělal to jen jednou v životě a ošklivě se spálil. Není divu, že od sebe lidi odhání tím zdánlivě chladným, zlým přístupem.
Jako každý muž je navíc celkem egocentrický a nemálo ješitný, takže není úplně lehké s ním vycházet. Na druhou stranu je ale nutné říci, že když vytrváte a dostanete se mu pod kůži, získáte na svou stranu člověka, jenž je schopný za své přátele položit život a stojí při nich do posledního dechu, když je to potřeba. Takže ano, když si Damjan náhodou někoho oblíbí, nedopustí, aby se mu něco stalo, a chová se vůči tomu vyvolenému dost majetnicky a ochranářsky, což znamená, že přeci jen nemá tak ledové srdce, jak to zpočátku může vypadat.
Inteligenčně na tom vůbec není špatně, i když je pravda, že aby mu to přemýšlelo, musí mít svou obvyklou hladinku - Damjan totiž dost pije a prakticky není možné vidět ho úplně střízlivého. Avšak málokdy se opije tak, aby o sobě nevěděl - za ta léta pití si totiž vypracoval dost slušnou výdrž, takže když si dá pár skleniček vína, prakticky to na něm nelze poznat. Podobně je to i s fisstechem, jehož pravidelným uživatelem je; vyloženě o silné závislosti by se u něj ale hovořit nedalo. Jen má čas od času potřebu trochu si rozjasnit den.

Zajímavosti:
• Damjanův svět by se dal popsat padesáti odstíny šedi - kupodivu to neznamená žádnou zvrhlost, nýbrž to, že je zcela barvoslepý.
• Díky zradě lady Victorie tak trochu nenávidí Nilfgaard. On tedy nenávidí celý svět, ale Nilfgaard nejvíc.
• Je expertem přes alkohol, fisstech a další neřesti, avšak pití alkoholu zmírnil a závislosti na fisstechu se zbavil.
• Rád hraje gwint, ale když prohrává, je schopný protivníkovi rozbít lahev o hlavu. Jen tak.
• Když se zbavil závislosti na fisstechu, objevil závislost novou - může se umlátit po bramborách.

~ RODINA ~
Matka Haha Bimbi
Damjan nikdy nepoznal ani matčino skutečné jméno a vlastně by se nedalo říci, že svou matku vůbec nějak znal. Byla to novigradská lehká děva, takže není nic překvapujícího, že dítě neplánovala a Damjan byl celkem přítěží v jejím životě, tudíž skončil v sirotčinci a později na ulici. Ale matce to nikdy nevyčítal, prostě svůj život přijal takový, jaký je. Haha Bimbi byla krásná plavovlasá žena s uhrančivýma očima a ještě uhrančivějším výstřihem, kterou znala půlka novigradu. Zesnula před několika lety na nějakou zákeřnou nemoc.

Otec Morgan an Iasgair
Kapitán, jak se Morganovi říká v novigradském cechu zlodějů, je poněkud bezcitný hajzl, nezdravě cílevědomý, kterému na nikom příliš nezáleží a za svými cíly bez mrknutí oka kráčí i přes mrtvoly. Ostatní jsou mu dobří jen k tomu, aby je zneužil ve svůj prospěch - navenek se sice občas chová celkem mile a vlezle, ale naprosto pokaždé je v tom nějaký vyšší záměr, takže později vrazí člověku kudlu do zad. A že by kvůli tomu měl výčitky svědomí? Ani nápad. Morganovi odjakživa šlo hlavně o moc, postavení a bohatství.
Svého syna našel na ulici a dotáhl do cechu, i když Damjan tehdy netušil, že ten divný chlápek je jeho táta. Nikdy k němu neměl žádný vztah, za svého otce ho ani omylem nepovažuje, a ve skutečnosti ho celkem hluboce nenávidí, protože ho Morgan rád využívá a popichuje.
Damjan se Kapitánovi příliš nepodobá, možná jen trochu v obličeji. A zřejmě po něm podědil tmavě hnědé, neposedně se kroutící vlasy.

~ HISTORIE ~
Pirátské zlato
Ačkoliv by Damjan moc rád ukázal celému světu vztyčený prostředníček tím, že by se narodil do nějaké urozené rodiny a nemusel se prakticky o nic starat, neměl takové štěstí - vlastně o sobě nemůže s čistým svědomím tvrdit ani to, že se narodil do rodiny. Jeho otec s matkou spolu totiž nikdy nežili. Táta, věčně opilý pirát ze Skellige, prostě jednoho krásného dne zbouchnul jednu z novigradských lehkých děv a bylo vymalováno. Těžko říct, proč si Damjanova matka dítě nechala, ale stalo se. Že by se však hodlala v následujících letech nějak omezovat a starat se o dítě, to nehrozilo, takže prcka šoupla do nejbližšího sirotčince a ani se nestarala o to, jakou pověst ten sirotčinec má.

Krysí doupě
Kdyby se Damjanova matka zajímala trochu víc o to, kam syna odkládá, zjistila by, že to vlastně ani tak není sirotčinec, jako spíš squat odložených dětí, dětí, kterým bylo souzeno obstarávat si později živobytí krádežemi či v případě dívek prostitucí. Celkem trefně se tomu místo říkalo Krysí doupě, neboť z něj děcka jako krysy utíkala do ulic Novigradu, aby se se životem poprala svým vlastním způsobem.
Výjimkou pochopitelně nebyl ani Damjan, z nějž se celkem brzy stal nadaný zloděj. Ne že by mu ten život vyloženě vyhovoval, ale zároveň si nemohl ani moc stěžovat - obvykle nakradl tolik, aby si mohl koupit něco k jídlu, díky Krysímu hnízdu měl kde složit hlavu, a když se mu poštěstilo, občas se ocitl v posteli nějaké celkem pěkné a většinou podstatně zkušenější ženské, která ho naučila spoustu věcí užitečných pro budoucí život. Když se mu navíc dotyčné dámy po tom všem povedlo i okrást, byl to příjemný bonus. Bonus, který mu otevřel cestu do světa alkoholu, fisstechu a dalších neřestí.

Kvítko
Obrázek
Damjanova nezpochybnitelného talentu na zlodějinu a strkání nosu do věcí, do kterých mu nic není, si časem všiml novigradský cech zlodějů a nájemných vrahů (konkrétně samotný jeho otec, o čemž ale Damjan neměl nejmenší tušení), a vztáhl po tehdy zhruba dvanáctiletém chlapci hamižně své imaginární pařáty. A Damjan se nebránil - zastával názor, že všechno je lepší, než přežívat v Krysím hnízdě, a tak přeskočil z bláta do louže.
V cechu se ale přeci jen měl o něco lépe, i když s tím raději vůbec nepočítal - nejen, že měl vždycky co jíst, ale také měl vlastní slamník a pokoj, který sdílel s dalšími zhruba stejně starými chlapci, s nimiž vyrážel do ulic. Nejvíc si oblíbil o pár let mladšího Smítka, kterého sice navenek neskutečně provokoval, popichoval a občas určitě přiváděl k šílenství, ale ve skutečnosti kolem něj rozprostíral svá ochranná křídla. Smítko byl jeden z těch mála vyvolených, které si Damjan, jenž si v cechu začal říkat Kvítko, neboť věru pěkné kvítko byl, pustil blíže k tělu.
Brzy se ukázalo, že má Damjan na zlodějinu, špionáž a další věci opravdu talent - asi za to mohly i genetické predispozice, za které byl vděčný svému otci, jenž už tehdy v cechu zastával poměrně vysokou funkci. Táta Morgan prostě věděl, proč kluka v cechu chce - Kvítko nikdy nezklamal.

Rána do srdce
Kvítko zestárl, stal se z něj poměrně šarmantní mladý muž, a více než zlodějinou se později živil donášením zajímavých informací těm, kteří po nich prahli a byli ochotni za ně zaplatit nemalou sumu. A právě kvůli těm cenným informacím skončil nejednou v posteli nějaké té výše postavené dámy toužící po dobrodružství s tajemným cizincem. Z těch dam si zapamatoval snad jen půvabnou plavovlásku, lady Beatrice de Montyliet, ke které možná i pocítil něco hlubšího, než jen povrchní touhu. Neměl tušení, že právě z tohohle setkání vzejde jeho syn, ale stalo se. Damjan se o chlapcův osud příliš nezajímal; měl za to, že kluk bude vyrůstat v přepychu a bude o něj dobře postaráno. Nemohl tušit, že skončí na ulici a později ve službách barona de Broch.
Díky milostným pletkám skončil Kvítko podobně jako chudák Smítko - Damjan měl ale přeci jen trošičku jiný problém, než jeho drahý přítel - prostě se hloupě zamiloval. Vypadalo to, že i přitažlivá lady Victorie k němu chová hluboké city, neboť mu všechna vyznání lásky celkem vášnivě oplácela, a Damjan se krásnou dámou nechal jednoduše úplně zblbnout. Nemohl tušit, že to všechno je jen precizní přetvářka, která vyústila v ostré bodnutí do srdce zamilovaného mládence, když se ukázalo, že je lady Victorie nilfgaardská špionka, jež byla nasazena, aby nabourala novigradský cech. Z Damjana sice nevypáčila žádné podstatné informace, ale aspoň se mohla vyžít v tom, jak mu rozmáčkne srdce, což považovala za takový malý osobní úspěch. A při svém okázalém úprku chladnokrevně zavraždila jednoho z Damjanových blízkých přátel.
Pro Kvítka to byla skutečně bolestná rána, jak zrada milované ženy, tak smrt přítele, jež způsobila, že se stáhl za neprostupnou slupku cynismu a sarkasmu, a odmítl si kohokoliv znovu pustit k tělu takhle blízko. Nezávazné radovánky ano, city nikoliv, ty si zakázal. A propadl alkoholu ještě více.

Zpátky ve starých kolejích
Nebylo divu, že po tom, co Damjan prožil, se nijak nehrnul zpátky do akce a notných pár měsíců se jednoduše držel v ústranní, vychlastával si mozek a bylo mu celkem fajn. Stal se z něj absolutní flegmatik, kterého nedokázalo z míry vyvést ani zjištění, že k cechu patří i jeho drahý tatínek, který ovšem funguje jako informátor na Skellige. Damjan ho viděl jen jednou, letmo, a rozhodně se neměl k tomu, aby na sebe jakkoliv upozorňoval. Jen usoudil, že konečně ví, po kom má ty předpoklady pro alkoholismus...
Uplynul rok, možná rok a pár měsíců, a Damjan se pomalu začal zase více projevovat v terénu. Víceméně se teď potlouká všude možně, špicuje uši, sem tam někoho za peníze odkrágluje, a když se dozví něco zajímavého, pošle zprávu do Novigradu. Jednoduchý, nepříliš veselý život, který téhle lidské trosce však dokonale vyhovuje.

Herní historie
Damjana jeho cesty zavály na koňské závody v sídle Vegelbudů, kam zamířil především za zábavou a proto, aby zkusil štěstí v sedle jednoho ze závodních hřebců. A ano, jako správný špeh doufal, že mezi společenskou smetánkou zaslechne něco, co by se v budoucnu mohlo hodit. Místo toho se však jeho cesty po několika letech znovu zkřížily s těmi Smítkovými. Damjan vyhrál několik sázek, vyhrál dokonce i závod, a večer skončil na Reginaldově farmě, kde se v alkoholovém opojení svému příteli ze všeho vyzpovídal.
Rozhodně se nenudil ani poté - dostal od nejmenovaných alchymistů zakázku na nalezení vzácné, ba přímo legendární květiny, avšak protože barvoslepému člověku se květiny špatně hledají, Damjan si najal skupinku dobrovolníků, aby těžkou práci udělali za něj, a vyslal je na výpravu, díky níž posléze nemálo zbohatl.
Jeho život však nabral prudký spád v okamžik, kdy ho do Oxenfurtu přilákaly slavnosti vína, kde se nachomýtl k degustaci a byl otráven jakousi zákeřnou rudovlasou čubkou. Společně s ostatními oběťmi však umíchali protijed. Mnohem lepší bylo, že na těch slavnostech Damjan znovu potkal svou dávnou lásku - lady Beatrice de Montyliet, slečnu, s níž před dvanácti lety strávil nějaký čas v Toussaint, a s níž má syna.
A protože od té doby nedokázal Beatrice pustit z hlavy, v noci před oslavami Belleteynu se přikradl oknem do pokoje domu její sestřenice v Oxenfurtu, drahou slečnu de Montyliet unesl (ale ne proti její vůli) a belleteynové veselí strávil v Broňovicích v její společnosti. Damjan si to odmítal připouštět, ale kdesi v hloubi duše mu bylo jasné, že je do Beatrice pořád zamilovaný, a jak čas plynul, byl stále přesvědčenější, že chce, aby Bea už navždycky byla jenom jeho.
A tak našli kněze a vzali se, což mělo jedinou chybičku - nevěsta si druhý den obřad nepamatovala a Damjan ji musel nechat odjet zpátky do Oxenfurtu. Tam ji ale ještě téhož dne pozdě večer následoval, aby se ujistil, že je jeho drahá v pořádku. Pod dohledem přísné sestřenice Elaine se přiznali, že se vzali, a Damjanovi bylo jasné, že bude muset jet do Toussaint žádat Beatricina otce o její ruku.
Prakticky od chvíle, kdy jeho žena opustila Redánii, se Damjan začal připravovat na život ženatého muže povýšeného do šlechtického stavu. V cechu ho sice nejdříve nenáviděli a proklínali za to, že si bez rozmyslu vzal toussaintskou šlechtičnu, ale nakonec se ukázalo, že jim to celkem hraje do karet - cizí rukou totiž zemřel hrabě de Foix, dávný přítel a informátor cechu, který působil právě v Toussaint. A protože jeho jediným dědicem byl malý zaklínač, mohlo se to s klidem nahrát tak, aby majetek i titul zdědil znovunalezený bratranec, tedy Damjan. Cech zařídil, aby se tenhle vykutálený bratranec dostal do povědomí vyšší společnosti, zařídil platný rodokmen i všechno ostatní, a Damjanovi tak k nohám padlo nemalé bohatství a hlavně příležitost zcela seriózně se ucházet o Beatricinu ruku. Dokonalá win-win situace - cech bude mít v Toussaint svého člověka a on bude zároveň blíže své ženě, i když nad tím, že by se tam odstěhoval natrvalo, dosud ani nepopřemýšlel.
A tak, než vyrazil na cestu do teplých krajů plných vinic, se Damjan ponořil do intenzivního studia etikety, čtení a psaní, a svou roli vzal opravdu vážně. Ne kvůli cechu, nýbrz kvůli Beatrice, za kterou se na podzim chystá. Navíc s informací, že našel jejich ztraceného syna...

~ SCHOPNOSTI ~
Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.
Damjan rozhodně nezapomněl to, co se naučil jako dítě na ulicích, i když poslední dobou trochu zpohodlněl a rozhodně nemá potřebu běhat jako blázen po střechách, pokud to nevyžaduje práce. I bez pravidelného tréninku je ale celkem obratný, což se hodí nejen při lezení do oken náruživých dam, ale též v boji. A totéž můžeme tvrdit i o jeho zručnosti, ehm. Nechybí mu ani síla a je to chlap, kterého neporazí jen tak nějaká rýmička (a hlavně má neskutečnou výdrž v chlastu a drogách, víme). Spíš než na svoje smysly spoléhá na inteligenci, s kterou na tom není tak bledě, jak by se mnozí domnívali, spíš naopak - občas se projeví jako lišák všemi mastmi mazaný, a rozhodně ví, kdy a jak používat mozek. Vůli sice nemá bůhvíjak silnou, ale tenhle nedostatek nahrazuje poměrně výrazné charisma, jímž Damjan oplývá, a které mu dost ulehčuje život. Je ryze nespolečenský prevít, ale protože se teď musí více pohybovat mezi společenskou smetánkou, nezbývalo mu nic jiného, než si vštípit znalost společenských konvencí a naučit se budit ten nejlepší možný první dojem. S tím souvisí také to, že se naučil základům společenských tanců, a bral s Mentorem extra lekce etikety a čtení a psaní, aby se vyhoupl na úroveň šlechty, pohyboval se mezi smetánkou sebejistě a nedělal ostudu. Kromě toho si našel celkem velké zalíbení v knihách, takže poslední dobou není nic zvláštního na tom, když ho najdete zalezlého někde v klidném koutě, kterak mučí svoje oči a mozek čtením. Kromě obecné řeči, jež je jeho mateřským jazykem, ovládá též základy starší mluvy.
Ani v bojových dovednostech není pozadu - během svých začátkl v cechu si za své zbraně zvolil dvě dýky, s nimiž se naučil dobře bojovat zblízka, ale také s nimi házet, avšak postupem času přesedlal na lehký jednoruční meč a nutno podotknout, že je poměrně dobrým šermířem. Ani beze zbraně však není úplně ztracený a pěstních soubojů má za sebou víc než dost. V cechu se také naučil jezdit na koni, což je docela klíčová dovednost, když vlastníte retardovaného grošáka, že.
A pak tu jsou takové ty dovednosti, které patří k životu pouliční krysy - Damjan zvládá otevírat jednodušší zámky, má nějaké ty zkušenosti s kapsářstvím a zlodějinou, a na své pozici špeha si vytrénoval všímavost a pochopitelně si dává záležet na tom, aby byl informovaný, a má spoustu zdrojů, odkud ty informace získává. V cechu se navíc ukázalo, že zvládá být vůdčí osobností, takže není divu, že se postupem času vyšplhal mezi uznávané a výše postavené členy. Výborně mu jde lhát a předstírat, což se mu v brzké době bude hodit, a umí být opravdu přesvědčivý, když si dá záležet.

PRIMÁRNÍ DOVEDNOSTI
Tělesná konstituce: 3
Síla: 1
Obratnost: 2
Zručnost: 1
Smysly: 1
Inteligence: 2
Vůle: 1
Společenskost: 2
SEKUNDÁRNÍ DOVEDNOSTI
Tanec: 1
Starší mluva: 1
Boj s dýkami: 2
Boj s mečem: 3
Boj beze zbraně: 2
Jezdectví: 1
Páčení a odemykání zámků: 1
Kapsářství a zlodějina: 1
Všímavost: 2
Informovanost: 3
Gramotnost: 3
Přesvědčivost: 2
Chladnokrevnost: 1
Lhaní a předstírání: 2
Vůdčí schopnosti: 1
Etiketa: 3

~ LOAJALITA ~
Vzhledem k tomu, že nikomu nedůvěřuje a nikoho si nepouští k tělu, je Damjan loajální jenom sám sobě, i když se navenek tváří, že je loajální cechu. Do jisté míry je, ale tahle loajalita má své hranice. A pak je tu oddaná loajalita vůči ženě jeho srdce, Beatrice de Montyliet.

~ VÍRA ~
Damjan je tak trochu nevěřící Tomáš, co víc k tomu říct?

~ SPECIÁLNÍ INVENTÁŘ ~
• Grošovaný kůň jménem Leroy, který si o sobě pravděpodobně myslí, že je štěně. Aspoň se podle toho tak chová. Maličko retard, ale Damjan ho má rád a do salámu by ho neprodal.
• Dvě cechovní dýky
• Zásoba alkoholu nejrůznějšího druhu a nějaký ten fisstech
• Útlý a lehký jednoruční meč z kvalitní ocele

ODEHRANÉ QUESTY:
Řekni, kde ty kytky jsou (PJ)
Gwent na pozadí války (zrušen, PJ Drema)

EDITACE KARTY:
31.5.2018 - bylo třeba maličko upravit historii vzhledem k chystané postavě jiného hráče. A znáte to, člověk napíše postavu, ale zapomene tam zakomponovat půlku věcí, co tam chtěl mít. Zásadní věci to nejsou, spíš jen doplňující informace.
5.6.2018 - body za derby
6.6.2018 - skrytý bonusový materiál v kartě (drabble)
25.6.2018 - grafika, přidání známých postav
1.7.2018 - body za degustaci
23.7.2018 - body za Belleteyn, dopsána herní historie
22.8.2018 - body za event, dopsání questu, přepsání dovedností do čitelnější podoby
29.8.2018 - dopsána herní historie, rodině vyčleněn vlastní chlívek (kde později přibude ten aktuální zbytek), nedůležitý odstaveček ve vzhledu a nějaké nepodstatné drobnosti

ZNÁMÉ POSTAVY:
Reginald ♥
Shaelin ♥
Tom (synátor)
Odolen
Niell
Aerima (od vidění)
Valdur (od vidění)

lady Vivianne
Borys

Samuel
Elaine
Rose
Bruxa (od vidění)
Kayla (od vidění)
Naposledy upravil Damjan dne 29 srp 2018, 07:28, celkově upraveno 17
Obrázek
„How do you feel?“
„I don’t.“


27. - 30. září se toulám divočinou (omezená možnost psaní postů)

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 106
Registrován: 16 úno 2016, 22:48

Re: Damjan

Příspěvek od Sygnia » 10 kvě 2018, 07:03

Jsem PRO, nicméně...
...doporučila bych si dávat body co nejdříve do tělesné konstituce, jinak jej nehledě na popsané zkušenosti skoro každý přepije :P

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 117
Registrován: 09 kvě 2018, 18:10

Re: Damjan

Příspěvek od Damjan » 10 kvě 2018, 08:46

Tak já si tam ještě nacpala 3 body z Fíreanových čtyř nerozdělených, jo? :shifty: Ty "přenosné" z výročí samozřejmě.
Při příležitosti rýpnutí do karty jsem připsala ještě jednu zajímavost, na kterou bylo samozřejmě zapomenuto, protože jsem co? Sklerotik.
Obrázek
„How do you feel?“
„I don’t.“


27. - 30. září se toulám divočinou (omezená možnost psaní postů)

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 308
Registrován: 19 dub 2016, 12:40

Re: Damjan

Příspěvek od Zenn » 10 kvě 2018, 11:30

SCHVÁLENO
10.5.2018

Obrázek
Mé další postavy = Kayla, Eshkha, Rokytka -> tzn. pokud vám začnou vypravěčovat, berte to vážně xD
PS. nemrkejte na mne ;)


Zpět na Kartotéka přijatých postav

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

„Láska vdaných žen je nejcennější na světě, manželé o tom ovšem nevědí.“ Oscar Wilde