Chat

QUEST: Pohřbené lži

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 408
Registrován: 09 kvě 2016, 22:41

Re: QUEST: Pohřbené lži

Příspěvek od Silas » 16 bře 2018, 15:55

Oba jste se vydali po krvavé stopě, kterou za sebou nechávala nestvůra. Ve zbytku místnosti se sarkofágy jste už nic jiného nenašli, mimo spousty suti a zbytků rozkousaných těl všemožných stvoření, od něčeho, co vypadalo jako zbytky lidské ruky až po překouslou myš.

Chodba se párkrát zaklikatila, než jste došli do menší místnosti s pouze jendím sarkofágem uprostřed. Tedy, mimo jiných věcí. Po místnosti byly rozsekány zbyty asi čtyř ghůlů. Jeden byl hned u vašich nohou, druhý položený na sarkofágu, rozseklý vejpůl... třetí byl nacpaný čelem do rohu místnosti a poslední ležel s rozeklanou lebkkou v průchodu do další místnosti. Pro ostrovana to byly jen mrtvoly, ale zaklínačka poznala, že takové rány udělal stříbrný meč v rukou zaklínače. Mimo to se ve světle louče zableskl kousek kovu, který byl zaržen do lebky ghůla v rohu místnosti. Což se po bližším prozkoumání ukázalo, jako dýka ze stříbra s vyrytým motivem hada kolem dokola jílce.

Vzhledem k tomu, že pokud jste udělali do místnosti dva kroky, měli jste po levé ruce hned průchod s mrtvým ghůlem, viděli jste do další, větší místnosti. Tato byla podle odrazů světla z louče kruhová s malým olářem uprostřed a sarkofágy zasazenými do zdí. Co jste ale v tu chvíli slyšely bylo vrčení a silné dupání. Byl to nekrofág, jak mlátil jednou tlapou do stínu, kterým neprošlo světlo louče. Když jste se zahleděli o něco lépe, vypadalo to jakoby stín roztáhl ruce, ale potom jen mávl rukou na ghůla a pomalu se začal vzdalovat.
Obrázek
zmijí amulet nosí schovaný pod košilí a zbrojí; pokud pozorně posloucháte a víte, co hledat, odhalíte slabý nilfgaardský přízvuk

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 33
Registrován: 23 črc 2016, 06:21

Re: QUEST: Pohřbené lži

Příspěvek od Thyra » 22 bře 2018, 12:23

Byla vděčná za Leifovi podporu, ale její výčitky to pranic nerozptýlilo. Mlčky procházeli zaneřáděnou chodbou. Ona samotná už toho mrchožrouta měla nad hlavu. Nenápadně se vyhýbala roztodivným hromádkám kostí často ještě pokrytých hnijícím masem. Jakkoliv to mohlo být změkčilé, hnusila se jí představa do něčeho z toho, co kdysi bylo živé a skončilo jako potrava nekrofága (byť nejspíše - a to ostatkům ostatně přála - až po vlastní smrti), tak bezohledně šlápnout.

Živočišné zbytky poházené v další místnosti už nepatřily přirozeným tvorům. Byli to na kousky rozsekaní ghúlové. Řezy byly velmi čisté, tihle v žádném případě nebylo pokoseni obyčejnou zbraní. "Leife," osloví seveřana obcházeje po místnosti, "pamatuješ na toho zaklínače, co tu prý byl před námi?" Tohle byla dozajista jeho práce. Rozhodně si vedl líp než já... a přesto se nevrátil, pomyslela si s náhlým návalem úzkosti. Vědět při pohledu na pozůstatky této řeži, že ani takový um nejspíš nestačil na porážku příšer těchto katakomb... Jaké šance vlastně mohla mít ona? Dost možná nestály za starou bačkoru. Pocítila nutkání to vzdát, odejít, dokud je čas, nepouštět se do boje, který je už možná předem prohraný. Jsem opravdu takový zbabělec? Ztrátou meče už dost otřesená čest jí však stejně ustoupit nepovolila.
Najednou zachytila koutkem oka kovový záblesk, který ihned upoutal její pozornost. Vydala se jeho směrem do rohu místnosti a co nevidí - z ghúlí lebky trčí lesklá ozdobná dýka. Thyra ji tedy opatrně vyškubla ven a prohlédla si ji obdivujíc hada obtočeného kole rukojeti. Škola Zmije? napadlo ji, ne tedy, že by na tom nějak zvlášť záleželo. Doufala, že v další chodbě nenarazí na zaklínačovo mrtvé tělo. Už po zhlédnutí jeho díla v této místnosti k neznámému chovala kousek úcty. Nechtěla vidět, jak zkončil.
"Leife, podívej," přivolala svého spojence a podala mu dýku, "zdá se mi to nebo máme vážně takové štěstí?" Muselo to být stříbro. Pocítila slabý záchvěv naděje.

Když místnost dostatečně prozkoumali, vydali se k průchodu do další místnosti, odkud se ozývaly ty rány. Zpozorněla, když uviděla nekrofága. Vztekal se. Ale bylo tam ještě něco dalšího... Někdo. Proč na něj příšera nezaútočí? Ten obrys zahlédla jen krátce, ale nemohl to být další ghúl. O tom, co byla postava zač, však teď více nepřemýšlela. Na to bude čas později. Teď tu byla ta obluda, ve které jí uvízl meč.
Jen naštvaně zavrčela a rozběhla se na ni, když o ní ghúla ještě nevěděl, aby mu sekla zezadu do boku.

Mimo herně:
Hod na boj s mečem:
Thyra hodil/a 2d6 a součet kostek je 11:
5, 6


Pak musí rychle uskočit, protože jestli o ní nekrofág nevěděl předtím, teď už určitě.

Mimo herně:
Hod na obratnost:
Thyra hodil/a 3d6 a součet kostek je 10:
3, 5, 2


Mimo herně:
Omlouvám se, že mi to tak trvalo, fakt jsem si zatím nemohla najít čas, bylo toho nějak moc.
Btw, doufám, že ten útok nevadí, kdyžtak to přepíšu a počkám.
Edit, Silas: Pohoda, pokračujem.

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 58
Registrován: 06 lis 2016, 21:35

Re: QUEST: Pohřbené lži

Příspěvek od Leif » 27 bře 2018, 20:40

Když postoupili dál po krvavé stopě došli došli do nějaké místnůstky, kde byli zbytky nějakých příšer. Pěkně naporcované musím uznat... pomyslel, jakmile kolem nich prošel. Byl rád, že neskončili jako oni. Kromě toho se tam váleli i nějaké kosti, kterých si všiml až když jednu rozšlápl pod svojí vahou.

"Yeá?" odpověděl zaklínačce a se zaujetím se sehnul k mrtvole příšery, která byla ve dví. "Vatt'ghern? Yeá. Myslíš, že to udělal on?"
Bylo mu divně s pocitem, že pokud tohle udělal vatt'ghern a neuspěl tak co čeká je, ale v tom jeho rozjímání přerušila Thyra s nějakým štěstím. Našla dýku a očividně byla stříbrná. Aspoň něco... oddech si. Když mu ji podala začal si prohlížet. Hadisko? To bude nějaká ta jejich škola asi...

Jak vkročili do další místnosti, uslyšel Leif dupání a zahlédl dvě postavy. Jedna byla onen nekrofág a to druhé? Kdo ví... Thyra jen zavrčela a rozběhla se po příšeře. Když to Leif uviděl jen ji okřikl "Vatt'ghern!" a hodil jí hadí dýku. Pak už akorát stačil říct "Ayd f'haeil moen Hirjeth taenverde." a tasit zbraně a rozběhnout se za zaklínačkou.

Věděl, že s ocelí moc škody neudělá proto se snažil vést všechny své útoky na šlachy a na hlavu. Od věci by také nebylo se vyhnout nějakým těm útokům, aby neskončil jako předtím.

Mimo herně:
Boj se zbraněmi
Leif hodil/a 2d6 a součet kostek je 10:
6, 4

Síla
Leif hodil/a 2d6 a součet kostek je 7:
1, 6

Obratnost
Leif hodil/a 2d6 a součet kostek je 8:
2, 6
No a co že mám Brokilonský přízvuk!


Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 408
Registrován: 09 kvě 2016, 22:41

Re: QUEST: Pohřbené lži

Příspěvek od Silas » 29 bře 2018, 23:25

Zaklínačka se rozběhla po nekrofágovi a sekla jej dýkou do boku, načež se příšera trhla právě včas na to, aby ji Leif sekl sekerou do tváře... nebo, jak by se to jinak dalo popsat. Příšera zaskučela a začala se ohánět kolem sebe. Stříbrný meč měla stále v boku a bylo vidět, že jí to způsobuje obrovské bolesti. Spolu se spoustou dalších zranění, která už utržila.

"Nebavítě mě." Ozval se až nelidský hlas jen, co se příšera znovu rozmáchla, už spíše z posledních sil a vzplála. Padla na kolena a poté se natáhla na podlahu. Oheň zmizel a před vámi se opět objevil stín. Zaklínačka stále viděla v boku svůj meč, který vypadal ohněm nedotčený a její medailon se stále trhal, což značilo něco nekalého poblíž.

"Další zaklínač... musel jsem vědět, že se něco pokazilo, když jsem stále tady." Jakoby stín zvednul ruku a chytil se za hlavu. Na chvíli stín prořízl oheň a s palčivým skučením zase zmizel a zůstal jen stín.
"Tak..." Ozval se zmučený hlas mladého muže. "Copak se to tam nahoře teď děje." Stínová postava začala přecházet před vámi a vypadala, jakoby měla ruce za zády. Vaše louče ho neprosvítila, ale nejspíše by šel vidět i ve tmě. Tohel bylo temnější než tma.
Obrázek
zmijí amulet nosí schovaný pod košilí a zbrojí; pokud pozorně posloucháte a víte, co hledat, odhalíte slabý nilfgaardský přízvuk

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 33
Registrován: 23 črc 2016, 06:21

Re: QUEST: Pohřbené lži

Příspěvek od Thyra » 13 kvě 2018, 17:42

Ghúl to od ní a Leifa slušně schytal. Hodlala pokračovat v útocích a konečně tu stvůru dorazit, když se ozval ten hlas. Zamrazilo ji. Než se mohla otočit za jeho zdrojem, musela odskočit od nekrofága, který se najednou vznítil. "Freyo..." hlesla. Tenhle oheň byl skutečný. A jí se mohlo stát to samé, co tomu protivnému mrchožroutovi - neznamenalo to však, že by ho litovala. Rychle pohlédla na Leifa, její společník však v plamenech naštěstí nebyl. Jak teď byla vděčná, že tu není sama, ačkoliv Leif asi sotva rozuměl tomu, co se právě stalo, více než ona. Dokud byla příležitost, musela ji využít a tak ihned přikročila ke spálenému tělu a vytáhla z něj svůj stříbrný meč. Hloupý nápad. Okamžitě ho upustila a zbraň se zazvoněním přistála na podlaze, ještě byla od ohně horká. Zaklínačka si mnula ruku a nervózně pohlédla na cukající se medailon na svém krku, indikátor přítomnosti magie. To není dobré... Hlas se ozval znovu. Mluvčí, ať už to byl kdokoliv, zněl jako by hovořil sám se sebou, jako by mu bylo úplně jedno, jestli ho slyší nebo ne. Neměla tušení, kdo to může být. Všichni, kdo sestoupili do kobky podle kastelána zemřeli. Mág na tvrzi už dobu nebyl. Tahle bytost, alespoň stín tomu nasvědčoval, ale musela být člověk... nebo něco podobného. Jak se sem tedy dostal? Bez vědomí stráží? Spíše je pravděpodobné, že má podzemí další nehlídaný vchod. A nebo je tady dotyčný opravdu hodně dlouho. Nadechla se a promluvila "Na povrchu je mrtvá země a tady dole se to hemží mrchožrouty. Je to vaše práce?" Mohl ji ignorovat, mohl se urazit, že s tím nemá nic společného nebo se vychloubat. Kdyby je chtěl usmažit ohněm jako nekrofága, už by to býval udělal. Zatím se sehnula a opatrně zvedla meč, který byl pořád ještě teplý, ale už ho udržela. Leifovi nabídla dýku. Nyní budou stříbrem vyzbrojeni oba. Další příšera se může objevit kdykoliv.

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 408
Registrován: 09 kvě 2016, 22:41

Re: QUEST: Pohřbené lži

Příspěvek od Silas » 02 črc 2018, 00:04

Stín se pohyboval sem a tam. Svůj lidský tvar držel stále, ale nevypadal, že by si všímal někoho dalšího v místnosti. Šlo slyšet jen slabé broukání.
"Abych pravdu řekl, tak ano i ne." Zdálo se, jako že se otočil zpátky a naklonil hlavu na stranu. "Ti ghůlové tady už byli. Jeden. A příroda si s duchy moc nezadá. Ale nemůžu pryč a zůstávám tady." Černé neproniknutelné kužely tmy se roztáhly na strany a zase stáhly. Nejspíše máchl rukama a rozhlédl se po místnosti.

"Spadl jsem ze schodů. Myslím. Shodil mě. Udělal to ten parchant... Zvládl bych to. Nemusel to dělat. Co za otce zabije vlastního syna. Ani to neuměl udělat pořádně. Musel mě dorazit." Pak zmizel. Prostě se rozplynul, jako by tam nikdy nebyl. Vypadalo to, jakoby se chlad, smrad a tma na tomto místě zvětšovaly.

"Ale jsem tady." Hlas se ozval znovu zpoza vás, kde se stín opět zhmotnil. "Jednu chvíli postel, kolem... krku... svírá... a druhou tady po tmě." Tohle už nebyl lidský hlas.... připomínalo to spíše démonické hekání. "Tma, samota... a ten chlad." Vrátil se opět ten utrápený hlas a stín vás tentokrát trošku obešel. "Byl tady jiný zaklínač. Ten idiot ho měl zabít, ale doufám, že to nevyšlo. Jinak nevím, jak zmizet. Leda... stříbro máte. Ale nechci vám ublížit."
Obrázek
zmijí amulet nosí schovaný pod košilí a zbrojí; pokud pozorně posloucháte a víte, co hledat, odhalíte slabý nilfgaardský přízvuk

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 33
Registrován: 23 črc 2016, 06:21

Re: QUEST: Pohřbené lži

Příspěvek od Thyra » 03 črc 2018, 22:00

Neznámý byl ochoten odpovídat, a tak ostražitě poslouchala. Spadl ze schodů. Vzpomněla si na to, co říkal hostinský a konec konců i kastelán. Ano, to by sedělo. Stín nepatřil nikomu živému. Byl to duch člověka, kterého do krypty pohřbili. Alespoň... tak jí to připadalo. Vysvětlovalo by to, jak se sem tedy dostal. Zbytek už jí však smysl nedával, protože podle všeho právě hovořila s mladým pánem Adranem, který sám potvrzoval, že byl zavražděn. Ale... "Proč by Alor zabíjel vlastního dědice?"

Odpověď na tuto otázku mohla být klíčem k tomu, proč se mrtvý vlastně duchem stal. Jaký mohl mít stařec motiv k zabití vlastního syna? S Alorem samotným se vlastně ona ani Leif vůbec nesetkali - bylo jim řečeno, že nevychází kvůli chatrnému zdraví. Nebo za tím vězelo víc?

Stín zmizel, ale než se nadála, zase se objevil. Klima v místnosti se znatelně zhoršilo. Rozhodně to nepomáhalo, ale, co taky čekat od prastaré hrobky?

"Zaklínač, o kterém mluvíte, se prý nikdy nevrátil," sdělila stínu. Z jeho zmatené mluvy moc nechápala, co tím myslel. Uzavřel s ním snad nějakou dohodu?

Pozorovala temnou siluetu a stále pevně svírala stříbrný meč. Duch působil zmateně a nešťastně a nebylo se čemu divit. Pravý opak muže, kterého popisovali zdejší. Kterým byl zaživa. Nepřála by to nikomu. Docela ráda by mu... pomohla? Ironické, že v případě ducha byla vlastně jediným osvobozením likvidace. Alespoň, že tenhle vypadal, že se ve své posmrtné existenci dvakrát nevyžívá.

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 408
Registrován: 09 kvě 2016, 22:41

Re: QUEST: Pohřbené lži

Příspěvek od Silas » 08 črc 2018, 19:14

Stín se nezvykle vlněl. "Proč proč proč..." Vyšlo z něj po chvíli. Na to zvedl ruku, jakoby si ji prohlížel.
"Nevím... Neunesl vlastní smrtelnost? To, že ho nikdo neměl rád? Jen se ho báli. Předstírali lásku? Zapomenou na něj. Pamatovat si budou jen mě." Vypadalo to, jakoby se stín otáčel sem a tam. Vždy o kousek popošel... nebo spíše... lehce odplachtil kousek sem, či tam.

"Zaklínač?" Stín sebou trhnul a doletěl kousek blíže. "Zaklínač. Odešel... řekl, že ho zabije. Otráví. Pár dní. Bude pryč. Budu pryč. Ale jsem tady. Alor žije. Jeho tady nezamkli. Jako vás." Lehce se zasmál... znělo to spíše jako kašlání, ale... po smrti už normálně není člověk schopen vydávat zvuky, kterých by měl být schopen za živa. "Zbavte se ho. Budu pryč. Země se zahojí."
Obrázek
zmijí amulet nosí schovaný pod košilí a zbrojí; pokud pozorně posloucháte a víte, co hledat, odhalíte slabý nilfgaardský přízvuk

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 33
Registrován: 23 črc 2016, 06:21

Re: QUEST: Pohřbené lži

Příspěvek od Thyra » 10 srp 2018, 23:02

Z výrazu její tváře bylo v tomto okamžiku možno vyčíst ledacos, ale převládalo zklamání. Celé tohle trmácení katakombami, útok nekrofága... a teď aby se zas zatím s nepořízenou vraceli nahoru. Ale na to aby ji to rozčílilo nejspíš byla po tom všem až příliš unavená. Přivřenýma očima pozorovala mihotavou stínovou siluetu a přemýšlela. Řekněme, že se vymotáme z chodeb nahoru. Kastelán nejspíš bude chtít slyšet, co se dole událo. Zašklebila se. Hm... pravdu tedy rozhodně ne. Inu, v chodbách byli ghúlové, ale ti s tím nemají nic společného... Jednoho jsme vyřídili, ale jestli od nich chtějí katakomby vyčistit, nejdřív se dohodneme na ceně. Jasně. Co se té druhé záležitosti týče, máme své hypotézy, ale potřebujeme vidět jaksi i... zbytek tvrze. Kolik je asi- ...nemám tušení. Zkrátka se budeme do večera promenádovat po hradě a "vyšetřovat". Nocleh nám slíbili, takže se odebereme na kutě a... "Hm... Poslyš, du- tedy... Adrane. Kde přesně je páně Alorova ložnice?" zeptala se stínu. Ten to bude vědět. Pořád se jí tak trochu nechtělo věřit, že o tom vážně uvažuje, ale... zdá se, že jiné cesty není, ne?

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 408
Registrován: 09 kvě 2016, 22:41

Re: QUEST: Pohřbené lži

Příspěvek od Silas » 11 říj 2018, 13:43

Dobře, nebudu to tady držet otevřené věčně a čekat, než odpovíte oba, když jsme se na tom domluvili a nebudu to dokončovat jen s jedním.
V případě, že to někdy dokončíme, dostanete ještě pár bodů a něco co si odnesete z questu, jinak máte body následovně.
Nechávám to ale otevřené, pokud mi napíšete a sem odepíšete, znovu to vrátím do probíhajících.
Body:
Silas + 6
Leif + 7
Thyra + 8
Obrázek
zmijí amulet nosí schovaný pod košilí a zbrojí; pokud pozorně posloucháte a víte, co hledat, odhalíte slabý nilfgaardský přízvuk

Předchozí

Zpět na Archiv

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků

„Kdo se umí smát sám sobě, má právo smát se smát všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá.“ Jan Werich