Rasy a povolání

V začátku hry si pro svoji postavu můžete zvolit z šesti různých ras a vybrat pro ni jedno ze čtyř základních povolání, které určí její hlavní zaměření. Vybírejte pečlivě – rasa ani povolání už později ve hře nelze změnit. Pro rychlou orientaci na stránce můžete kliknout na název povolání nebo rasy.

Rasy: LidéElfovéPůlelfovéTrpaslíciGnómovéPůlčíci

Povolání: ZaklínačiČarodějovéKněžíObyvatelé

Rasy

Lidé (Dh’oine)

Lidé jsou nejpočetnější rasou v Severních královstvích i Nilfgaardu. Ihned po připlutí na Kontinent před více než 500 lety začali dobývat země tzv. starších ras a díky své touze po moci a vysoké plodnosti nad nimi velmi rychle získali dominanci. Tím byl započat věčný svár mezi lidmi a elfy, přičemž ani s dalšími rasami lidé neudržují zrovna dobré vztahy. Ačkoliv mnozí z nich žijí v lidských městech, jsou označováni za nelidi, žijí spíše odděleně a platí vyšší daně. Některá lidská města, jako například Wyzima, Novigrad a Oxenfurt, byla vystavěna na starých elfských ruinách, což jen přilévá do ohně nenávisti.

Lidé se podle svého původů dají dělit na seveřany (nordlingy), tzv. Černé (nilfgaarďany), ostrovany (obyvatele Skellige), obyvatele východních zemí (Haklandu nebo jihovýchodně položené Zerikkánie) a obyvatele exotických destinací na dalekém jihu (Ofiru, Hannu, Zangwebaru a Barsy). Mezi nejrozšířenější náboženství na Kontinentě patří kult Věčného ohně, kult bohyně Melitelé, kult Praotce Kreve, uctívání severských božstev, proroka Lebedy, Velkého Slunce, kult Lilit nebo třeba kult Lvohlavého pavouka. Systém politiky, vztahů a božstev jednotlivých národností, zemí i měst je natolik složitý, že kdykoliv se potřebujete dozvědět více, vřele doporučujeme navštívit zaklínačskou wiki, kde také najdete bližší informace o jednotlivých zemích a náboženstvích.

Hratelná povolání: Zaklínač, čaroděj, kněz, obyvatel

Elfové (Aen Sidhe)

elfElfové, nazýváni také Starší lid, jsou rasou vzhledově velmi podobnou lidem. Odlišují se protáhlými tvářemi s výraznými lícními kostmi, špičatýma ušima a mírně šikmým, mandlovým tvarem očí. Jejich zuby jsou drobné, rovné a postrádají špičáky. Kůže nese bledé odstíny a stavba těla je zpravidla drobnější a štíhlejší, než je tomu u lidí. Nejčastěji se mezi elfy vyskytuje kombinace zelených očí a černých vlasů, a nebo modrých očí a světlých vlasů; vyloučeny ovšem nejsou ani žádné další kombinace.

Elfové žijí velmi dlouho, někdy i polovinu tisíciletí. Jejich plodnost však zaniká už ve velmi mladém věku. Elf, který se dožije 250 let, už je považován za starce. Přestože jediným fyzickým znakem stáří je slábnoucí jas v očích, mnohem více se věk podepisuje na psychice. Mladí elfové jsou horliví, často se bouří proti lidem i starším elfům, zatímco ti preferují stát v ústranní a žít poklidně. Oběma skupinám však není cizí arogance ani domýšlivost.

Krev elfů může být míšena krví lidí a dryád. Jako národ vynikají v umění a jsou velmi ohleduplní k přírodě. Obvykle jsou velmi obratní a ve tmě vidí lépe než lidé. Také jsou imunní vůči většině nemocí jiných ras. V současnosti elfové trvale obývají Modré hory, kde žijí v nedostatku a Dol Blathanna, Dolinu květů, rezidenci Nilfgaardu. Jinak jsou roztroušeni v lidských městech, nebo se stávají součástí komand Scoia’tael (Veverky), vedoucích v Severních královstvích partyzánskou válku.

Hratelná povolání: Zaklínač (škola Kočky), čaroděj, kněz, obyvatel

Půlelfové (Inh’eid)

Půlelfem je nazýván buď potomek člověka a elfa, nebo dvou půlelfů. Půlelfové dědí vlastnosti ras obou svých rodičů, ale je s nimi zacházeno s nedůvěrou a pohrdáním, neboť prakticky nikam nepatří. Být půlelfem je celoživotní břímě a je pro ně extrémně těžké si najít či vybudovat své místo ve společnosti.

Hratelná povolání: Zaklínač, čaroděj, kněz, obyvatel

Trpaslíci (Neygharimm)

trpaslikTrpaslíci jsou malí a robustní – ti nejvyšší z nich dosáhnou po hruď dospělého člověka. Jejich tváře působí surově, jako by byly vytesány z kamene, ovšem zárověň jsou otevřené a plné upřímnosti. Pro muže je typický velký podíl svalové hmoty a dlouhý hustý plnovous dosahující klidně až na hruď. Mladé trpasličí ženy, přestože jsou podsadité, působí mile a se svými širokými boky a velkými ňadry mohou být i lidmi považovány za hezké – ovšem jen do té doby, než se změní v hospodyně a tučné báby, k čemuž obvykle dochází velmi brzy.

Trpaslíci se dožívají okolo 200 let a za dospělé jsou považováni kolem padesáti. Mluví dialektem a bývají velmi tvrdohlaví. I přes svou výšku dokáži být překvapivě rychlí a vytrvalí. Cestují typicky během, neboť se ve vytrvalosti dokáži vyrovnat i jezdeckým zvířatům. Také jsou extrémně odolní vůči špatným podmínkám, zranění či alkoholu. Ve tmě vidí lépe než lidé, díky čemuž je pro ně přirozenější obývat skalní i podzemní oblasti.

Centrem trpasličí kultury je Mahakam, horská oblast bohatá na rudy a proslulá jako centrum světového zpracování kovů. Trpaslíci vynikají v hornických a metalurgických dovednostech, ale dobře se uplatní také jako bankéři, obchodníci, nebo žoldáci. Protože jsou zvyklí na nadvládu jiných ras už od příchodu elfů, většina se snaží zapadnout do společnosti v lidských městech, přestože jsou často terčem posměchu. Ti, kterým podobný způsob života nevyhovuje, se obvykle připojují ke Scoia’tael, nebo zamíří do Mahakamu, kde je však na oplátku čeká tvrdá práce.

Hratelná povolání: Obyvatel, kněz

Gnómové (Ghenain)

gnomGnómové jsou považováni za nejstarší rasu na Kontinentě. Jejich technologie jsou velmi pokročilé a celá rasa je zahalena tajemstvími, která si nechávají jen pro sebe. Potkat gnóma pro člověka znamená raritu, neboť se zdržují v ústranní – nejčastěji v Mahakamu společně s trpaslíky, nebo v horách Tir Tochair. Vzrůstem jsou o trochu menší a postavou výrazně drobnější než trpaslíci, sdílejí však mnoho společných vlastností – houževnatost a výbornou pohyblivost, díky kterým mohu být skvělými zvědy. Jsou slabší, ale pohybují se a chovají s větší grácií. Ve tmě vidí stejně dobře jako trpaslíci a dožívají se příbližně stejného věku. Také jsou výbornými řemeslníky, alchemisty, vynálezci, kováři a metalurgy – jejich gwyhiry jsou považovány za nejlepší meče na světě. Od trpaslíků se odlišují především svými dlouhými nosy a absencí velkých plnovousů.

Hratelná povolání: Obyvatel, kněz

Půlčíci (Pherian)

pulcikPůlčíci, nebo také hobiti, mohou být z dálky považováni za děti, neboť jsou vzrůstem ještě menší než trpaslíci a gnómové, nejsou však zdaleka tolik mohutní. Z kdejakého vyžlátka se však časem stane typický tlusťoch, neboť životní styl hobitů se točí kolem jídla, pití a zábavy. Jejich tváře jsou upřímné a veselé, obklopené obvykle kudrnatými vlasy zrzavé, hnědé či černé barvy. Vousy půlčíkům buď nerostou vůbec, nebo jako chmýří lemují tváře, úplně opomíjejíc bradu a oblast pod nosem. Typické jsou však chlupaté nohy s tvrdou kůží na chodidlech, která hobitům plně nahazuje nutnost nosit boty.

Průměrný půlčík žije 100-120 let a jako s dospělým se s ním zachází už od třiceti – skutečná zralost však nastává klidně až v padesáti letech. Jejich předností je mrštnost – samozřejmě pokud příliš nezpohodlněli – a vrhání zbraní. Jejich oblečení bývá čisté a úhledné, obvykle jasných barev. Někteří z nich i přes utlačování lidmi žijí v severních královstvích, dávajíc přednost klidnějším vesnicím před velkými městy. Ti aktivnější se připojují ke Scoia’tael, je však dobré podotknout, že jich není mnoho – půlčíci jsou zkrátka jako národ příliš pohodlní.

Hratelná povolání: Obyvatel, kněz

Nehratelné rasy

Svět zaklínače je na inteligentní rasy velmi bohatý a ne za všechny z nich umožňujeme hrát – je však možné, že na některé z nich narazíte v rámci questů. Například upíři, dryády, hamadryády, trolové, draci, koboldi, vlkodlaci, bobolaci, vrani, dopplerové neboli mimici, sukuby a další. Dlouhodobě hrajícím hráčům může být povoleno založit si postavu některé z těchto ras, vždy však až po předchozí domluvě s vedením. Takovouto postavu pak může mít hráč pouze jednu, proto je dobré si dobře rozmyslet, co to bude. Nicméně, i tuto je možno při nespokojenosti skartovat a zkusit štěstí s jinou.

Ještě větší výčet nalezneme, chceme-li se zaměřit na netvory. V takovém případě je nejlepší volbou pročíst si bestiář.

Povolání

Zaklínač (Vatt’ghern)

Zaklínači (hanlivě vědmáci) jsou mutacemi a tvrdým tréninkem modifikovaní lovci nestvůr a jiných nebezpečných živočichů za peníze. Mají mnohonásobně lepší reflexy, sílu a výdrž než normální člověk a jejich metabolismus je rychlejší a odolnější, díky čemuž jsou téměř imunní vůči nemocem a jedům. Jejich smysly jsou výrazně zostřené a mají schopnost používat speciální magická Znamení; mimo to se mohou dožít i více než sta let. Zaklínači jsou však neplodní a jejich sociální a emocionální schopnosti bývají ve většině případů tak trochu podprůměrné.

Následovníky získávají zaklínači téměř ve všech případech tak, že si pod svá křídla berou sirotky nebo hladovějící děti; velké množství mladých zaklínačů je také dětmi Překvapení. Než se dítě stane zaklínačem, musí postupně projít náročnými zkouškami. První z nich je „výběr“, drsný fyzický a psychický trénink kombinovaný se speciální dietou sestávající se ze zvláštních bylin, hub a mechů, kdy množství adeptů umírá na selhání srdce nebo jater. Poté obvykle následuje zkouška trav a zkouška snů, kdy jsou mladému člověku podány extrémně nebezpečné mutagenní látky, které komplexně mění jeho tělo, hormonální systém a metabolismus. Pouze tři z deseti chlapců tuto zkoušku přežijí.

Drtivá majorita zaklínačů jsou muži; žen – zaklínaček je pouze nepatrné množství, neboť ženský organizmus snáší jednotlivé zkoušky mnohem hůře, a proto je-li dítětem získaným Zákonem překvapení dívka, zaklínač ji většinou raději smění s dryádami za chlapce.

Zaklínače lze vždy neklamně poznat podle dvou znaků: jejich oči jsou zlatě či jantarově zbarvené a podobají se kočičím; každý zaklínač navíc nosí magický medailon školy, ze které pochází. V současnosti jsou na Kontinentě obnovené všechny zaklínačské školy: škola vlka, škola kočky, škola gryfaškola zmije, škola medvěda a škola mantichory. Více o jednotlivých školách se můžete dočíst zde.

Zvláštní dovednost: Zaklínačská znamení (viz kapitola Magie)

Čaroděj

Čarodějem či čarodějkou se může stát pouze ten, kdo v sobě nosí schopnost ovládat Moc – divokou sílu Chaosu, magickou energii, kterou čarodějové dokáží čerpat ze čtyř základních elementů přírody a následně směřovat dle své vůle. Takovým jedincům se říká Zřídla; pokud však včas nezískají svou moc pod kontrolu, stanou se nebezpečnými pro sebe i okolí a ve většině případů také zešílí. Z tohoto důvodu vznikly akademie magie – Aretuza na ostrově Thanedd pro dívky a škola pro chlapce v kaedwenském městě Ban Ard. Obě školy jsou internátní a studentům není dovoleno ostrov nebo město do konce studia opouštět; na obou školách se také platí velmi vysoké školné (asi 1100 novigradských korun, studenti však žijí v přepychu a na obou školách fungují i stipendijní programy).

Po dokončení školy má absolvent či absolventka několik možností: buď může zůstat jako asistent na akademii, nebo může vstoupit do učení k nějakému konkrétnímu kouzelnickému mistru, a nebo se vydat „na zkušenou“ do světa, praktikovat u různých zkušenějších čarodějů a čarodějek a vyzkoušet si různé druhy práce – takovým čarodějkám se říká dwimveandry a akademie má pro financování takových adeptek zřízený speciální (a značně tučný) finanční fond.

Čarodějové a čarodějky se díky magii dožívají značně vysokého věku a udržují si přitom buď mladistvý a půvabný vzhled (většinou v případě žen), nebo vážný a důstojný (obvykle v případě mužů). Obvykle si také magicky odstraňují veškeré vzhledové nedostatky, jako jsou třeba jizvy nebo křivé končetiny. Čarodějové a čarodějky jsou obvykle neplodní; sterilizaci však podstupují dobrovolně, protože většina dětí mágů se rodí deformovaná. Mágové se většinou těší společenské vážnosti a jsou často rádci u mnoha dvorů; vynikají obvykle také společenskými, vědeckými a politickými znalostmi. V současnosti jsou však zejména v Redánii pronásledováni ve jménu víry a mnoho redanských čarodějů se drží v ústraní nebo se rovnou stahují do bezpečnějších zemí.

Zvláštní dovednost: Magie (viz kapitola Magie)

Kněz

Na Kontinentě existuje velké množství různých náboženských kultů, z nichž každý má své představitele a nositele víry – kněží. Ačkoliv většina kontinentálních zemí je sekulárních (a stát tedy není vázán na žádnou náboženskou ideologii), víra stále představuje důležitou součást života většiny obyvatel a kněžský úřad se obvykle těší společenské vážnosti. Náboženství je ve většině zemí institucionalizované a každý kult má vnitřní hierarchii, pravidla a rozsáhlou síť svatyní. Kněží, podobně jako čarodějové, ovládají svým způsobem Moc; oproti čarodějům však tvrdí, že tato Moc pochází od jejich božstva.

Je poměrně mnoho způsobů, jakým se člověk může dostat ke kněžskému úřadu. Někdy přináší rodiče nemocné dítě do kláštera s příslibem, že pokud se uzdraví, obětují ho pak božstvu, aby mu po určitou část života (nebo dokonce celý život) sloužilo. Velké množství klášterů slouží také jako sirotčince a mnoho mladých lidí se v nich také rozhodnou v dospělosti zůstat, ať už jako zahradníci či kuchaři, a nebo rovnou jako kněží. Nejčastěji se však malé děti poprvé setkávají s vírou při oslavách náboženských svátků a některé pak chodí do malé klášterní školy, kde se naučí číst, psát a zazpívat pár písniček na náboženské téma. Takové vzdělání trvá většinou jen pět let, děti se pak obvykle vrací učit řemeslu svých rodičů nebo pomáhat v domácnosti a v dalším formálním vzdělání už nepokračují. Pokud v sobě však cítí náboženské volání, mohou pokračovat ve vzdělání v některé svatyni či v klášteře, kde se jim krom náboženského vzdělání dostane také výuky v oblasti biologie, botaniky, historie, zeměpisu a medicíny.

Po deseti letech se úspěšným studentům dostává svátosti svěcení a podle jejich zaměření pak buď zůstávají v klášteře, a nebo odchází do světa působit jako kazatelé, učitelé, věštci, písaři nebo léčitelé. Kněžky (mimo již zmíněného) často odchází pracovat jako vychovatelky, ošetřovatelky, odbornice na ženské nemoci nebo i porodní báby. Mnoho knězů a kněžek v době války odchází také na frontu, aby ošetřovali raněné.

Nejrozšířenějšími kulty na Kontinentě jsou v současnosti kult Věčného ohně, kult bohyně Melitelé, kult bohyně Freyi a dalších severských božstev, kult Praotce Kreve, kult Velkého slunce, filozofický kult Proroka Lebedy, kult Lilit a Coram Agh Tera, zakázaný kult lvohlavého pavouka. Více se o jednotlivých náboženstvích můžete dočíst třeba zde.

Specifickou skupinou kněží jsou druidové, mírumilovní lidé úzce spjatí se zvířaty a přírodou, kteří žijí v druidských hájích na odlehlých místech v lesích. Druidové nevyznávají žádné konkrétní božstvo; uctívají přírodu a všechny její podoby.

Zvláštní dovednost: Víra (viz kapitola Magie)

Obyvatel

Obyvatel je vůbec tím nejrozmanitějším povoláním, které je možné si pro svou postavu zvolit. Pod vágním termínem „obyvatel“ je totiž možné si představit v podstatě naprosto jakékoliv středověké povolání: apatykář, rybářka, lovec, služka, felčar, bard, tanečnice, zloděj, alchymistka, rytíř, nevěstka, dobrodruh, šlechtična, kovář,… Zvolit si můžete v podstatě cokoliv, co bude v rámci světa Zaklínače dávat smysl a vám se takové povolání bude dobře hrát. (Naprosto vyčerpávající seznam nejrůznějších středověkých povolání pro inspiraci můžete najít třeba tady). V kombinaci s téměř libovolným povoláním si také můžete zvolit jakoukoliv ze šesti hratelných ras.

⇦ Nová postava | Dovednosti a kostky ⇨


 Průvodce hrou • Úvod do hry • Nová postava • Rasy a povolání • Dovednosti a kostky • Magie • Alchymie • FAQ

 

„Kdy se nudíme lépe než v kruhu rodiny?“ Oscar Wilde